Pessos

03/04/2026

28/03/2026

Kastrace je téma, na které jsem měla dřív úplně jiný názor.

Dlouho jsem byla zastánkyně toho, že pokud není zdravotní důvod, není potřeba do těla psa zasahovat. Přišlo nám to přirozené a správné.
Jenže pak přišly situace, které nám tenhle pohled postupně změnily.

U Boney se objevil pokročilý zánět dělohy, který přešel až do zánětu žaludku. Stihlo se to, ale jen tak tak.
Adéla takové štěstí neměla a v den plánované operace, ještě než se na sál vůbec dostala, zemřela.

Když jsem pak u Meggie nahmatala malou bouličku u cecíku, neváhala jsem ani minutu. Okamžitě jsem volala na veterinu a při operaci se rovnou udělala kastrace.
Ariška mezitím procházela opakovanými falešnými březostmi – teklo jí mléko, řešily se sirupy na zastavení laktace a celé to byl jeden velký hormonální kolotoč.

Dnes už máme obě holky vykastrované a je klid.
Nezměnila se jim povaha, neztratily radost ze života. Jen odpadl strach z toho, co přijde příště.

Zároveň jsme si začaly víc uvědomovat i fakta.
Pyometra postihne podle studií až přibližně jednu ze čtyř nekastrovaných fen do věku deseti let během života. Nádory mléčné žlázy patří mezi nejčastější nádory u fen a přibližně 40–50 % z nich je zhoubných.

Neznamená to, že kastrace je jediná správná cesta pro každého psa.
Ale znamená to, že prevence a včasné řešení mají obrovský význam.

Proto dnes víc hlídáme, kontrolujeme, prohmatáváme a u starších fen opravdu zpozorníme.
A u Aurelia teď zvažujeme další kroky a přemýšlíme i nad chemickou kastrací jako první variantou.

Každý pes je jiný. Každá situace je jiná.
A rozhodnutí by mělo vždy vycházet z konkrétního příběhu.

Jak to máte vy vy?
Máte psa kastrovaného, nebo jste se rozhodli jinak?

19/03/2026

V neděli máme trénink Treibballu - a ano, je to tak trochu fotbal se psem 😀⚽️

Treibball je psí sport, při kterém pes na povel tlačí velké míče do branky.
Na první pohled to vypadá jednoduše, ale ve skutečnosti je za tím spousta komunikace, přemýšlení a spolupráce mezi psem a člověkem.

Treibball vznikl v Německu kolem roku 2005. Vymyslel ho trenér psů Jan Nijboer jako aktivitu pro ovčácké psy, kteří nemohli pracovat u stáda. Místo ovcí tak psi „nahánějí“ velké míče.

A ano… technicky vzato můžete říkat, že hrajete se svým psem fotbal 😄⚽
Dnes je ale vhodný pro téměř každého psa a dá se přizpůsobit jeho tempu i schopnostem.

👉 rozvíjí soustředění a práci s hlavou
👉 posiluje komunikaci mezi psem a člověkem
👉 pomáhá budovat sebevědomí (hlavně u citlivějších psů)
👉 učí psa pracovat na dálku

Odkaz k přihlášení na trénink v systému dogres v komentářích 👇

24/02/2026

Kdo si hraje, nezlobí.
Psi mě učí trpělivosti.
Regulaci emocí.
Být přítomná v okamžiku.
Být tady a teď.
S nimi.
I když je to někdy těžké.
A každá z těch věcí je náročná sama o sobě.
Natož dohromady.
A pak spolu stojíme na dětském hřišti.
Skáčeme do kaluží.
Válíme se v bahně.
Děláme andělíčky ve sněhu.
A já si uvědomím,
že disciplína a hravost se nevylučují.
Že právě díky té vnitřní práci
si můžu dovolit být znovu dítětem.
Díky nim mám radost z každého počasí.
A díky focení si tyhle okamžiky můžu uchovat.
Foxhyn pro mě není jen značka.
Je to připomínka, že život se nemá jen zvládat.
Má se prožívat.
Jak to máte vy?
Kdy jste si naposledy dovolili být zase dětmi?

02/02/2026

Ťuk ťuk… dobrý den, tady problémek. 😂🐾
Po dvou fenách jsem si pořídila svého prvního psa samce… a přišel Aurelius.
A to nejlepší? Aurelia chtěl můj přítel Josef. Ne já. 😭😂Josef říká, že si ho vybral, protože byl jinej.
A upřímně… byl. A pořád je. 😂🖤

Já jsem si totiž původně chtěla nechat fenu… jenže jsem se nemohla rozhodnout, jakou přesně chci…
tak nemám žádnou. 😂💀
Od štěněte po velkýho psa pořád platí: nejdřív akce, potom myšlenka. 😄
Do všeho jde po hlavě, moc nad tím nepřemýšlí… a energie má tak na tři psy.
A víte co? Díky Arišce mám na Aurelia vlastně nervy z ocele. 😂
Protože i Ariška je střela, co se do věcí vrhá po hlavě – takže mě krásně připravila na to, že tohle nebude žádný zenový pejsek.
A hlavně… já jsem si přála psa, co:
🎾 aportuje
🥏 miluje frisbee
🌊 miluje vodu
…tak mám přesně to, co jsem chtěla. 😂❤️
Je to největší hlídač… a navíc miluje vodu a zimu na rozdíl od své matky. 😭❄️🌊 která se klepe v zimě i v bundě.
(nejradši by skočil do rybníka, i když je zmrzlý.)
Mimochodem… Aurelius není úplně pes typu „ahoj všichni, pojďte mě hladit“. 😄
Spíš: „kdo jsi, proč tu jsi a co tady chceš?“
A zvuky? Ty jsou kapitola sama pro sebe.
Protože kdyby šlo o hlídání, tak už dávno máme doma bezpečnostní systém na NATO úrovni. 💀😂
Ale stejně je to moje největší láska. 🖤🐾

02/01/2026

Uplynulý rok byl jeden z těch, které se nezapomínají.

Začal strachem. V lednu jsem našla Meggie bouli – na nic jsem nečekala a hned volala na veterinu. Už na další týden byla naplánovaná operace. Všechno dobře dopadlo, ale ten pocit bezmoci si budu pamatovat dlouho.

V březnu, na naše výročí, mě Josef požádal o ruku a já řekla ano 💍
A ve stejný den jsme místo oslav jeli na veterinu, protože pes zvracel krev. Život si občas píše vlastní scénář. Naštěstí i tady všechno dobře dopadlo – a když se pes stabilizoval, stihli jsme to oslavit. Ne v Praze, ale v restauraci, kterou se chystali zavřít. Takové malé „naposledy“.

Na jaře jsem začala spravovat sociální sítě hnutí KRUH a byla na své první demonstraci. Udělala jsem krok z komfortní zóny – a nelituju. Podílela jsem se i na kampaních 24/nekonečno, Nepřehlédni to a teď na náborové kampani. Byla jsem také u zrodu Hnutí Kruh, pomáhala jsem ho zakládat a od začátku se podílím na jeho komunikaci.

V květnu jsem si udělala rekvalifikaci na asistentku.
Na podzim nastoupila do juniorní akademie marketingu, v prosinci ji dokončila a začala pracovat jako správkyně sociálních sítí. A k tomu si ještě dodělávám trenérskou licenci na treibball – protože některé věci prostě patří ke mně.

Byly tu i chvíle klidu. Třikrát jsme byli na chatě, posunuli se v rekonstrukci bydlení a byli na koncertě Horkýže Slíže a Cocotte Minute. Odnesla jsem si tričko „Mám v pič!“, které by se mi hodilo spíš do života než do práce 😄

Radost mi dělalo i vědomé nakupování. Snažím se dávat dárky, které mají smysl – buď je tvoříme sami, nebo kupujeme od malých tvůrců. S Josefem jsme dědovi vytvořili fotoknihu z Bělčic, kam jsme spolu vyrazili. Byl to krásný a hodně silný den.
Poprvé jsem byla na Mint Marketu, kde mě úplně uchvátila keramika a ruční výroba. A taky na charitativním bazárku Gertrud – oba trhy se konaly ve stejný den. Domů šly dárky i radosti pro mě.

Ke konci roku jsme si místo domácího vaječňáku dopřáli vlastní vánoční edici kombuchy. A svátky? Ty jsem proležela nemocná – od 13. prosince a ještě teď to není úplně dobré.

Nebyl to jednoduchý rok.
Ale byl opravdový.
A za to jsem vděčná. 🤍
PS: Začínám znovu psát blog. Staré články jsou pryč, ale nové už tvořím. Pokud vás baví delší příběhy, budu ráda, když se tu zastavíte 👉 https://www.foxhyn.com/blog/rok-ktery-se-nezapomina-xeauhmvn/

25/12/2025

Přejeme vám krásné a klidné vánoční svátky a šťastný nový rok 🥳