23/08/2026
Karel Vaníček (1889)
Starosta buď vzorem činovníka, činným ve pravém slova smyslu, obětavým charakterem, s náležitým rozhledem a porozuměním situace; nebuď ani samolibý tvrdohlavec, jenž by vždy chtěl proraziti s náhledem svým, třeba nesprávným, ani slaboch, jejž by každý kolem prstu otočil — třtina, větrem se klátící.
Měj smysl pro spolkovnictví a náležitou praksi u předsedání schůzím, na starostovi zajisté záleží, by se v nekonečných schůzích nemlátila jen prázdná sláma; řádné řízení debaty zamezí z pravidla bezúčelné povídání — »o ohnutém hřebíku«. Velmi žádoucí jest u starosty zběhlost v řeči; nežádáme sice nikterak nějakého Demosthena, ale dar řeči, jest přece jen pěkná i potřebná věc, které by starosta neměl postrádati, aby předešlo se tak různým trapným výjevům o slavnostech a pod., kde nutno několik slov souvisle promluviti.
Na konec velmi jest výhodno, jest-li starostou muž, v obci oblíbený a jistého vlivu požívající, rovněž není bez váhy osobní zjev jeho, o němž se tu ovšem rozepisovati nemožno. Jak vidno, jest našich přání dosti mnoho, ač ještě více jsme tu pominuli, ale starosta jest ve spolku osobou tak důležitou, že nutno při výběru jeho opatrnosti, aspoň takové, jako při nevěstě, od níž žádáme známých »sedm p.«.
Náměstek starosty buď co do způsobilosti ne-li sourodým, tož alespoň blízce starostovi stojícím, aby funkci jeho dovedl pro případ potřeby náležitě zastávati; dobře jest, kde oba tito činovníci navzájem se doplňují.
Náčelník jest vedle starosty nejdůležitější vzpružinou spolku. Co od něho žádáme? Velice mnoho. Předem znalost věci tělocvičné, theoretickou i praktickou, schopnost vedení jednoty před veřejností, ráznost i rozhodnost, jež však nikdy v despotismus převrátiti se nesmí, způsobilost, získati si náklonnost členů i vzbuditi nadšení jejich pro dobrou věc a opět v užším kruhu sboru cvičitelského pěstovati chuť ku práci a neomrzelému snažení, zkrátka i dobře: Musí dovésti, býti velitelem a bratrem zároveň.
Každý pak cvičitel musí hleděti, aby byl co nejdříve sám »malým náčelníkem« (in partibus infidelium), t. j., aby dosáhl dle vzoru náčelníkova takové dokonalosti, by ve případě potřeby mohl převzíti náčelnictví, ať již v jednotě vlastní, nebo cizí.
Jednatele stavíme po bok náčelníkovi: Již jméno činovníka tohoto samo naznačuje, že má jednati, že jest mu býti hlavním z koleček, hýbajících ústrojím spolku. Čilým býti musí jako štika, aby karasi nedřímali. I od něho vyžadujeme slušnou dávku rozhledu, by mohl po případě samostatně tu či onu věc vykonati, spěchá-li záležitost, nelze-li svolati okamžitě schůzi a pod., ve styku spolku s úřady buď obeznámen, aby lodička spolková nikde nenarazila, měj také žádoucí stupeň zručnosti písemné, by listiny spolkové byly vzorem dobrého slohu a ne snad — plny chyb pravopisných… V té věci stůj mu po boku zapisovatel jako pomocník družný a spolehlivý, zvláště při podávání řádných zpráv do veřejnosti o činnosti spolku, aby neřeklo se, po zvyklém úsudku povrchním, že spolek ničeho nedělá.
Veřejnost žádá reklamy, nevyhýbejte se jí. Jen ať není příliš křiklava, vždyť: »Chlouba na ulici, prázdno ve truhlici«. Tolik jisto jest, že dnes neplatí více: »Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě«, ty doby již přešly. Seděti v koutě není ostatně sokolské, proto — neseďte tam!
Jako jednatel a zapisovatel, tak i pokladník a účetní jsou spolkovými blíženci. Dobrého pokladníka představuji si vždy jako draka z báchorky, střežoucího báječný poklad, snad mi bratři pokladníci nezazlí pro představu tu. Jest to snad lepší, než kdybych řekl, že mají býti na krejcar »jako čert na hříšnou duši«. Dobré jest obojí, jenom ať jest na pravém místě. Kde jde o prospěch jednoty, ustup nemístná šetrnosti! I v kalendáři br. pokladníka buď tělocvična i nářadí na prvém, prapor, zábavy, muziky a pod. na posledním místě. — Účetní buď jako pokladník, argus jako argus, vždyť jsou blíženci…
Správce domu rozuměj věci své a nezanedbávej ji. Hlediž zavésti, kde co nového a praktického jen možno; se správkou nečekej až jest pozdě. Čistoty v tělocvičně dbej; kde při cvičení kotouče prachu se zvedají, tam lze na zaprášených oknech dobře napsati prstem: Lidomorna! A to by svědčilo tobě — chtěl bys toho?
