Cesta duše Lauren

Domů
Česko
Praha
Cesta duše Lauren

Zavolat Trasa Web Kontaktovat organizace

🪽 Cesta duše | Nadační fond
🎙 Podcasty o ztrátě dítěte
❤️‍🩹 Příběhy. Podpora. Porozumění.
𝖳𝖺𝖽𝗒 𝗇𝖾𝗃𝗌𝗂 𝗌á𝗆/𝗌𝖺𝗆𝖺. 𝖳𝖺𝖽𝗒 𝗃𝗌𝗆𝖾 𝗌𝗉𝗈𝗅𝗎.
🕯️Instagram: cestaduse.lauren

21/09/2026

O smrti dítěte se mluví málo. Ale o tom, co přijde potom, ještě méně. Nikdo vám neřekne, jaké to bude vracet se do práce, nakupovat, vyřizovat běžné věci, odpovídat na otázky nebo prožívat další narozeniny a Vánoce.
Nikdo vás nepřipraví na to, že svět kolem vás bude pokračovat úplně normálně. A vy se budete učit pokračovat s ním. Ne proto, že by to přestalo bolet. Ale protože i přes tu bolest musíte nějak žít dál. A možná právě to je jedna z nejtěžších částí celého života po ztrátě dítěte. 🤍

Pokud tohle znáš, nejsi v tom sama.🫂

19/09/2026

Možná právě tohle patří k věcem, které se zvenčí těžko chápou. Když dítě zemře, okolí začne po čase mluvit v minulém čase.
Bylo. Mělo rádo. Smálo se. Žilo.
A samozřejmě je to pravda. Jenže láska rodiče se minulým časem nestane.
Pořád na něj myslíme.
Pořád o něm mluvíme.
Pořád nás něco rozesměje, protože přesně víme, co by na to řeklo. Jen už svoji lásku nemůžeme dávat způsobem, kterým bychom chtěli.
A tak si hledá jiné cesty.
Ve vzpomínkách. V rituálech. V jeho jménu. V tom, co děláme na jeho počest. Někdy i v tom, jak žijeme dál.
Nechci, aby moje dítě bylo jen tragickou kapitolou mého života.
Bylo a navždy bude někým, koho jsem měla tu čest milovat jako máma. A smrt může ukončit život. Ne lásku. 🤍

18/09/2026

Nechci hledat krásu ve smrti dítěte. Nechci říkat, že se to „mělo stát“, aby nás to něco naučilo.
Kdybych mohla, všechny životní lekce bych bez váhání vrátila za jediný další den s ním.
Ale nemůžu…
A tak se někdy dívám na člověka, kterým jsem byla předtím, a na člověka, kterým jsem dnes.
Jsem jiná…
Něco ve mně se rozbilo. Ale něco se také neuvěřitelně vyjasnilo. Vím mnohem přesněji, koho chci mít vedle sebe.
Co už nechci odkládat. Kvůli čemu nestojí za to ztrácet čas.
A jak obrovský dar je obyčejný den s člověkem, kterého milujeme.
Nejsem vděčná za to, co se stalo…
Ale nechci, aby bolest byla jediná věc, která po tom všem zůstane. 🤍

17/09/2026

Na smrti dítěte je jedna krutá věc, o které se možná mluví málo.
Ta ztráta se nestane jen jednou. Část z ní přichází postupně.
V den, kdy by šlo poprvé do školy.
Když potkáte někoho v jeho věku.
Když přijdou další narozeniny.
Když sledujete děti vašich přátel dospívat.
A pokaždé na malou chvíli zahlédnete život, který mohl být.
Možná by bylo tiché.
Možná divoké.
Možná by vás vytáčelo k nepříčetnosti.
Možná by se zamilovalo do někoho, koho byste nemohli vystát.
Nevíme… A právě to někdy bolí nejvíc.

❤️‍🩹Nechybí nám totiž jen člověk, kterého jsme znali.
❤️‍🩹Chybí nám i člověk, kterého už jsme nikdy nedostali možnost poznat.

Netruchlíme jen za vzpomínkami. Někdy truchlíme i za vzpomínkami, které jsme nikdy nedostali možnost vytvořit. 🤍

16/09/2026

Většina lidí nechce ublížit. Jen stojí před bolestí, se kterou si nevědí rady, a tak hledají větu, která ji alespoň trochu zmenší.
Jenže některé bolesti zmenšit nejdou. A možná to po vás ani nechceme.
Nemusíte nám vysvětlovat, že život musí pokračovat. Víme to. Pokračuje každé ráno, i když jsme si o to neřekly.
Nemusíte hledat důvod, proč se to stalo.
Nemusíte nás učit být silné.
Nemusíte naše dítě nahrazovat tím, co nám v životě zůstalo.
Někdy potřebujeme jen člověka, který se nezalekne našeho smutku.
Který vysloví jméno našeho dítěte.
Který si sedne vedle nás a nebude mít potřebu spravit něco, co spravit nejde. Protože někdy největší pomoc není správná věta.
Je to člověk, který zůstane, i když žádná správná věta neexistuje. 🤍

15/09/2026

O téhle části truchlení se nemluví tolik jako o bolesti.
O chvíli, kdy se po dlouhé době přistihneš, že je ti dobře.
A místo úlevy někdy přijde vina. Protože jak může svět znovu chutnat, když v něm chybí někdo, koho bys za nic nevyměnila?
Jenže možná nemusíme volit mezi láskou k našemu dítěti a láskou k životu, který nám zůstal. Můžeme nést obojí.
Můžeme vzpomínat a zároveň tvořit nové vzpomínky.
Můžeme plakat a potom se smát.
Můžeme postrádat život, který měl být, a přesto jednou začít milovat ten, který je. A jestli dnes potřebuješ slyšet právě tohle:
Nemusíš být nešťastná, abys dokázala, že jsi nezapomněla.
Tvoje dítě má svoje místo ve tvém životě i ve chvílích, kdy se zase směješ. 🤍

14/09/2026

Jsou bolesti, které nejsou vidět.❤️‍🩹
Člověk vedle vás může nakupovat, smát se, pracovat, povídat si s vámi a přitom právě svádět jeden z těch tichých bojů, o kterých okolí nemá tušení.
Po ztrátě dítěte totiž bolest nežije jen ve výročích a ve „velkých“ dnech.
Žije i v regálu v supermarketu.
V cizím kočárku.
V jedné větě.
V určitém věku.
V písničce.
V otázce, kterou někdo položil úplně nevinně. A možná právě proto bych si přála, abychom k sobě byli o něco jemnější.
Protože nikdy nevíme, co všechno musel člověk vedle nás udělat jen proto, aby dnes vůbec vstal a přišel mezi lidi. 🤍

10/09/2026

🌈 SVĚTLA DUHY stále přijímám vaše příběhy.
Možná jste už někdy zahlédli moji výzvu k připravované knize Světla duhy. A dnes ji chci znovu připomenout, protože jsem se rozhodla dát této knize ještě čas.
Světla duhy jsou knihou skutečných příběhů rodičů, kteří přišli o své dítě. 🤍
Hledám především příběhy o tom, co přišlo potom…nebo že to naše děti nějakým způsobem věděli a dávali nám o tom vědět.
O snech, znameních, synchronicitách, zvláštních „náhodách“ a okamžicích, kdy jste cítili, že je vaše dítě stále nějakým způsobem nablízku. O událostech, které možná neumíte vysvětlit, ale hluboko uvnitř cítíte, že pro vás měly svůj význam.

Stejně tak mě zajímají zkušenosti, které sami vnímáte jako návrat duše dítěte, nebo jiné silné prožitky, díky nimž cítíte, že pouto mezi vámi jeho odchodem neskončilo. 🌈

Na vydání knihy už nechci spěchat. Cítím, že Světla duhy potřebují svůj čas a že možná ještě čekají na příběhy, které v nich mají mít své místo. Proto stále přijímám nové příběhy. 🤍

📩 Pokud cítíte, že byste chtěli svůj příběh sdílet, napište mi do soukromé zprávy a zašlete mi svou e-mailovou adresu. Na ni vám následně pošlu bližší informace k projektu, k zaslání vašeho příběhu i k jeho případnému zařazení do knihy.

A pokud ještě není váš čas o tom všem psát, klidně si tuto výzvu jen uložte. Třeba se k ní vrátíte později. 🌈
Budu vděčná také za sdílení. Možná právě díky vám tato výzva najde člověka, jehož příběh má být součástí Světel duhy. 🤍

09/09/2026

Když jsem přišla o syna, hledala jsem něco, čeho bych se mohla chytit. Něco, co by mi řeklo, že tím všechno nekončí.
Že láska nezmizela. Že duše může pokračovat dál.

Tehdy jsem ještě netušila, že jednou budu držet v rukou knihu, kterou bych v těch nejhorších chvílích sama tolik potřebovala.

Poselství znovuzrození proto pro mě není „jen moje kniha“.
Nechci, aby ležela někde na polici nebo v krabicích.
Chci, aby se dostala k lidem, kteří ji právě potřebují.

K rodičům, kterým zemřelo dítě. K těm, kteří přišli o někoho, koho milovali.K těm, kteří se ptají, jestli smrtí opravdu všechno končí. A možná i k těm, kteří už někdy cítili, že odpověď je mnohem větší, než dokážeme pochopit rozumem.

V té knize je moje bolest. Ale především jsou v ní znamení, zkušenosti a svědectví o pokračování duše a o jejím návratu, která přišla potom.

Je v ní příběh mého syna. A poselství, které mi předal.

„Tiché ujištění, že nic nekončí docela. A že láska a duše znají své cesty, i když my ještě tápeme ve tmě.“

Proto potřebuju, aby tahle kniha šla mezi lidi. Ne proto, abych mohla říct, kolik jsem prodala knih. Ale protože vím, jaké to je jednu takovou knihu zoufale potřebovat.

📖 Poselství znovuzrození
Pokud cítíte, že si vás volá, možná už víte proč. 🤍

01/09/2026

Dnes je 1. září. Dnes bys šel poprvé do první třídy. A tvůj mladší bráška dnes poprvé vykročil do školky.

Do školky, do které ses i ty tolik těšil. Chtěl jsi tam chodit, mluvil jsi o ní… ale svého prvního dne ses bohužel nedočkal. A dnes tam šel on.

Tolik se těšil. Když jsem ho dnes viděla šťastného, s rozzářenýma očima, jak se mu tam líbí, přišla s tou obrovskou radostí i vzpomínka na tebe. Protože ty bys dnes měl svůj velký den také. Ty s aktovkou do první třídy, on s batůžkem do školky.

A jako by dnešek už sám o sobě nenesl dost zvláštní souhry, dnes má také svátek Samuel. Tvoje jméno i jeho jméno. Dva Samuelové. Dva bráškové, kteří se tady nikdy nemohli potkat, a přesto mám někdy pocit, že mezi vámi vede neviditelná nit.

On přišel na svět až po tobě. A přesto jsou chvíle, kdy v něm zahlédnu něco tak zvláštně známého. Pohled, gesto, záblesk něčeho, co moje srdce poznává dřív než rozum. Jakýsi otisk duše.

Možná jsme příliš malí na to, abychom dokázali pochopit a soudit všechno, co se odehrává mezi nebem a zemí. Některé souhry se rozumem vysvětlit nedají. Můžeme je jen tiše vnímat a nechat v sobě jejich tajemno.

A dnešek je pro mě jednou z nich. První září. Tvůj první školní den, který měl přijít. Jeho skutečný první den ve školce. A svátek jména, které nesete oba.

Dnes jsem se radovala, protože tvému bráškovi se ve školce moc líbilo. A zároveň jsem si představovala tebe. Jak bys dnes vypadal, jak bys nesl svou aktovku a jaké by byly tvoje oči před dveřmi první třídy.

Jsou okamžiky, kdy člověk pochopí, že radost a bolest nemusí stát proti sobě. Mohou existovat společně, v jediném okamžiku a v jediném srdci.

Dnes mám obrovskou radost z jednoho svého dítěte a zároveň mi nekonečně chybí druhé. Jeden dnes udělal svůj první krůček do školky a druhý by dnes udělal svůj první krok do školy. 🌈

Oba Samuelové. A já jsem dnes byla mámou u obou těchto okamžiků. U jednoho svou rukou, u druhého svou pamětí srdce. 🤍

Adresa

Praha
11800

Telefon

+420777249249

Web

http://www.nflauren.cz/, https://donio.cz/poselstvi-pro-svet, https://www.poselstviznovuzrozeni.cz/

Upozornění

Buďte informováni jako první: pošleme vám e-mail, když Cesta duše Lauren zveřejní novinky a akce. Vaši e-mailovou adresu nepoužijeme k žádnému jinému účelu a odběr můžete kdykoli zrušit.