Na dlani

12/08/2026

UVOLNILY SE NÁM 4 MÍSTA .... chce se ještě někdo přihlásit ...?

EDIT: NAPLNĚNO

UŽ JE TO TADY.... rekreačně-vzdělávací pobyt pro pěstounské rodiny v Itálii ....

01/08/2026

„KDYBY SE HOLUBI PROMĚNILI VE ZLATO“ není jen obyčejným dokumentem... Jedná se o velmi osobní a autentický příběh režisérky, která po dobu pěti let s obrovskou odvahou zaznamenávala osudy svého bratra a dvou bratranců.
Skrze jejich životy hledá odpověď na otázku, co člověka připraví o vztahy, bezpečí, zdraví i domov. A především otevírá důležitou myšlenku ... že to, co dnes vidíme na povrchu, často nezačalo závislostí, bezdomovectvím nebo životem na ulici....
Možná to všechno začalo mnohem dříve.
V dětství.
V traumatech.
V násilí.
V zanedbávání.
V osamělosti.
V bolesti, kterou nikdo neviděl nebo nechtěl vidět....

Pokud jste sami prožili podobný osud nebo se vás dotkl život někoho blízkého, možná v tomto filmu nenajdete jen příběh někoho jiného. Možná v něm objevíte i střípky toho svého.
A možná díky němu některé věci pochopíte jinak...

Film citlivě otevírá témata závislostí, života na ulici, domácího násilí i násilí na dětech...

Především nás ale vede k tomu, abychom přestali lidi posuzovat podle toho, kde se právě nachází, a začali se ptát, co se jim v životě stalo...

Jedná se o mimořádně silný, lidský a potřebný film, který připomíná, že uzdravení společnosti nezačíná odsouzením, ale porozuměním....

A že skutečná prevence nezačíná až ve chvíli, kdy se člověk ocitne na ulici, ale mnohem dříve ...... začíná u dítěte, které potřebuje bezpečí, přijetí a člověka, který si všimne jeho bolesti....

Srdečně gratulujeme režisérce Pepě Lubojacki a celému tvůrčímu týmu k získání ocenění za tento dokumentární film na festivalu Berlinale...

Pět let zaznamenávala mladá režisérka Pepa Lubojacki emotivní příběhy vlastní rodiny. V českých kinech už v září 2026.

25/07/2026

Výchovné ústavy nebo dětské domovy se školou byly záležitostí 19. a 20. století, v dnešní době by už neměly fungovat. Myslí si to právnička Fóra pro lidská práva Anna Sležková. Děti se podle ní nemají do ústavů, která omezují jejich svobodu, zavírat z výchovných důvodů. Pro ty, které spáchají trestný čin, by naopak mohlo být lepším řešením dětské vězení. Proč? Nejen na to odpovídá v rozhovoru pro Heroine.cz v rámci seriálu Děti, kterých se bojíme.

Když tu chci vypíchnout to nejzajímavější, vlastně nevím, co vybrat. Ono je důležité totiž v podstatě všechno, co Anna říká. Hovoří například o tom, že OSPODy často nefunkčnost systému (kdy je potřeba například okamžitě nebezpečné dítě izolovat od ostatních dětí) reagují v rozporu se zákonem, který si ohýbají. Využívají nástroje pro okamžité odebrání dítěte, které však bývá z důvodu špatných podmínek. A nebezpečné dítě se tak ocitne v zařízení s dětmi, které tam jsou právě z těch správných důvodů.

Anna Sležková se také dotýká toho, čemu se věnoval můj komplexní text z minulého týdne. Že chování mnohých dětí je důsledkem nefunkční rodiny, chudoby a sociálního vyloučení. A namísto, aby stát řešil příčiny, trestá děti za to, že jejich rodiče nefungují a jsou chudé.

"V ochranné výchově se nemusíte ocitnout jen za násilný čin, ale například i za opakované krádeže, které mohou mít výrazné sociální pozadí. A systém se tváří, že děti netrestá, ale pomáhá jim. Ty děti to ale jako trest vnímají. Je jim jedno, jestli bude na baráku, kam byly umístěny, cedule vězení nebo výchovný ústav. Jestli potřebujeme zbavovat děti osobní svobody, měla by být debata o tom, jak by to mělo vypadat. Můžeme uvažovat o zřízení věznice pro děti, která bude dobrá a humánní. V této variantě vidím benefit v zachovají záruk, že nebude docházet k omezování svobody dětí ve větším rozsahu než u dospělých. Pokud jsou děti nebezpečné, patří do vězení. Zároveň pak všichni přesně víme, o co jde."

Přečtení rozhovoru opravdu doporučuju. Anna v něm velmi pochopitelně popisuje, co se u nás děje. A vysvětluje, proč to je problém. Link na něj dávám do komentáře.

Rozhovor vyšel v rámci seriálu Děti, kterých se bojíme. A to díky podpoře Nadační fond nezávislé žurnalistiky.

FB. L. Houdek

09/07/2026

29/06/2026

PŘICHÁZÍ ZVRAT PO SMRTI VIKTORKY... Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc chce žalovat soudkyni Sandru Kimmelovou. ‼️ Ta loni v říjnu vydala dvouapůlletou holčičku biologickému otci, ačkoliv věděla, jak je nebezpečný - a pět a půl měsíce poté otec dceru zavraždil.

„Jsem blízko tomu – opravdu v řádu pár dnů - abych se rozhodl, že podám kárnou žalobu. Zjištění ministerského dohledu v této kauze jsou docela vážná a já je rozhodně nebudu bagatelizovat,“ oznámil Jeroným Tejc ve speciální debatě pořadu Ve stínu.

Kárná žaloba podaná ministrem je v případě rozhodnutí soudce (tedy nikoliv kvůli procesnímu pochybení) naprosto výjimečný instrument, Tejc ale považuje verdikt soudkyně v kauze Viktorka za naprostý "exces".

Připustil dokonce, že bez medializace by se případem nikdo nezabýval: „Možná kdybyste to neotevřeli, tak by se nad tou věcí zavřela voda a žádné řízení by nebylo."

Senátorka Hana Kordová Marvanová, která celý případ nastudovala jako právní zástupkyně pěstounky a části pozůstalé rodiny, neskrývala z ministrova názoru úlevu.

Zvlášť poté, co dětský ombudsman a bývalý opatrovnický soudce Martin Beneš nedávno prohlásil, že v rozhodnutí soudu vydat dítě otci nevidí chybu. Stejně tak předseda okresního soudu v Benešově Vosmanský mi řekl, že v rozsudku není "nic nestadardního". Možná právě tyto komentáře odkrývají největší průšvih. Pro soudce 'nic nestandardního'? ... Jenže dítě je mrtvé.

Jeroným Tejc a Hana Marvanová (společně se senátory) teď předkládají dvě verze novely občanského zákoníku, která má nastavit soudcům jasná pravidla, komu a kdy dítě nesvěřit. V debatě ve studiu opa politici z protilehlých táborů dali najevo velkou vůli se při jednání v parlamentu dobrat společného řešení. 👏

První část debaty v dnešním speciální vydání Ve stínu. 👇(Začátkem příštího týdne zveřejníme druhou, ta se týká dalšího selhávání státu v rozhodování o dětech, mj. v kauze z naší další podcastové série - Bertík)

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/porady-ve-stinu-po-smrti-viktorky-prichazi-zvrat-ministr-spravedlnosti-chce-zalovat-soudkyni-309263 =0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=4&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=abtest308_feed_filter_varBB

FB Jiří Kubík

Poslední dny se intenzivně věnuji vyjednávání o naší senátorské opatrovnické novele, která by měla posílit ochranu dětí před násilím a týráním a zabránit případům jako případ tříleté Viktorky 😥 Soudy by měly být nuceny mnohem víc než dosud zkoumat, zda rodiče nejsou vysoce rizikoví pro dítě. Dnes jsem absolvovala jednání na České advokátni komoře...

V případu Viktorky soudkyně věděla, že je otec vážně duševně nemocný, je v ochranné léčbě, dlouhodobě bral drogy, opakovaně se dopouštěl násilných trestných činů. Přesto mu soudkyně vydala Viktorku do péče a on ji pak za pět měsíců zavraždil.

Dětský ombudsman i advokátní komora (překvapivě) zatím tvrdí, že novelu zákona nepotřebujeme. Naše skupina senátorů ale říká opak. Parlament nemůže nereagovat na takové selhání soudu a celého opatrovnického systému‼️ A zdaleka nejde jen o jeden případ. Dostáváme spoustu podnětů a upozornění, jak vážný je to problém!

➡️ Prvním krokem proto musí být změna zákona, která uloží soudům povinnost opravdu klást na první místo bezpečí dítěte a jeho ochranu před násilím 🤦‍♂️👨‍👩‍👦 ‼️ To požaduje i petice, kterou zorganizovaly pěstounské organizace a pod níž se podepsaly tisíce lidí. Věřím, ze se nám změnu zákona v zájmu dětí podaří prosadit🙏

28/06/2026

28/06/2026

KDYŽ SPOLEČNĚ ZPOMALÍME ...
tento víkend nám slunce připravilo opravdovou zkoušku. Teploty atakovaly čtyřicítky, vzduch se téměř nehýbal, a přesto jsme společně s pěstounskými rodinami prožili v Luhačovicích krásný aktivizačně-vzdělávací pobyt.
Byl to víkend plný vody, smíchu, zpěvu, vzájemných rozhovorů i krásných okamžiků odpočinku...

Pěstouni sdíleli své zkušenosti, hledali nové pohledy, učili se jeden od druhého a zároveň si dovolili na chvíli odložit každodenní starosti.

Při arteterapii vznikaly mandaly hojnosti ... každá jiná, každá nesoucí jedinečný příběh svého autora...

Ani děti nezůstaly stranou.
Čekal je pestrý program plný her, objevování, tvoření i nových přátelství. Protože i pro ně je důležité zažívat bezpečí, radost a pocit, že někam patří....

Často říkáme, že pěstounství je především o dětech...
Ano... Je....
Ale stejně důležité je pečovat i o ty, kteří každý den pečují o ně....
Když dostanou prostor načerpat sílu, být vyslyšeni, pochopeni a na chvíli jen být, vracejí se domů s větší lehkostí....právě z této vnitřní síly potom čerpají i děti, které je potřebují....
Z celého srdce děkujeme všem pěstounským rodinám za důvěru, otevřenost a nádhernou atmosféru, kterou jsme společně vytvořili....
A velké poděkování patří také našim skvělým kolegyním za jejich obrovské nasazení, organizaci, lidskost a energii, díky nimž mohl být tento víkend tak výjimečný....

Někdy největší bohatství nevzniká z toho, co si odvážíme v kufru....
Vzniká z toho, co si odvážíme v srdci....

25/06/2026

VYSVĚDČENÍ....Jeden list papíru... Několik známek.... Pár čísel, slov nebo vět....

A přesto kolem něj každý rok vzniká tolik emocí....

Některé děti poběží domů s radostí a očekáváním pochvaly..
Jiné budou cestou svírat aktovku o něco pevněji a přemýšlet, jestli své rodiče nezklamaly...
Některé se budou těšit na zmrzlinu a prázdniny. ...
Jiné budou mít v žaludku malý uzlík strachu...

U nás máme možnost nahlédnout za známky...

Potkáváme děti, které bojují s úzkostí, a přesto každé ráno najdou odvahu vstát a jít do školy...

Potkáváme děti, které mají rozdělený život mezi dva domovy, řeší konflikty dospělých, bojí se o své sourozence, procházejí ztrátami, nemocemi nebo samotou...

Potkáváme děti, které si nevěří, a přesto znovu a znovu zkouší něco, čeho se bojí...

Potkáváme děti, které mají samé jedničky, ale uvnitř jsou na sebe tak přísné, že si téměř nedovolí udělat chybu....

Proto si každý rok znovu uvědomujeme jednu důležitou věc...

Vysvědčení není měřítkem hodnoty dítěte...

Nevypovídá o velikosti jeho srdce.
Nevypovídá o tom, kolikrát překonalo samo sebe.
Nevypovídá o laskavosti, odvaze, vytrvalosti ani o tom, jak moc se snažilo v situaci, kterou ostatní vůbec nevidí.

Neexistuje známka za statečnost.
Neexistuje známka za to, že dítě vydrželo těžký rok.
Neexistuje známka za schopnost podat ruku spolužákovi, když je mu smutno.
Ani za to, že navzdory všemu neztratilo naději...

Právě tyto věci bývají pro život často mnohem důležitější než známka z diktátu nebo písemky...

Milí rodiče, až tedy budete letos držet vysvědčení v ruce, zkuste se na chvíli zastavit...

Možná se místo otázky:„Proč nemáš lepší známku?“

zeptejte:

„Na co jsi tento rok pyšný?“

„Co ses naučil?“

„Co bylo pro tebe nejtěžší?“

„A co se ti podařilo překonat?“

Dítě není součet známek na papíře.

Je to jedinečný příběh, který se stále píše.

A ten nejdůležitější výsledek školního roku se na žádné vysvědčení stejně nevejde.

Je ukrytý v tom, jakým člověkem se dítě postupně stává.

Krásné vysvědčení všem dětem.

A ještě krásnější prázdniny přeje tým pracovníků NA DLANI....

22/06/2026

HLEDÁME NÁHRADNÍ RODIČE PRO PROKŮPKA, KTERÝ JE V PÉČI NAŠÍ PŘECHODNÉ PĚSTOUNKY......

Prokop dvouletý upovídaný a společenský kluk. Pro Prokůpka hledáme páry i jednotlivce z celé České republiky.

21/06/2026

MILÍ TÁTOVÉ,
dnes bychom vám chtěli poslat jedno obyčejné, ale důležité poděkování.
Děkujeme všem mužům, kteří jsou pro děti bezpečným přístavem.
Těm, kteří je učí jezdit na kole, drží je za ruku, když se bojí, trpělivě naslouchají jejich příběhům a znovu a znovu jim dávají najevo, že na světě nejsou samy.
Děkujeme tatínkům biologickým, adoptivním, pěstounům, nevlastním tatínkům, dědečkům i všem mužům, kteří se rozhodli být dítěti oporou. Protože otcovství není jen otázkou pokrevního pouta. Je to každodenní rozhodnutí být nablízku, chránit, povzbuzovat a milovat.
Myslíme také na ty, kterým jejich děti chybí. Na muže, kteří své dítě ztratili, na ty, kteří po dítěti touží, ale osud jim zatím nepřál, i na ty, jejichž cesta otcovstvím je složitá a bolestná.
A myslíme i na děti, které svého tátu postrádají, hledají nebo na něho vzpomínají.
Přejeme vám, aby dnešní Den otců nebyl jen oslavou role, ale především oslavou vztahu.
Právě vztah je tím, co v dětské duši zůstává nejdéle.
Děkujeme, že jste.
Děkujeme za každé obejmutí, povzbuzení, společný smích i za přítomnost ve chvílích, kdy je jí nejvíce potřeba.
S úctou a přáním krásného Dne otců
tým organizace NA DLANI ❤️