06/06/2026
S hlubokým zármutkem jsem přijal zprávu o úmrtí Petera Hanse Dimmela, neslyšícího akademického sochaře a výrazné osobnosti rakouské komunity neslyšících, kterého jsem měl možnost osobně poznat.
Poprvé jsem se s ním setkal jako mladý student při návštěvě Lince. Dodnes si vybavuji jeho silnou osobnost, soustředěný pohled a vážnost, se kterou přistupoval k životu i k obhajobě práv neslyšících. Přestože působil spíše uzavřeně a bez zbytečných gest, každé setkání s ním bylo velmi podnětné.
Jedno setkání mi zvlášť utkvělo v paměti. Když jsem ho jednou potkal po návratu z cesty, vyprávěl mi o své návštěvě Gallaudetovy univerzity ve Spojených státech. Tehdy mi s hrdostí ukázal knihu Signing Illustrated, kterou dostal jako dar od Gallaudetovy univerzity. Dodnes si vzpomínám, s jakým zaujetím mluvil o uznání znakového jazyka v Rakousku a o tom, jak zásadní je, aby byl vnímán jako plnohodnotný jazyk. Bylo zřejmé, jak hluboce mu na této věci záleželo.
Právě Peter Hans Dimmel patřil k těm, kteří významně přispěli k uznání rakouského znakového jazyka – nejprve v Horním Rakousku a později i na spolkové úrovni.
Vedle své práce pro komunitu neslyšících byl také uznávaným sochařem. Vytvořil více než 170 děl, která zdobí kostely i veřejný prostor. Jeho život však nebyl vždy jednoduchý. Přesto se nikdy nevzdal a až do vysokého věku zůstal aktivní a oddaný své práci i přesvědčení.
V květnu letošního roku zemřel ve věku 98 let. Odchází člověk, který zanechal hlubokou stopu nejen v umění, ale i v historii neslyšících.
Osobně si ho nesmírně vážím. Jeho ruce nevytvářely jen sochy – pomáhaly dát hlas tisícům neslyšících, včetně mě.
Čest jeho památce.
Foto z archivu NsN: Peter Hans Dimmel (druhý zprava) při setkání v Praze během českého předsednictví Evropské unie neslyšících.
