Na dlani

01/06/2026

DNES JE DEN DĚTÍ...
a my si uvědomujeme, že je to jeden z nejdůležitějších dnů v roce...

A to ne proto, že děti dostávají dárky...
Ne proto, že budou balónky, zmrzlina nebo výlety....
Ale proto, že nám tento den připomíná něco, na co dospělí často zapomínají...

Každé dítě si zaslouží být viděno, slyšeno, milováno...

Ne - hodnoceno.
Ne - srovnáváno.
Ne - opravováno.

Viděno...

Ve své radosti.
Ve svém strachu.
Ve své zlobě.
Ve své nejistotě.
Ve své jedinečnosti.

V naší praxi potkáváme děti, které nesou příběhy tak těžké, než by byla schopna unést jejich malá dušička ...

Děti, které se naučily být příliš brzy statečné ....
Děti, které se naučily mlčet, protože jim nikdo nenaslouchal....
Děti, které se naučily dávat pozor na nálady dospělých dříve, než poznaly své vlastní potřeby...

A přesto, znovu a znovu nás překvapuje jedna věc:
Jak obrovskou sílu v sobě děti mají.

Stačí někdy jediný člověk, který je přijme.
Jediný člověk, který jim uvěří.
Jediný člověk, který zůstane....

Děti nepotřebují dokonalé rodiče.
Nepotřebují dokonalé učitele.
Nepotřebují dokonalý svět.

Potřebují dospělé, kteří jsou ochotni být s nimi, být přítomní.
Proto dnes nepřejeme šťastný Den dětí jen dětem...
Chceme poděkovat všem dospělým, kteří se každý den snaží být pro ta malá stvoření bezpečným přístavem....

Rodičům.
Pěstounům.
Prarodičům.
Učitelům.
Sociálním pracovníkům.
Psychologům.

A všem ostatním, kteří někdy opatrně drželi tu křehkou dětskou duši v dlaních....

Ano, každé dítě si zaslouží vyrůstat s pocitem:

„Jsem důležité.
Jsem přijímané.
Jsem milované.
A na tomto světě mám své místo.“

Kéž by to dnes uslyšelo co nejvíce dětí.
❤️ Šťastný Den dětí.❤️

30/05/2026

25/05/2026

JSME PYŠNÍ na naši pěstounku na přechodnou dobu paní Kateřinu Větříškovou, která byla v sobotu mezi oceněnými pěstouny kraje ..

Slavnostní vyhlášení ankety Ocenění pečujících osob Zlínského kraje proběhlo v Gibon parku v Rožnově pod Radhoštěm.

Mezi gratulanty nechyběli ani ministr práce a sociálních věcí pan Aleš Juchelka, hejtman Zlínského kraje pan Radim Holiš nebo náměstkyně pro sociální oblast paní Eliška Olšáková.

Paní Větříšková jako pěstounka na přechodnou dobu od roku 2020 poskytla láskyplné zázemí již mnoha dětem ( 10 dětí v PPPD, 12 dětí v neodkladné péči , 1 dítě v urgentní, plus několik dětí v respitní péči). Její laskavý přístup přináší ohroženým dětem naději v lepší zítřky... paní Kateřina je inspirací pro mnoho z nás.

Organizace NA DLANI velmi gratuluje a přeje paní Větříškové i všem oceněným hodně zdraví, sil, radosti a krásných okamžiků s dětmi....

15/05/2026

MEZINÁRODNÍ DEN RODINY ❤️15.5.2026
Dnes slavíme rodinu a vztahy, které nám dávají pocit domova.
Nejen střechu nad hlavou, ale hlavně prostor, kde můžeme být přijati takoví, jací jsme.... se svými radostmi, slabostmi, chybami i sny...
Rodina není o dokonalosti...někdy je hlučnou, unavenou, složitou i křehkou... právě v ní se učíme důvěře, blízkosti, odpuštění i tomu, že člověk nemusí plout životem sám...

Pro dítě je rodina prvním světem.
Místem, kde se rodí pocit bezpečí.
Kde vzniká vědomí:
„Někdo tu pro mě je.“
Pravě tento pocit si neseme celým životem dál, i v dospělosti ..

Dnes myslíme na všechny rodiny...
Na ty velké i malé.
Úplné i neúplné.
Na rodiny biologické, pěstounské, osvojitelské ... ty, které vznikly srdcem a péčí...

Myslíme na všechny, kteří se každý den snaží vytvořit druhým bezpečný přístav ... v někdy velmi neklidném světě....

11/05/2026

KDYŽ DĚTI POTŘEBUJÍ HRANICE…
V posledních letech se hodně mluví o svobodě dítěte, respektu, emocích a partnerství ve výchově....
Je určitě fajn, že jsme se jako společnost posunuli pryč od tvrdé autority a výchovy založené na strachu..
Jenže, někdy jsme se v tom pohybu dostali do druhého extrému .....bojíme se nastavovat hranice, aby dítě netrpělo, nebylo smutné nebo nás nepřestalo mít rádo...

Jenže, psychologie vývoje dítěte ukazuje něco velmi důležitého:

❗️Děti nezvládnou chaos.
❗️Děti nezvládnou rodiče bez hranic.
❗️Děti nezvládnou svět, ve kterém je možné úplně všechno.

Děti potřebují bezpečí... a bezpečí nevzniká jen z lásky.... bezpečí vzniká i z řádu, předvídatelnosti a jasných pravidel...

Když dítě zná...
„Tady jsou hranice.“
„Toto je správně.“
„Toto už ne.“
„Máma a táta to unesou.“
… jeho nervový systém se uklidňuje...

Možná to zní paradoxně, ale právě hranice dávají dítěti jistotu, klid a svobodu... dítě nemusí neustále testovat svět kolem sebe....
Nemusí bojovat o kontrolu.
Nemusí řídit rodinu svými emocemi. Může svou energii investovat do hry, vztahů, objevování a vlastního růstu.

Děti bez hranic často nepůsobí svobodně...naopak, bývají vnitřně nejisté, přetížené a úzkostné....

V poradnách potkáváme děti, které mají všechno, ale zároveň jsou ztracené v tom, kdo vlastně drží bezpečný rámec rodiny...

❗️Dítě potřebuje cítit, že tím pevným bodem je dospělý....

Hranice přitom nejsou o křiku...
Nejsou o ponižování...
Nejsou o trestech ze vzteku...

Zdravá hranice je klidné vysvětlení:
„Rozumím, že se zlobíš. Ale toto není možné.“
„Vidím tvé emoce. A zároveň platí pravidlo.“
„Jsem tady s tebou, i když zrovna nejsi spokojený.“

To je obrovský rozdíl.

❗️Dítě totiž nepotřebuje dokonalého rodiče...

Potřebuje psychicky stabilního dospělého, který unese jeho emoce, nastaví rámec a neztratí vztah...

Je důležité připomenout ještě jednu věc:
❗️Řád není nepřítel laskavosti.
❗️Pravidla nejsou opakem respektu.
❗️Hranice nejsou nedostatkem lásky.

NAOPAK

Právě děti, které vyrůstají v bezpečném a čitelném prostředí, si často postupně vytváří zdravější sebeovládání, větší odolnost, lepší vztahy i schopnost fungovat ve světě, který nebude vždy plnit jejich přání na počkání...

Protože, jednou z největších forem rodičovské lásky není dítěti odstranit všechny překážky...
Ale, být mu bezpečným průvodcem světem, který má své hranice, pravidla i odpovědnost....

10/05/2026

DNES MYSLÍME NA VŠECHNY ŽENY, které dávají dětem něco zcela nenahraditelného .... bezpečí, blízkost, přijetí a lásku....
Na maminky, které své děti vedou za ruku....
Na ty, které teprve čekají na to neobyčejné slůvko "mami“...
Na ženy, které se staly mámou srdcem, i když neporodily....
Na pěstounky, osvojitelky, babičky, které převzaly roli mámy ve chvíli, kdy je dítě nejvíce potřebovalo....
Na ženy, které každý den znovu skládají důvěru dítěte po ztrátách, traumatech a nejistotě....
A také na maminky, kterým dítě odešlo....
Příliš brzy...
Příliš bolestně...
Na ty, které dnes drží už jen vzpomínky, fotografie, ticho… ... a přesto zůstávají mámou každou vteřinu svého života....

Mateřství totiž není jen biologická role....je to vztah.... otisk.... je to pouto, které se zapisuje hluboce do lidského srdce...

Někdy je mateřství plné smíchu i chaosu....
Jindy vyčerpání, strachu a nekonečných pochybností....
A někdy i bolesti, o které se příliš nemluví...
V tom všem je jeho síla....

Máma drží svět dítěte pohromadě i ve chvíli, kdy se jí samotné svět rozpadá pod rukama....

Dnes neoslavujeme dokonalé matky.... přicházíme obejmout všechny skutečné ženy....
Ty unavené.
Citlivé.
Statečné.
Milující.
Ty, které zůstaly.
Ty, které bojovaly.
Ty, které nikdy nepřestaly být mámou, i když jejich cesta byla jiná, než si vysnily....

DĚKUJEME VÁM ...
Za každé pohlazení...
Za trpělivost...
Za druhé šance....
Za přijetí...
Za to, že dětem dáváte pocit, že na tomto světě nejsou samy...

Přejeme všem maminkám, biologickým, pěstounským, osvojitelským i těm, které své dítě nosí už jen v srdci, klidný a laskavý DEM MATEK ❤️...

Jsme NA DLANI ...
tvoříme místo, kde mají prostor příběhy dětí, matek a rodin...
těch šťastných i těch bolavých..... rodina nevzniká jen narozením,
ale především láskou, přijetím a vztahem....

07/05/2026

Je ti 12-18 let? Nebo máte ve svém okolí dítě či dospívajícího, který by chtěl pomoci zlepšovat přístup k dětem a dospívajícím v Česku? Právě byly spuštěny přihlášky do prvního poradního týmu Dětský ombudsman 💜

📩 Přihlášky je možné zaslat v jakémkoli jazyce (včetně českého znakového jazyka) do češtiny 18.5.2026. Prvni setkání proběhne už 22. června v Brně!

💌 E-mail pro přihlášky je : [email protected] nebo je klidně můžete poslat poštou či je donést osobně.

Každý si zaslouží být vyslyšen, bez ohledu na věk. 💜

03/05/2026

KDYŽ JE VŠECHNO SAMOZŘEJMOSTÍ … kde se rodí vděčnost?
Tohle je téma, se kterým se v praxi setkáváme čím dál častěji.
Rodiče dávají dětem maximum ... a přesto mají pocit, že to „nedoléhá“.
Že věci nemají váhu.
Že radost rychle mizí.
Že nic nestačí.

A pak přichází otázka:
"Je to nevděčnost?"

Z vývojového hlediska většinou ne.

To, co zvenku působí jako nevděk,
je často přirozený důsledek prostředí, ve kterém dítě vyrůstá.

Mozek dítěte je nastavený na zvykání.
To, co je stále dostupné, postupně ztrácí výjimečnost.
To, co přichází bez čekání, bez úsilí a bez napětí, se nemá o co „opřít“.
Hodnota totiž nevzniká samotným MÍT... vlastnit....
Vzniká v procesu, který k tomu vede.
Dítě potřebuje zažít, že ne všechno je hned.
Že některé věci přichází až po čase.
Že čekání, nejistota nebo i malé zklamání jsou snesitelné... na místě...
Takto se začíná rodit vnímání hodnoty.

Zároveň ale platí i druhá strana.

Pokud by dítě muselo o věci bojovat, pokud by si lásku a péči mělo zasloužit, nevzniká vděčnost, ale spíš nejistota.

V takovém nastavení se dítě nesoustředí na ocenění, ale na to, aby si zajistilo základní bezpečí.

Vděčnost tedy nevyrůstá ani z nadbytku, ani z nedostatku.

Vzniká mezi tím.

V prostředí, kde je vztah stabilní a bezpečný, ale svět není okamžitě k dispozici.

Velkou roli hraje i to, co děti každý den vidí.

Jak mluvíme o věcech.
Jak zacházíme s tím, co máme.
Jestli si všímáme, nebo jen přidáváme další a další.

Děti se neučí vděčnosti tím, že ji po nich chceme.
Učí se ji tím, že ji zažívají.

Místy je vhodné si přiznat ještě jednu věc.
Že za očekáváním vděčnosti bývá i naše vlastní potřeba ... aby to, co dáváme, mělo odezvu.
Aby to bylo vidět.
Aby se to nějak vrátilo.
To je lidské....

Dítě však není v pozici, aby tuto potřebu naplnilo...

Vděčnost se neobjevuje tam, kde je vyžadovaná.
Objevuje se tam, kde má prostor dozrát.
Pomalu.
Nenápadně.

Ve chvílích, které nejsou na první pohled vidět.

Vděčnost není o tom, kolik dítě dostává....
je o tom, jaký svět dlouhodobě zažívá....
Nejde ji naučit větou....komunikací....
Vyrůstá ve vztahu, který dává jistotu .... a zároveň prostor něco skutečně prožít....

U nás pracujeme s dětmi i rodiči právě v těchto jemných vrstvách vztahu.
Protože často nejde o „zlobení“ nebo „nevděčnost“, ale o to, jak se dítě učí vnímat svět....

01/05/2026

PŘETÍŽENÍ DĚTÍ, DOSPÍVAJÍCÍCH I RODIČŮ .....téma, které dnes vnímáme čím dál silněji....

V naší každodenní práci s dětmi, dospívajícími i rodinami se opakovaně setkáváme s jedním společným jmenovatelem: PŘETÍŽENÍ... tady už nejde jen o únavu...

Děti přichází roztěkané, hůře se soustředí, rychleji se dostávají do napětí nebo naopak „vypínají“.
Dospívající mluví o tlaku, který neumí pojmenovat ... tlak na výkon, na vztahy, na to „nějak obstát“....
A rodiče často říkají, že jedou na hraně svých sil a už neví, kde znovu vzít energii....

To, co se dříve objevovalo spíše výjimečně, dnes vidíme jako běžnou součást života mnoha rodin.

Přetížení nevzniká jen z množství povinností, ale především z jejich nepřetržitosti. Náš nervový systém není nastavený na neustálé přepínání mezi podněty, na trvalou dostupnost a tlak reagovat okamžitě.

Děti i dospívající v tom vyrůstají.
Oni nemají ještě vytvořené mechanismy, jak takovou zátěž regulovat...

Proto se přetížení u nich neprojevuje pouhou komunikací ( slovy), nejvíce se projevuje chováním, zejména:
〽️podrážděností
〽️ústupem do sebe
〽️výbuchy emocí
〽️ztrátou zájmu o věci, které je dříve bavily
〽️nebo i tělesnými obtížemi bez jasné příčiny

Je důležité tomu porozumět, nebrat to jako "problémové chování“,
ale jako signál...

Signál, že je toho už moc...

V práci s rodinami vnímáme, jak zásadní roli hraje prostředí, ve kterém dítě žije. Tempo rodiny, očekávání, způsob komunikace i prostor pro odpočinek. Přetížení se totiž netýká jen dětí , je často sdíleným stavem celé rodiny....

Proto má smysl hledat změnu společně...
Ne ve smyslu začít dělat všechno jinak.
Ale začít si všímat drobných momentů:
〽️Kdy už jsme všichni unavení, ale jedeme dál ( až na dřeň).
〽️Kdy reagujeme rychleji, než stačíme vnímat.
〽️Kdy chybí prostor jen tak být .... bez výkonu, bez hodnocení.

Z naší zkušenosti víme, že i malé změny mohou mít velký dopad.

❗️Zpomalení.
❗️Struktura dne, která počítá s odpočinkem.
❗️Bezpečný prostor pro sdílení emocí.
❗️Někdy i podpora zvenčí.

Pamatujme, že péče o psychickou pohodu dětí i rodičů dnes není něco navíc..
Je to základ.
Pokud vnímáte, že je toho na vás nebo na vaše dítě příliš,
má smysl se zastavit.
A nebýt na to sami....

U nás nabízíme prostor, kde je možné věci zpomalit, pochopit a postupně znovu nastavit rovnováhu .. v dítěti i v celé rodině.

29/04/2026