17/01/2026
Dovolte mi pár slov k dnešnímu tragickému výročí, kdy náš klub přišel o dva dobré přátele. Kromě našeho společného koníčku nás spojovalo i velké osobní přátelství, které se nebojím přirovnat k rodině.
Od prosince přemýšlím, co vlastně napsat, jak uctít tento den a zavzpomínat na Juru a Tomáše.
Rok utekl jako voda a mě to stále připadá jako by to bylo včera, kdy jsem se o nehodě dozvěděl a okamžitě vyrazil směr Dvořiště. Řeči, že časem to bude bolet míň jsou možná pravdivé, ale zatím to tak necítím a nejspíše dlouho ještě nebudu. Zda vůbec někdy...
Pár pohřbů jsem za svůj život už zažil, ale ty, které jsem absolvoval v únoru minulého roku, na ty nelze nikdy zapomenout.
V tu chvíli si člověk najednou uvědomí, jak je život vlastně křehký a stačí jeden špatný okamžik a vše je rázem pryč.
O to smutnější je, že až tragická událost naučí člověka přemýšlet o věcech a životě úplně jinak, než dřív. Do té doby jsme každý terminátor, kterému se nemůže přeci nic stát a opak je pravdou.
Při dnešním dní si prosím zkuste vzpomenout i na rodiny po klukách. Oni trpí ze všech nejvíc. Manželky ztratili milované manžele, děti své tatínky a rodiče své syny. Nikdo jim je už nenahradí.
Během února plánujeme s klubem i rodinami Jury a Tomáše vyrazit na místo a společně na kluky zavzpomínat v kruhu nejbližších. Snad zas nepřijde klasický §106 ze strany právníků pana Pánka. Ale o tom zas jindy.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, ať už lidem z ree scény, tak i lidem od IZS, kteří pomáhali se záchranou kluků na místě nehody. Velké díky patří též lidem, kteří přispěli obou rodinám, ať už finančně nebo materiálně. Děkuji vám.
Lidé zapomenou, přátelé nikoliv.
Moc nám chybíte.
Sep
