Český voják na Ukrajině

Český voják na Ukrajině Voják.

22/04/2024

Zdál se mi sen, v jakémsi lesním městě v horách. Kde byla válka, snad už ve městě. Nevím, jestli ČR, nebo Ukrajina. Možná to byla třetí světová válka, takže to je jedno.

A já byl veterán se zkušenostmi. Věděl jsem, co je třeba dělat a jak. A byl jsem ochoten to dělat.

Šel jsem osobně žádat o návrat do služby před jakousi komisi s papíry.
Seděli tam velcí hlavouni. S hlavami skloněnými nad papíry.
Ani nevzhlédli. Krom jednoho, který se mnou jednal. U krajního stolu, předsunutého vlevo před ten dlouhý.
Byl jsem pro ně jak červ v prachu. Další jméno, nic jiného.
I když já jediný měl šanci vše zachránit, ale to oni nepřipouštěli...

Hlavoun, který se mnou shovívavě hovořil, mi oznámil, co jsem tušil. Kvůli mé předchozí kariéře, něco, čím jsem prošel a kde jsem získal ty zkušenosti, které mohly vše zachránit... kvůli tomu, a ukázal mi těch pár řádků na papíře, se moje žádost zamítá. Nemůžu se vrátit do služby, zůstanu civilista.
A sklopil s tím shovívavým úsměvem hlavu.
A já věděl, že to byl jen jakýsi formální dojeb. Že někdo něco pokazil v blbých papírech.

A tak jsem koukal na těch pár řádků a přemýšlel, co říct, jak protestovat. Jakou řeč těm ignorujícím, skloněným hlavám přednést. A věděl jsem, že bych ty hlavy dokázal zvednout. Ale že by to situaci nanejvýš jen zhoršilo.

A to ticho, kde jsem tam jen stál před tím stolem hlav, co se věnovaly svým papírům, to ticho bylo husté a třeskuté. A trvalo. Chvíli jsem stál, položil prst na tu doložku na tom papíře. Znovu stáhl ruku. Otočil se pryč... a znovu zpět...

Věděl jsem, že oni vnímají, že tam ještě jsem.

Věděl jsem, že to je zbytečné.

Vše bylo na tom papíře.

Bylo to tam špatně a dělalo to ze mě špinavého vyvrhela.

A jako takový jsem odešel na chodbu, která byla částečně skalní kaňon porostlý zelenými keři a stromy. Ještě jsem odtud viděl na ten stůl a pár hlav, na mě bylo vidět taky. Odtud mě mohli ještě zavolat zpět a zkusit to vyřešit.
A tam jsem dál ještě stál a tušil, že je to vše marné...

Otočil jsem se k odchodu.

Hořkost a zklamání. Touha, aby se ostatní probudili.

A pak jsem se probudil já.

Je strašně zvláštní, jak se někdy realita i chronicky, po mnoha dnech, týdnech a měsících vpisuje do snů, v různých variantách a obrazech, a člověka tíží.

Nevím, jestli to bylo v ČR, nebo na Ukrajině, protože ta situace je podobná v obou zemích. Možná proto se to slilo do toho snového města. Nemůžu nic oficiálně, správně dělat, jen odejít na tu chodbu... a pryč. A doufat, že se jednou něco změní a vyřeší... ale spíš už bude pozdě.

Maksym Kryvcov byl básník a voják, kterého letos 7. ledna v jeho blindáži zabilo rusácké dělostřelectvo. I s jeho rezavý...
19/04/2024

Maksym Kryvcov byl básník a voják, kterého letos 7. ledna v jeho blindáži zabilo rusácké dělostřelectvo. I s jeho rezavým kocourem. Vždy, když vidím tuto jejich fotku, připadá mi, že takhle budou spát navěky...

Myslím, že jsme měli dost společného a pokud bychom se někdy potkali, měli bychom si hodně co říct. Bohužel, to se nestane...

Dnes se mi podařilo koupit jeho jedinou knihu.

Postupně se v poněkud old schoolovém gymu snažím se sebou něco dělat. Dnes jsem po pár letech zase překročil 100 kg na b...
15/04/2024

Postupně se v poněkud old schoolovém gymu snažím se sebou něco dělat. Dnes jsem po pár letech zase překročil 100 kg na bench press. V rámci průměrné kondice lidí, co chodí pohybovat váhami, to není nijak významné, ale dosažení takové osobní mety po dvou letech války a velmi sporadickém cvičení je pro mě úspěch.

Tolik ke kovovým kolečkům.

Byrokratických koleček je mnoho za mnou, mnoho přede mnou.
Drtivou většinu tohohle zařizování dělám jen proto, že se mnozí lidé (zdráhám se použít výraz vojáci) v jednotkách totálně vysrali na svou práci, a částí toho mi způsobili poměrně zásadní problémy. A to ještě uvidím, co na mě vybafne později.
Kdyby aspoň párkrát za celou dobu pohnuli ukazováčkem o centimetr, nemusel jsem VŮBEC NIC z toho řešit. Ne, oni přece nemají čas, oni bojují. Patnáct, dvacet a mnohem více kilometrů od linií. Na zadku.

Zároveň teď vyzkouším, jak pozorně někteří lidé čtou mé příspěvky, a kteří zvládnou jen fotky, první větu a první odstavec.

Takže všichni ti, kteří mi stále ještě píšou, že se sem chystají oni či jejich kamarádi, tatínci, dědečkové a babičky, jako že sloužit v ZSU: jste se asi úplně zbláznili a spadli z višně na třešeň a ještě cestou k zemi trefili jahodu. To vůbec nečtete, co píšu?

V této fázi války tady cizinci jako nováčci nemáte co dělat. Máte dva roky zpoždění ve zkušenostech. Zkušenostech s ukrajinskou armádou, zkušenostech s touto válkou a zkušenostech s Ukrajinou, co se týče systému. Zkušenostech s ukrajinskou společností jako takovou.
Že vám někdo zkušenosti předá, to zapomeňte. Není ve vašich schopnostech posoudit, co že vám to vlastně předali, pokud vůbec něco. A ne, nejste na tom jako ukrajinští mobilizovaní. Ti mají zásadní výhody: vyrostli v této společnosti se spoustou kontaktů, znají sovětský bu****it a jak v něm chodit, a umějí dokonale aspoň jeden ze dvou používaných jazyků.

Přesto i oni umírají, protože jim Západ pomáhá příliš málo. Jak materiálně, tak s výcvikem. A podle mě by měl tlačit i na reformy armády. Prostě něco za něco. My vám dodáme výzbroj, výstroj a výcvik, a vy proplesknete některé lidi ve velení, aby se začali chovat civilizovaně. To je bohužel jen mé osobní přání, nereálné...

Každopádně nováčci cizinci tady nemáte co dělat. Rozumím cizincům, kteří ještě zůstávají a o něco se snaží. Ti mají rozdělanou práci a otevřené účty s nepřítelem, které chtějí srovnat.

Ale je jich čím dál méně. Nyní další mrtvý, kterého jsem znal.
Není jediný.

Jak jsem už psal, v této fázi války už to po personální stránce závisí na Ukrajincích. A na tom, kdy už konečně začnou dělat velkou mobilizaci a pošlou lidi na dlouhý výcvik.

Cizinci v této fázi nemají na nic vliv.

Jo, a ještě někdo se mě zeptá, jak a kde si sehnat do války pojištění, to si ze mě fakt děláte p***l? Po tom všem, co jsem tady za ten rok a půl o svých patáliích napsal, a stejně to je tak desetina toho, co řeším?
Vzpamatujte se a nepište mi chujoviny. Nemám na to čas ani náladu.

Ostatním přeju hezký večer! 😊

Viděl jsem něco, jako že v ČR jsou teď letní horka. Prý třicítky? Je to zajímavé, protože tady byly nedávno dny s dvacet...
07/04/2024

Viděl jsem něco, jako že v ČR jsou teď letní horka. Prý třicítky? Je to zajímavé, protože tady byly nedávno dny s dvaceti stupni, pak to p***o pod deset, dnes se to zvedlo asi na patnáct.

Zajímavé mi to připadá, protože normálně tady je příroda zřejmě trochu napřed. Zpočátku mě trochu mátlo, že našemu dubnu se tu říká kviteň. Na jaře 22 prý bylo jaro dost chladné, mně to připadalo jako běžné aprílové počasí.

Minulý rok jsem už trochu viděl, proč je duben kviteň, a letos jsem si dovolil to i trošku zdokumentovat.

Protože jsem už víckrát viděl, že se lidé ptají na adopci zvířátka z Ukrajiny, napíšu, co ten proces obnáší. A to z vlas...
03/04/2024

Protože jsem už víckrát viděl, že se lidé ptají na adopci zvířátka z Ukrajiny, napíšu, co ten proces obnáší. A to z vlastní zkušenosti. Samotnému mi celkem trvalo zjistit, co platí, a co ne, protože spousta lidí tvrdí různé věci, a některé formulace bývají poněkud nejasné.

Tento proces se týká psů, koček a fretek jako potenciálních přenašečů vztekliny. U menších zvířat to bude asi mnohem jednodušší; u větších naopak zřejmě ještě složitější.

Jedná se o převezení zvířete v tzv. zájmovém chovu, do EU, ze třetí země, která není uvedena na seznamu třetích zemí A a B. Což znamená: žádné ústupky, žádné výjimky. Výjimka, která platila po začátku války, že bylo možné zvíře převézt přes hranice rovnou s tím, že celý proces proběhne v místě destinace, už neplatí. Po roce byla tato výjimka zrušena. Taky taková "podpora" Západu.

Je tedy nutné postupovat takto:

1. Navštívit se zvířetem městskou veterinární kliniku, což znamená větší město, minimálně centrum oblasti či okresu. Požádat o vystavení veterinárního pasu, identifikační čip a jeho aplikaci, a první dávku očkování (kombinovaná, jedna složka musí být proti vzteklině). To vše lze vyřídit při první návštěvě na počkání.
Je zajímavé, že se zřejmě poměrně často a automaticky používají vakcíny české firmy Bioveta (firma s více než stoletou tradicí, vyváží do více než padesáti zemí světa).
To jsem se dozvěděl až po vakcinaci díky tomu, že jsem Čech. Poté už stačilo googlit podle nálepek vakcín v dokladech.

2. Znovu navštívit kliniku 21 až 28 dní poté kvůli druhé dávce očkování. Ta se týká očkování proti nemocem z prvního kombinovaného očkování kromě vztekliny. U té se touto vakcínou očkuje jednou dávkou.

3. Nejdříve po 30 dnech od očkování proti vzteklině (tj. od první návštěvy) máte právo přijít na odběr krve, jejíž vzorek bude odeslán do jediné certifikované laboratoře v zemi, a to v Kyjevě. Tam udělají test na protilátky vůči vzteklině. Pokud bude výše protilátek dostatečná, vystaví laboratoř certifikát, který si pak vyzvednete na klinice (trvá to tak deset dní až dva týdny).

4. Nejdříve tři měsíce po odběru krve na testy můžete zvířátko převézt přes hranice do EU. Pokud se pokusíte projet, třebaže máte všechny dokumenty včetně certifikátu, budete na hranici EU vráceni zpět. Takže to ani nezkoušejte.
Této čekací lhůtě nerozumím a nikdo mi ji zatím nedokázal vysvětlit, ale je tak stanovená v legislativě EU a dodržuje se. Bez ohledu na to, co vám kdo bude tvrdit. Zvířata, která pocházejí z EU a vracejí se, to můžou mít jinak, ale pro zvířata původem z Ukrajiny v tomto výjimky neexistují.

5. Budete tedy čekat minimálně čtyři měsíce od první návštěvy veteriny, a bude to stát v přepočtu asi dva a půl tisíce korun (platba za lékařské úkony, nepočítám cesty, stravu, ubytování).

6. Evidentně je lepší, když zvíře převáží sám majitel, který na hranici může případně vypsat různá čestná prohlášení a nemusí riskovat, že bude něco v nepořádku s plnou mocí pro převozce.

Jak vidíte, vůbec to není jednoduchý proces, ani pro zvířátko, ani pro cizince, ani pro Ukrajince. Spousta civilistů na frontě, zejména těch starších, má nejedno zvíře, a i kdyby se rozhodli opustit svůj majetek a dokonce se jim podařilo sehnat odvoz i pro zvířata, musí zůstat na Ukrajině, protože za ten proces pro jedno zvíře zaplatí velkou část měsíčního důchodu, a ještě by museli někde čekat a žít dlouhé měsíce. A stejně jako jiní staří lidé se často cítí nepotřební, také tím argumentují. Takže zůstávají, kde jsou...

Jiní, obvykle mladší a ekonomicky činní, se usadí v západní části Ukrajiny, což je na jednu stranu dobře, na druhou to zvedá ceny nájmů, nemovitostí a způsobuje další problémy.

Válka je zlá pro všechny, i pro zvířata a životní prostředí. Ale když rusáci nehledí na lidské životy, proč by hleděli na zvířecí...

29/03/2024

Poslední dobou se nějak nevyjadřuju k různému dění a všelijakým teroristickým útokům v Rusku, jak to rusáci trapně dokola zkoušejí napasovat na Ukrajinu, aby se ruská nenávist a válečné úsilí nedělily mezi dva různé nepřátele a podobně. A samozřejmě na to mám své názory a postřehy (např. jedno jediné divadlo v Mariupolu > cokoliv v Rusku dohromady).

Jindy bych k tomu napsal něco víc, ale nemám na to hlavu ani čas.

Probíhají tady různé věci, komunikace, byrokracie (kromobyčejně debilní i na ukrajinské standardy), lítání sem a tam, a samozřejmě zase špatně a zbytečně, protože tvl dementi fakt už.
Budu psát stížnosti na závažná pochybení.
Budu si sám vyřizovat UBD, protože na nějaké jednotky nemá cenu spoléhat. Nehnou ani prstem, a když už, tak jen aby všechno pokazily a udělaly nějakou špinavost.
Je zajímavé, že když řeším věci osobně, všichni jsou jak beránci, milí a nápomocní. Jakmile jste jen jméno na papíře, jste nikdo, a jako k nikomu se k vám taky někteří chovají.
To si ale líbit nenechám.

Ale buď jak buď, konečně jsem po téměř dvou letech zcela volný. Právně, morálně, psychicky i fyzicky.

Protože mám možnost chodit do posilovny, a vůbec nevadí, že takové dost old schoolové, v rámci možností toho využívám a věnuju se napravování toho, co mi válka vzala: slušnou kondici. Snažím se na tom pracovat zas trochu systematičtěji. Sice jsem poslední dva roky občas cvičil (a občas ne), ale teď se dá naplánovat i nějaká periodizace třeba v řádu více týdnů až měsíců. A už nade mnou nevisí ta neustálá hrozba, kdy v prvním roce jsem ani nevěděl, jestli večer budu spát na stejném místě, kde jsem se probudil, a v druhém, jestli za týden či dva budu ještě živý.

Před týdnem jsem třeba zvedl šestkrát 92 kg na bench, což je sice slabší výkon, než býval před válkou a potrvá, než se zas dostanu o trochu výš, ale taky už to není špatné. Už to není jen ta rehabilitační šedesátka.

Snažím se denně přečíst průměr pět stránek nějaké knihy v ukrajinštině. Když už k tomu sednu či lehnu, jde to celkem snadno a baví mě to. A i když pořád mluvím s chybami a sem tam lovím slova, dokážu už mluvit i celkem rychle v delších souvětích a Ukrajinci ze mě občas bývají tak trochu paf.

Do toho samozřejmě kočičí radosti a strasti, k tomu se vyjádřím zvlášť někdy budoucnu. Hlavně co skutečně obnáší osvojit si v současné době psa či kočku z Ukrajiny, protože jsem zaznamenal různé dotazy. Popíšu pak proces jednotlivými kroky, co je opravdu potřeba udělat.

18/03/2024

Tak jsem schválně čekal přes noc, a Putin zklamal. Nakonec si přizdisráčsky vybral číslo 87, protože měl strach dát tam 88 a veřejně se přiznat k tomu, že je neonácek, co se inspiruje mimo jiné Hitlerem. Je to zbabělec.

To už fakt s uznáním vzpomínám na ožralého, dlouhovlasého chlápka jednou večer na zahrádce u jedné hospody.
Z nějakého důvodu na všechny řval, či spíše strašně hlasitě a důrazně mluvil, urážel a o něčem úplně zbytečném se hádal. Načež svou dikci metalisty podtrhnul rázným máchnutím, kterým smetl se stolu všechny sklenice piva. Plné, prázdné, nedopité. Aspoň dvacet jich tam stálo. A většina se rozbila o zámkovou dlažbu.
Přiběhl číšník a autoritativně zařval: "Kdo to udělal?!"
Ožralec povstal, jako slovutný dirigent či Ježíš v Rio de Janeiru rozepjal paže nad stolem, aby spoušť tímto gestem kompletně zahrnul, a hrdě, hlasitě, důrazně pronesl: "JÁ."

To byl aspoň formát, ne jak posraný Putin.

14/03/2024

Protože se mě víc lidí ptalo na ty "partyzány", protože chodí další a další zprávy a dělá se z toho bůhví co, napíšu aspoň to, co je evidentní z veřejně dostupných zdrojů.

Nejsou to partyzáni, nesplňují definici civilistů. Partyzán mimo jiné nenáleží k pravidelným vojenským jednotkám.

Jako by všichni zapomněli, že pokusy téhle skupiny byly už před rokem v Brjanské a poté Belgorodské oblasti. Včetně výsledků těch akcí. Že si to teď skoro nikdo nepamatuje, ukazuje jejich "významnost".

Prý to má vyburcovat Rusy proti Putinovi. Už z reakcí na předchozí akce je to spíš naopak žene názorově do jeho náruče. Kdo tam nebyl nadšený z ruské války na Ukrajině, nyní ji schvaluje jako způsob, jak zajistit bezpečnost hranic (což je taky hloupý názor, ale ty výpady ho jen legitimizují).
Z tohoto úhlu to je tedy nejen zbytečná, ale kontraproduktivní akce.

Podívejte se, letos i minulý rok, co mají někteří ti "partyzáni" za zbraně. Je relativně snadné si vše propojit.
A přestaňte jim říkat "partyzáni" jinak než v uvozovkách.

Prý jdou na Belgorod. Rozvíjejí se dokonce komické teorie, že ho obsadí.
Na obsazení Belgorodu nemají lidi. O čtvrtinu větší Mariupol dobývalo zhruba dvacet tisíc útočníků proti třem tisícům obránců dva měsíce, a to byl navíc obklíčený a odříznutý od posil a zásobování.
Nedosáhnou ničeho, co by z operačního hlediska stálo za řeč, a budou opět vytlačeni.

Je to hlavně plýtvání zdroji, které jsou v tuto chvíli na frontě ve skutečném boji nedostatečné. Jenže v obraně mezi Ukrajinci na frontě u Avdijivky, za Marjinkou a Vuhledarem, u Lymanu, Bachmutu, Kupjansku či Robotyne... tam nedostanou tito lidé takovou pozornost v médiích. Takže místo aby vyztužili obranu, natřásají se do kamer se svými proslovy, které takhle mají větší pozornost.

Rusáky na frontě to nijak neoslabí ani neodvede tím směrem jakékoliv zálohy, které by stály za řeč. Protože teď má rusák nejen techniky, ale i personálu víc než Ukrajina. V tom je to ještě těžší oproti jaru 22, kdy aspoň neměl tolik personálu.
Zvláště po těch dvou velkých výpadech a dalších menších od minulého roku rusák tohle chování očekává.

Nejsou to žádné z širších souvislostí promyšlené akce, ale spíš masáž ega určitých lidí, a aby se ukázali jako bojovníci.

Zatím třeba synovec jedné mojí známé má teď na frontě směny deset dní na linii oproti dvěma dnům odpočinku. Což je šílené. V Marjince jsme měli prodloužené směny maximálně tři na jeden nebo čtyři na dva. Tihle chlapi potřebují doplnit a vystřídat. Místo toho si jistí lidé podnikají svoje zbytečné dobrodružství ve zbytečném směru s výzbrojí a vybavením, co chlapi vepředu na frontě neviděli ani zdálky.
A to mě sere.
Situace na frontě je kritická. Tam má jít teď veškeré úsilí.

Naznačil jsem dost, víc toho říct nemůžu. Sami googlete, čtěte a porovnávejte informace a fotky. A nevěřte ničemu, co vám kdo tvrdí na první dobrou.

Musím ukázat svou novou sbírku knížek v ukrajinštině a něco k tomu napsat.Jo.Musím.Včera to asi nebylo vhodné. Protože b...
13/03/2024

Musím ukázat svou novou sbírku knížek v ukrajinštině a něco k tomu napsat.
Jo.
Musím.

Včera to asi nebylo vhodné. Protože bylo 25. výročí vstupu ČR do NATO (což je velmi dobře, ale nějak jsem neměl kapacitu k tomu sesmolit něco, aby to neznělo jako floskule), a do Ruska se přes hranice z Ukrajiny zase dobývali "partyzáni" (na což nemám tak jednoznačný názor, jako mnozí, protože o tom vím podstatně víc, ale raději to komentovat nechci).

Musím říct, že se mi obecně hodně líbí obálky ukrajinských knížek. České na tom bývaly o dost hůř a nejsem si úplně jistý, jestli došlo ke zlepšení. Zatímco u nich jsem si často řekl jen "eh", nebo radši nic... ukrajinské si často fotím. Nemůžu si vzpomenout, že bych si to "eh" řekl někdy u některé ukrajinské.

Z těchto devíti knih jsou jen dvě původní ukrajinská literatura. Ivan Franko, od kterého jsem si dlouho chtěl něco přečíst, a Dům soli od Svitlany Taratoriny, kde mě zaujala anotace a trocha googlení, protože jde o postapo z Krymu.
Zbytek jsou překlady Rogera Zelaznyho, R. A. Heinleina, Daniela Keyese a Agathy Christie. Proč? Protože tyto knihy znám a usnadňuje mi to tak čtení v cizím jazyce, a tedy i zdokonalování. Čemu nerozumím, na to si mohu vzpomenout, nebo si to domyslet.

Navíc mi připadá zajímavé, kolik ukrajinských překladů v posledních letech vychází. Klasika i novinky. Klidně ve více vydáních.
Hodně autorů bylo dříve dostupných v ruštině, nebo vůbec. Dokonce je správně přepsané Heinleinovo příjmení! To je zvlášť pozoruhodné, protože zvláště v cizích jménech a příjmeních Ukrajinci (stejně jako Rusové) páchají obvykle strašné hříchy.

Kupříkladu takové H. Zvláště pod vlivem ruštiny (a protože rusky se opravdu nemluví jen na východě Ukrajiny) jako by mnohdy Ukrajinci úplně zapomněli, že oni přece mají H, a nemusí ho tedy přepisovat jako CH. Pořád to mají zaseknuté v přepisech i výslovnosti. Místo hostelu pořád ještě píšou a vyslovují chybně "chostel". Dokonce i v angličtině místo "I have" řeknou "I chev". Běda jak má cizinec ve jméně či příjmení zapsané české "ch", to je hned "č". "J" naopak zásadně přepisují jako "ž", i když se tak nevyslovuje ani v angličtině, leda tak ve francouzštině.

Dokonce i Ukrajinci ovládající angličtinu na skvělé úrovni přepisují názvy do angličtiny chybně. Kupříkladu názvy měst, a to takto: Cherson jako Herson (správně se "ch" v anglické transkripci zapisuje jako "kh", tedy Kherson), nebo Žytomyr jako Jytomyr ("ž" se v angličtině zapisuje jako "zh", tedy Zhytomyr).

Nové překlady knih ale zřejmě dostávají schopní překladatelé, kteří dělají svou práci a umějí si skutečnou výslovnost najít podle zdrojového jazyka.
Snad se tento trend přesune i v širší společnost.

Zatímco Zalužný byl uklizen do trafiky, která má zřejmě působit jako náplast, tedy post velvyslance ve Velké Británii, r...
08/03/2024

Zatímco Zalužný byl uklizen do trafiky, která má zřejmě působit jako náplast, tedy post velvyslance ve Velké Británii, rozhodl jsem se nasdílet důležitý rozhovor s jiným generálem, který je bohužel skryt za Premiem. Považuji ho však za zásadní kvůli tomu, aby Češi trochu pochopili, že situace je složitější.

Rozhovor ukazuje opět mnohé, o čem se na Ukrajině ví, ale třeba v Česku ani netuší. Stojí za zamyšlení a za uvědomění, že Ukrajina není dokonalá, ale právě proto potřebuje čas na vývoj. A my jí pomocí s obranou ten čas zkoušíme koupit... Protože jinak, pod ruskou okupací, žádný vývoj nebude.

29/02/2024

Končím se službou v ZSU.

Proč?

Proto.

AČR trvalo finálně mě odradit necelých deset let, ZSU na to stačily necelé dva. V obou armádách jsem sloužil mnohem déle, než jsem plánoval.

K tomuhle rozhodnutí jsem dospěl před měsícem, ještě před odvoláním Zalužného. Od té doby se to snažím "dopapírovat". Zatím jen s částečným úspěchem.

Irituje mě, jak v téhle armádě všechno (ne)funguje. Salámismus, s jakým ke všemu přistupují hlavně důstojníci a pracovníci štábu, už vyčerpal mou trpělivost.

Ukazuje to i ten současný vývoj. Stejně jako po pádu Marjinky i po pádu Avdijivky se vše hasí zmateně a na poslední chvíli. Nejsou připravené obranné pozice. Dávno měly být aspoň dvě další pořádné lajny... Co si ti generálové mysleli, že se bude dít? Ministerstvo obrany? Prezidentská kancelář?
Nepřítele plamennými proklamacemi neudoláte. Nestačí hrát divadlo směrem k Západu o nezlomném hrdinovi a plýtvat na to životy těch skutečných.

Když se vám snaží někdo poradit, nemáte zájem, nejde to.

Nemá cenu se vnucovat.

Na Západě existuje úplně jiný obraz o ukrajinské armádě. Obraz, který si Západ zčásti sám vytváří. Můžu vás ujistit, že na ukrajinské armádě není nic moderního kromě západních zbraní. Profesionálního už vůbec nic. Jedinci to nevytrhnou. Systém je stále zkostnatělý. Je to pořád východní, post sovětská armáda ve všech ohledech. Její výhoda je, že je v obraně. Proto celkem drží postup útočící, stejně primitivní ruské armády. Ta má výhodu počtů, zkušenosti z jiných svých válek a je nelidsky bezohledná. Ale proti takové armádě je hloupé bojovat sovětsky silovým způsobem, když tu sílu nemáte.

Já se toho bo**elu dál aktivně v boji ani ve službě účastnit nebudu. Vše tady jde proti mému pečlivému, až rakouskému přístupu, kdy beru za svou odpovědnost, aby vše bylo správně a správně fungovalo... s tím jsem ostatně měl občas problém i v relativně důsledné české společnosti. Tady? Kde si takového přístupu nikdo neváží? Šílenství.

Co si chlapi dole sami neudělají, to nemají. Nad stupněm čety či roty je totální bo**el, chaos, neochota, skryté pohrdání pomocí, všechno vědí nejlíp... Už od samého začátku bojuju s tím post sovětským bo**elem a rusáky v Ukrajincích víc než se skutečnými rusáky.

I když jsem hned na začátku opakovaně upozorňoval, jak se vyslovuje moje příjmení a jak ho zapsat ukrajinsky, stejně ho mám ve všech dokumentech špatně. Zřejmě už navždy.

Za celé dva roky jsem tady nenafasoval uniformu. Jen sem tam pár kusů jako tričko, ponožky, mikinu. Vše jsem si kupoval. Na podzim jsem nestihl nakoupit dostatečně. Nedodali ani jedinou součástku zimního oděvu, a než mi přišly poštou všechny objednávky z internetu a já si to mohl vyzvednout, onemocněl jsem. Na poslední směně, kde jsem proseděl v mínus sedmi v okopu dvacet hodin na hlídce, protože jeden kolega musel odejít na jinou pozici a druhého nemocného jsem nechal odpočívat v blindáži, kde bylo aspoň nad nulou... Když jsme se po výměně směny dobelhali nebezpečnou trasou zpět na stanoviště odvozu, když jsme z posledních sil proběhli ostřelovanými místy, sípal jsem jak tuberák. Léčil jsem se tři týdny a je štěstí, že z toho nebyl zápal plic.

Za rok a půl mi neudělali ani UBD, průkaz veterána. Nulový pokrok. Naopak, těch několik kroků, co pro mě zkusili v tomto ohledu ukrajinští přátelé v pár jednotkách udělat, je smazáno leností a neochotou jiných. Začít celý proces znovu by teď bylo mnohem těžší. Mimochodem s tím má problém drtivá většina cizinců a velká část ukrajinských vojáků na nižších postech. Ti nahoře, i když reálně v boji nebyli, si odsedí na frontě těch třicet dnů v zázemí, což je druhá možná podmínka, a obratem si to zařídí...

I když mě pořád házeli do velitelských funkcí (třebaže v poslední jednotce jsem se tomu vyhýbal, stejně jsem to nakonec víceméně dělal neoficiálně), nikdy mi nedali odpovídající hodnost.

Víte, že minulý rok jsem čekal deset týdnů na dokumenty, abych mohl nastoupit k poslední jednotce. A část toho času byla vina dané brigády.

Pamatujete si, jaké jsem tam měl problémy vůbec s nafasováním zbraně. Nezmínil jsem ale, že nám ten líný výkoňák přestal vozit jídlo, a papírové převedení do druhé roty trvalo dva měsíce, i když jsme tam reálně fungovali. Ale bez materiální podpory. Takže jsme jídlo sháněli, jak to šlo: převážně nakupovali, občas něco dostali od kolegů, něco poslali dobrovolníci (ale z toho jsem si bral jen tehdy, když mi adresáti, kterým to ti dobrovolníci poslali, sami nabídli, a když jsem zrovna neměl jinou možnost).

Když jsem na konci roku rušil smlouvu, abych mohl domů na dva měsíce vyřídit nutné věci, s tím, že po návratu podepíšu novou, oznamoval jsem to týdny dopředu. Opakovaně jsem to řešil s velením roty. Poslal jsem jim, co mi řekli, aby mohli nechat zpracovat dokumentaci. Samozřejmě to domotali, část neudělali a nepodali. Z toho vznikly další komplikace a já teď řeším, jak to skutečně ukončit... a proto to ukončím úplně.

Moji rotu rozjebali a nemám se kam vrátit. V brigádě prakticky už nikoho neznám. Kdo přežil ve zdraví, odešel. Opakovaně mě přemlouvali, ať se tam nevracím.
A opět a znovu si hledat novou jednotku? Proč? Žádná dobrá tady není. To je mýtus.

Skončil čas dobrovolníků a nadešel čas rozsáhlé mobilizace. S nutnými reformami je také třeba pohnout, ale na všechno je tady čas... No, teď už je to na ukrajinském národu, jestli chce být samostatný a jestli se zapojí víc. Místo toho, aby ty miliony chlapů v ulicích čekaly, až to my veteráni za ně odbojujeme.
Jak jsem proponentem profesionální armády s dobrovolnými zálohami, po dvou letech takto intenzivní války to nestačí a situace se musí změnit. Velká mobilizace už měla být dávno. Bavili jsme se o tom s veterány na frontě už na přelomu srpna a září. Už tehdy se ptali, kdo bude bojovat, protože v jejich stavu bylo jasné, že oni už moc dlouho ne. A taky ne, ti chlapi už nebojují...
A je potřeba urychleně mobilizovat i proto, aby se stihl slušný výcvik. Ne zase jak před rokem, že chlapi dostali dva týdny a poslali je hasit Bachmut.

Budu dál pomáhat Ukrajině, ale jinak, efektivněji. Mimo struktury ZSU. Současné vedení a velení Ukrajiny nemá zájem o pomoc a rady. Oni chtějí peníze, zbraně a maso do mlýnku. To je vše.
Budu se snažit pomoct běžným vojákům a civilistům, aby jich co nejvíc přežilo. Velení může pro mě za mě jít k čertu. A do pekla určitě půjdou, dřív nebo později. Nejpozději na konci svého hříšného života a budou se smažit v těch svých debilních papírech, dokumentech a možná i nakradených penězích za to, kolik obětovali životů mnohem lepších lidí, než jsou oni sami. A za svou lenost.
Čest výjimkám, ale mnoho z těch výjimek už bylo nějakým způsobem odstaveno. Můj první velitel čety, několik rozumných velitelů brigád, sám Zalužný...

Mimochodem jsem se nedávno dozvěděl, že Syrský je dobrým kamarádem toho plukovníka, který rozjebal moji rotu v první jednotce a přinejmenším částečně nese vinu za smrt mých přátel. Vrána k vráně...

Myslím, že je fér napsat, že se ZSU končím, stejně jako jsem vždy psal, kdy na frontě nejsem, abyste si o mně nemysleli, jak jsem ohromně akční a jak jsem celou dobu v zákopech.

Na této stránce zatím mám stále dost co říct. Stále budu často na Ukrajině, stále jsem a budu v kontaktu s mnoha místními, vojáky a civilisty. Stále budu narovinu říkat, co si myslím a co mi říkají běžní Ukrajinci i cizinci zde, a budu sdílet těch pět procent svých informací, které tady sdílet můžu.

A teď už nechám nejlépe vystihnout moje pocity zpěváka Raye:

24/02/2024

Přemýšlím, co napsat po dvou letech války.

Někteří jsou unavenější než jiní. Někteří by mohli dělat mnohem víc, než dělají, a nemyslím tím pouze Západ. Pokud se Západ rozhodl pomáhat a něco slíbil, má své sliby držet. Jinak je směšný a nespolehlivý partner a s takovým nikdo nechce kamarádit.

Osobně jsem přijel i proto, že se na začátku zdálo, že Západ jako takový pomáhat nebude. Měl jsem představu zhruba tří měsíců, kdy pomůžu v tom nejhorším. Jsem tu skoro dva roky, i když jsem za tu dobu byl dvakrát doma.

Měl jsem představu, že ze své odbornosti pomůžu spíš s výcvikem a taktikou, na frontu a do boje jen na chvíli, pokud to bude nějak zásadně nutné. No, na frontě v předních liniích jsem strávil mnohem víc času... Protože ukrajinská armáda o rady a pomoc s výcvikem zrovna nestojí. Cizincům zde nezbývá než prostě bojovat vepředu, odborné znalosti zajímají jen naoko.

Tento přístup Ukrajiny se musí změnit. Musí se začít učit a přemýšlet novým způsobem. Přesně jak prohlásil generál Zalužný. Než ho Zelenský odvolal, prý z téhož důvodu. Aby tam nasadil zkostnatělé struktury...

Bachmut a Avdijivku jste ztratili tak jako tak, za cenu mnoha zbytečně padlých. A nebylo to kvůli Zalužnému. I tu opomíjenou Marjinku, o které se v tisku moc nemluví (Zelenský řekl v rozhovoru, že je Avdijivka jediné místo, které rusáci získali). Marjinka před válkou byla desetitisícové město. Sedmkrát menší než Bachmut a třiapůlkrát než Avdijivka. Mnohem víc rozbitá. A držela ji víceméně jedna brigáda. Na její obsazení nasadil nepřítel také obrovskou spoustu zdrojů a měl tam obrovské ztráty.
Ale my také.

Kdy se konečně Ukrajina naučí vykašlat se na politické cíle, připravit skutečnou pružnou obranu a naučí se využívat taktik a strategií jak moderního boje, tak starých mistrů z tisícileté historie celého světa?
Obávám se, že se svým současným přístupem nikdy.

Zatímco chlapi dole dělají, co můžou, často svépomocí, ti nahoře sedí v klídku a relativním bezpečí, nehnou prstem ani pro blbé vyplnění dokumentu, který se netýká jich a jejich oblíbence. Berou peníze a medaile a posílají jiné bez mrknutí oka a výčitek svědomí na smrt... Místo aby začali skutečně pracovat pro své lidi, pro svou společnost, pro svou vlast... A začali si jako civilizovaní lidé vážit každého života.
V takových podmínkách je těžké odhadovat vývoj. Dokud bude vždy do těch nejlepších snah někdo házet vidle.

Snad ta třídenní operace plánovaná za polárním kruhem třetí rok opravdu skončí. Ale na tom je potřeba pracovat. Hlavně je potřeba začít pracovat. Těm, kteří doteď moc nepracovali... Na Západě, i na Ukrajině.

Address

Kyiv

Website

Alerts

Be the first to know and let us send you an email when Český voják na Ukrajině posts news and promotions. Your email address will not be used for any other purpose, and you can unsubscribe at any time.

Shortcuts

Share

Category