24/05/2026
Láska prochází žaludkem. U dětí s PAS to platí milionkrát víc. ❤️
🍽️
Většina domácností, kde žije dítě/osoba s neviditelným, a přesto závažným handicapem, má mnohdy jedno společné - v kuchyni se vaří dvojmo, někdy i trojmo. Jenže kdo má sílu stát půl dne u plotny? Výsledek je ten, že rodiče často ošidí sami sebe. Dojídají zbytky, odbývají se, nebo na vlastní jídlo v tom kolotoči úplně zapomenou. Mámy, tátové a ostatní – pamatujte na jedno, ....abyste mohli s láskou sytit své děti, musíte mít sílu vy sami. Dbejte i na sebe.
Vytvořit uspokojující jídlo pro Vaše děti připomíná alchymii. Musí mít správnou barvu, texturu, teplotu. Musí být správně oloupané, nakrájené, nesmí se dotýkat a jiné důležité podmínky, které je těžké splnit. Důležité je si je pamatovat.
Finanční realita, o které se nemluví 💰
Nemůžeme čekat, až bude jídlo v akci. Nemůžeme dítěti říct: „Tohle ti nekoupím, protože je to drahé.“ Když má vaše dítě v repertoáru jen 5 svých „super potravin“, které je ochotné vzít do pusy, koupíte je. I kdyby na chleba nebylo.
A zapomeňte na fráze z našeho dětství:
❌ „Budeš tu sedět, dokud to nesníš.“
❌ „Když to nesníš, nedostaneš bonbón.“
❌ „Koupila jsem to a bylo to drahé, tak koukej jíst.“
Tohle u nás nefunguje. Jsme rádi, že dítě vůbec něco jí. Zda je to BIO, nebo nutričně vyvážené? To je zrovna úplně vedlejší.
Jak to vypadá u nás doma? 🤫
Suché těstoviny. Protože s omáčkou je to „špinavé“.
Samotná bramborová kaše.
Kupované nugetky (ano, neskáču z nich radostí do stropu, ale jsou sázka na jistotu a domácí řízek je asi jedovatý.
Konkrétní párek(značka, druh, velikost) v rohlíku. Ale pozor – párek musí být oloupaný škrabkou na brambory, protože pak je vizuálně naprosto dokonalý! Za to kupovaný loupaný párek je ,,fuj".
I z těch pár potravin se ale snažíme dělat hezké talíře. Respektujeme jejich pravidla, ale zkoušíme podpořit chuť k jídlu. Někdy stačí hledat obrázky na talíři. Udělat jídlo vizuálně čisté a bezpečné a tak, aby jej podnítilo snít více nebo vůbec sníst. Jsou to pokusy a omyly, něž se dobereme správného výsledku.
Kašlete na tabulky a „dobré rady“ 🛑
Lékaři, terapeuti i okolí vám budou říkat: „Musí jíst u stolu, přes to nejede vlak! Musíte být přísnější, jinak se to nenaučí!“
Jenže oni s vámi doma nežijí.
Chce vaše dítě jíst v klidu na gauči, hlavně aby něco snědlo v pohodě? Nakrmte ho na gauči.
Je mu devět a chce pořád krmit lžící, i když by měl jít vidličkou? Krmte ho.
Nesedí u stolu, pořád pochoduje a mentálně je na úrovni ročního dítěte? Zpomalte ho v pohybu, ať je to bezpečné, a když jde kolem, řekněte „hami, mňam mňam“ a dejte mu lžičku do pusy za chodu.
Děláte to pro své pohodlí a pro klid svého dítěte. není to negativní pohodlnost, je to pohodlnost, která podpoří Vaší psychiku.
Ruku na srdce, milí dospěláci – vy snad vždycky sedíte způsobně u stolu? Vnímáte každé sousto? Soustředíte se na správné kousání? Neolizujete nic? Nekoukáte u jídla na televizi, do telefonu, nečtete si časopis? Máte snad pokaždé chuť na to, co vám zrovna někdo uvařil?
Když vaše dítě jídlo odmítne, nenuťte ho. Rozdýchejte to. Jděte a udělejte něco jiného nebo počkejte , možná zrovna nemá hlad, zkuste to za chvíli. Není to vaše selhání. Neuvařili jste to špatně. Ono na to jen dnes prostě nemá chuť… jenom vám to neumí říct.
Nezapomínejte ale přitom na sebe. ❤️
Jak vypadá „bezpečný talíř“ u vás doma? Jak zvládáte vaření pro zbytek rodiny, abyste se sami neodbývali?
Pozn.: Samozřejmě jsou mezi námi rodiny, jenž mají děti, které jedí dobře, či naopak trpí syndromem Pica (PIKA).
