My všichni, kteří to nedokážeme, jsme v tomto světě „postižení“. Jak bychom asi chtěli, aby s námi ostatní jednali? Naplnění potřeby blízkosti a komunikace s druhými lidmi je dána každému z nás, ať jsme lidé se zdravotním postižením nebo bez něj. Mluvíme-li o člověku se zdravotním postižením, máme často tendence pohlížet v první řadě na jeho omezení a bariéry. Lidé se zdravotním postižením často bojují se zkresleným pohledem společnosti o jejich schopnostech a možnostech. Bývají vnímáni jako nesamostatní, závislí na svém okolí, neschopni komunikovat. Tyto a další předsudky a mýty plynoucí z nedostatku informací vyvolávají na straně většinové společnosti neadekvátní soucit a lítost, strach z kontaktu. Na druhé straně někdy sami lidé se zdravotním postižením si nedokáží říci vhodně o pomoc, a tak může vzniknout komunikační bariéra mezi dvěma světy. V pojetí projektu chodicilide.cz se jedná o dva světy: lidí chodících a létajících. V reálu ovšem dva světy neexistují. Žijeme v jednom světě, kde člověk bude vždy člověkem se svými sny, možnostmi, představami, schopnostmi, emocemi, vztahy…
Obsahem projektu chodicilide.cz je budování komunikačního prostoru mezi lidmi se zdravotním postižením a lidmi bez zdravotního postižení s jednoduchým cílem: „Jednat a komunikovat spolu bez strachu a předsudků, chovat se k sobě s úctou a respektem, vnímat druhého jako sobě rovného. Odpovědnost je na každém z nás.
