04/05/2026
Proč vzali husité v roce 1420 útokem Řeporyje...
Husitské řádění v Praze a jejím širokém okolí v roce 1420 nebylo jen projevem bezduchého vandalismu.
Konkrétně tohle běsnění bylo mixem hlubokého náboženského přesvědčení, politické strategie a hodně v tom koktejlu bylo i praktické, kruté válečné logiky.
Husité věřili, že se církev vzdálila od ideálů chudoby, které kázal Ježíš Kristus.
V Řeporyjích se jim postavil do cesty přes 250 let starý, původně románský kostelík s pravděpodobně od západu přiléhajícím, "teprve" devadesátiletým klášterem cisterciátek. Pokud ten vůbec existoval, pak šlo spíše o hospodářský typ kláštera, žádné hogo fogo.
Ale pořád to byly Řeporyje na jejichž okraji stál katolický kostel a u něj patrně klášter s jeptiškami.
Řeporyje byly v roce 1144 darovány knížetem Vladislavem II. právě založenému cisterciáckému klášteru v Plasích.
V té době se v nich stavěl románský kostelík, jistě u nějakého feudálního statku.
Řeporyje nebyly nic moc, ale bezvýznamné sídlo to být nemohlo - nebýt ten dvorec se vznikajícím kostelíkem opěrným bodem, nedaroval ho kníže řádu.
Cisterciátky měly mít v Řeporyjích na té vyvíšenině vedle kostela klášter v letech 1330-1420.
Ať už tu onom nešťastném roce 1420 v blízkosti kostela stalo cokoli, husitské řádění v době I. křížové výpravy to přežít bez úkony nemohlo.
V té době vlastnila církev zhruba třetinu veškeré půdy v Čechách.
Husité považovali mnichy za „zahaleče“. Nesnášeli "modlářství" - obrazy, sochy a drahé relikviáře vnímali jako porušení přikázání „nezobrazíš si Boha“.
Ničením výzdoby kostelů chtěli očistit víru od nánosů zlata a stříbra.
Řeporyjský kostel a klášterní dvorec zde hospodařících jeptišek ale představoval cíl k vyplenění a devastaci také (a dost možná především) z ryze strategických a vojensko-logistických zvyků.
Kláštery i podobného, skromnějšího, řekněme hospodářského typu, byly pořád alespoň nějak opevněné areály s pevnými zdmi, zásobami jídla a skoro vždy více či méně strategickou polohou.
Podle pověsti husité kostel pobořili a klášter k tomu ještě vypálili. Měli přitom zabít abatyši, co se nestihla spasit úprkem jako ostatní jeptišky.
Stranou náboženského fanatismu proti všemu církevnínu (katolickému), co se husitům postavilo do cesty + otázky plundrování v rámci nasycení vojska, je třeba vzít v potaz, že pokud by husité kláštery v okolí Prahy nenechali v ruinách, mohlo by je využít křižácké vojsko Zikmunda Lucemburského jako základny pro útok na město.
To chtěl Zikmund to jaro vyhladovět.
Obsadil Pražský hrad i Vyšehrad, povést se mu to i s Vítkovem, kudy vedla jediná pořádná zásobovací trasa z venkova, tak Praha padla.
Vyvrcholilo to 14. 7. 1420 bitvou tamtéž, kde dostal Zikmund na p***l, takže v tu chvíli bylo dané, že Praha zůstane husitská a že ničení katolických symbolů v jejím okolí může směle pokračovat.
Během obléhání Prahy sloužily okolní církevní stavby jako opěrné body.
Husité je proto likvidovali i preventivně, aby křižácká vojska neměla v okolí města kde bezpečně tábořit nebo se opevnit.
Jejich ničením husité - toho roku ještě jednotní - vysílali také jasný vzkaz: starý řád končí.
Proto je f*k, jak bohatý byl řeporyjský (tehdy farní) kostel a kolik zásob bylo v sýpkách cisterciátek z přilehlého kláštera. Dobře to pro řeporyjský kostel a dvorec dopadnout nemohlo.
Stačí si pro dokreslení připomenout, jak to vypadalo, když v srpnu 1420 vtrhly pražské a táborské husitské oddíly do bohatého zbraslavského kláštera. Nejenže ho vyplenili, ale došlo i k hanobení královských hrobů (včetně ostatků Václava IV.), což mělo demonstrovat naprostý rozchod s minulostí.
Klášter na Slovanech (Emauzy) dopadl podobně a bylo f*k, že byl založen pro slovanskou liturgii.
Řeporyje svou katolickou nabídkou pochopitelně nesahaly takové Zbraslavi ani po kotníky, ale to bylo v nastalé atmosféře náboženské nenávisti jedno - v roce 1420 byla Praha pod obrovským tlakem první křížové výpravy.
Emoce byly na bodu mrazu, náboženský fanatismus na maximu a v očích husitů byl každý katolický objekt nepřátelskou pevností.
Řeporyje podle toho po jejich řádění vypadaly. Zbytek 15 a celé 16. století byly dobou jejich temna, naprosté bezvýznamnosti a balancování na hraně samotné existence osady.
Klášter, bylo li-to všechno tak, jak spíše než historické prameny vypovídají pověsti, už nebyl po vládu husitů do Řeporyjí v roce 1420 obnoven.
Co přesně se tehdy stalo nám nemůže povědět jediný dosud existující svědek oněch událostí - věž současného (po rozsáhlé jezuitské přestavbě 1777 už zcela jinak vypadajícího) kostela, která v roce 1420 nejen, že už cca 220 let stála, ale celé to nějak ustála a i s přilehlou apsidou původního kostela se dochovala do dnešních dnů.
Více si o Řeporyjích 12-15 století přečtěte v příštím Echu.
Předešlý (sdílený) post se zase věnuje parametrům, podle kterých AI vytvářela variantní podobu Řeporyjí konce druhé poloviny 14 století, která byla základem i pro obrázek u tohoto postu.
Pavel Novotný
