19/04/2026
Kapička ve Slavonicích jako obchůdek se uzavřela.
A já dnes cítím obrovskou vděčnost.
Když jsem s projektem Kapička začínala, nebyla jsem na to sama.
K těm lidem, kteří stáli u jejího zrodu, patřila i moje rodina — můj bývalý manžel, moje dvě děti, Robert a Kačka, moje maminka, Městský úřad ve Slavonicích a několik mých přátel.
Moje maminka už dnes bohužel není mezi námi.
Ale Kapička na ni bude vždy myslet.
Podílela se na ní nejen srdcem, ale i svou prací a tvořením.
Není jednoduché loučit se s místem, kde Kapička fungovala.
Byla pro mě něčím jako dítětem.
Místem, kam jsem každé ráno přicházela s radostí a těšila se na lidi, kteří mě obohacovali svými příběhy.
Lidi, kteří stáli za celým tím projektem, který Kapička nese — byť jen tím, že si přišli něco koupit a udělali si radost.
O vymalování Kapičky se postaral pan Caha z Telče.
Je to člověk, kterého si nesmírně vážím, vlastní několik firem a jednou z nich je malířství.
Přestože v životě dokázal opravdu hodně, zůstává obyčejným člověkem s velkým srdcem.
Když mi vysvětloval, proč se rozhodl Kapičce pomoci, řekl mi, že se mu daří v pracovním, osobním i sportovním životě — a že cítí potřebu občas takto pomoci a vyjádřit tím svou vděčnost.
Tohle gesto pro mě znamená opravdu hodně.
Mimochodem, čeká ho velká výzva — míří na mistrovství Evropy v kulturistice.
A já chci, aby věděl, že Kapička bude v ten den stát při něm.
Že na něj budeme myslet — a že má mezi námi velké fanoušky.
Když jsem přijela do Kapičky a viděla, kolik práce nás tam čeká, trochu jsem si povzdechla a měla obavy, že to bude na dva až tři dny.
Ale pak se začaly dít věci, které mi znovu připomněly, kolik dobra mezi lidmi je.
Jako první se přihlásily ženy z rodiny chlapce, kterého jsme několik let finančně podporovali.
Bylo to od nich nesmírně silné gesto.
Postupně přicházely další ruce.
Chlapíci, kteří zrovna chystali narozeninovou oslavu pro svého kamaráda, bez váhání přerušili své plány a přišli pomoct.
Přidala se i širší rodina, moje děti i přítel mé dcery.
Pomoc přišla také z Městského úřadu a Podniku města Slavonice, kteří se postarají o odvoz zbylých věcí, které jsme k tomuto účelu připravili.
A byl tam i malý pomocník…
Když jsem se zeptala, co si za svou práci přeje, nevybral si sladkosti.
Vybral si čertovské vidle, které jsme měli v Kapičce schované na mikulášskou besídku.
Po chvíli se ještě vrátil a s úsměvem poprosil i o ty druhé.
Tenhle moment mi zůstane v srdci.
Byla to práce na několik dní.
Zvládli jsme ji za jeden.
Společně.
Když jsme se loučili, ukáply i slzy.
Možná i proto, že právě v tu chvíli zaznělo mnoho věcí, které během fungování Kapičky nikdy nepadly nahlas.
Uvědomila jsem si, že Kapička nebyla jen obchůdek.
Bylo to místo, kde si lidé na chvíli odpočinuli, vydechli…
a zároveň si udělali radost něčím hezkým — s vědomím, že tím pomáhají dětem a jejich rodinám, které procházejí léčbou na hematoonkologii.
🙏 Děkuji všem.
Těm, kteří pomohli teď.
Těm, kteří byli součástí Kapičky kdykoliv předtím.
A všem, kteří mají dobré srdce a neváhají ho použít.
Kapička ve Slavonicích končí jako obchůdek, ale Kapička jako taková nekončí......
Někdy musí něco skončit, aby mohlo vzniknout něco nového.
A i když to někdy vypadá těžce, neznamená to, že je konec.
Já v tom dnes vidím naději.
Kapička je myšlenka.
A ta je silnější než jakékoliv místo.
Zůstává se mnou.
A bude pokračovat dál.
Budu dál podporovat hematoonkologii, především v Českých Budějovicích, a podle možností i jinde.
Protože i jeden jediný dětský úsměv má smysl.
Transparentní účet zůstává aktivní pro všechny, kteří chtějí pomáhat dál.
Kapička nekončí.
Kapička pokračuje. 💛
Pokud vám Kapička někdy dala smysl, budu ráda, když tento příběh pošlete dál.
Za Kapička z.s.
její zakladatelka
Naďa Cigale
Před tím....a teď.....
