Paměť národa

Paměť národa Sbíráme vzpomínky pamětníků 20. století. Naši práci najdete na www.pametnaroda.cz.
(273)

04/09/2026

„Když přijde jeden člověk o paměť, je to osobní a rodinná tragédie. Když přijde o paměť národ, může to být i jeho konec.” Právě proto uchováváme příběhy lidí, kteří byly svědky naší minulosti.

K 25. výročí Post Bellum a Paměti národa nám popřáli také Magdalena Kořenová a Vladimír Kořen, který připomíná, proč je dobré paměť uchovávat.

Naše výročí chceme oslavit společně s vámi. Zveme vás proto 16. září od 16 hodin do Valdštejnské zahrady v Praze. Čeká vás odpoledne plné setkání, inspirativních debat, hudby a společného vzpomínání. Těšit se můžete na Orchestr Ježkovy stopy, Jaroslava Hutku nebo podcasty Dobrovský & Šídlo a Hlasy paměti. Vstup na akci je zdarma. Těšíme se na Vás!

Akce se koná pod záštitou předsedy Senátu Parlamentu České republiky Miloše Vystrčila. Miloš Vystrčil a Senát Parlamentu ČR

03/09/2026

Právě vyšla nová epizoda Kruté století o estonských vojácích ve Waffen-SS, kteří na konci války ustupovali přes české země. Zatímco jejich hlavním nepřítelem byla po celou válku Rudá armáda, poslední dny jejich cesty vedly přes území, kde už o jejich osudu rozhodovali čeští povstalci. Odkaz na epizodu naleznete v komentářích.

03/09/2026

Do Mečnikovy nemocnice v Dnipru jsme během léta již po druhé přivezli zdravotnický materiál a chirurgické nástroje🏥.

Toto zařízení je poslední velkou nemocnicí na východě země, ostatní byly zničeny.
Pacienti, kteří byli do nemocnice přijati na počátku války byli z 90% obránci se zraněními z fronty. Během posledních měsíců narostl počet civilních pacientů zraněných během ruských útoků z 10% na 50%.

Naše podpora je potřeba víc než jindy 🇨🇿🇺🇦. Podpořit nás můžete tady: https://www.darujme.cz/projekt/1205934.

03/09/2026

V létě 1942 zůstal v úschovně pardubického nádraží kufr, pro který se nikdo nevracel. Uvnitř bylo album plné fotografií, osobní věci a látka na nový oblek.

Patřil Františku Hovorovi. Kvůli pomoci Jiřímu Potůčkovi, radiotelegrafistovi výsadku Silver A, po něm pátralo gestapo. Téměř tři roky se skrýval – v lese, v pšeničném poli i na půdě statku u Čáslavi. Jeho nevlastní matku Boženu zatkli nacisté a 2. července 1942 ji popravili na pardubickém Zámečku. František přežil. Dne 5. května 1945 se vrátil do Pardubic a jedna z jeho prvních cest vedla na nádraží.

Příběh Františka Hovory najdete v archivu Paměti národa. Už 25 let zaznamenáváme osudy a svědectví pamětníků událostí 20. století. Jejich výpovědi nám pomáhají lépe porozumět různým kapitolám našich dějin.

Přijďte 16. září od 16.00 do Valdštejnské zahrady v Praze, kde společně oslavíme 25 let Post Bellum a Paměti národa. Budeme rádi, když budete u toho s námi!

Akce se koná pod záštitou předsedy Senátu Parlamentu České republiky Miloše Vystrčila. ( Vystrčil) a (Senát Parlamentu ČR )

„Říkali, že na čtrnáct dní vezmou děti do Jugoslávie, že válka nebude trvat dlouho.“Elefterii Vlachopulu bylo čtrnáct le...
02/09/2026

„Říkali, že na čtrnáct dní vezmou děti do Jugoslávie, že válka nebude trvat dlouho.“

Elefterii Vlachopulu bylo čtrnáct let, když v roce 1948 během řecké občanské války opouštěla rodnou vesnici Prasino v horách severního Řecka. Spolu se dvěma mladšími sestrami a dalšími dětmi ji v noci naložili na žebřiňák a přes horský průsmyk odvezli do Jugoslávie. „Zakryli nás dekou a nesměli jsme vůbec mluvit.“
Měly to být dva týdny. Domů se ale nevrátila.

Elefteria prošla dětskými domovy v Rumunsku a Polsku a nakonec našla nový domov v Československu. Občanská válka mezitím rozptýlila její rodinu do několika zemí. Se svou matkou se znovu setkala až po třinácti letech, v roce 1961 v Jeseníku.

Během občanské války v Řecku v letech 1944 až 1949 ze země uprchlo více než sto tisíc obyvatel. Dvanáct tisíc mužů, žen a dětí našlo domov v Československu. Původně měl být jejich pobyt dočasný, ale kvůli politické situaci v Řecku se mnozí nemohli vrátit a zůstali tu natrvalo. V současnosti žije v České republice přibližně 3 000 až 5 000 lidí, jejichž předci pocházejí z území dnešního Řecka.

Příběh Elefterie Vlachopulu najdete celý v Magazínu Paměti národa.

02/09/2026

Za 25 let Post Bellum jsme zaznamenali tisíce příběhů lidí, jejichž životy poznamenaly velké dějiny. Jedním z nich je i příběh paní Maxmiliány Píšové. Prožila válku a nacistickou okupaci, osvobození i nástup komunistického režimu. Její rodina přišla o obchod a ona sama později kvůli vyloučení z KSČ o zaměstnání a dlouhá léta čelila ústrkům režimu.

Nedávno nám paní Píšová popřála k 25. výročí Post Bellum. Také její vzpomínky nám připomínají, proč má smysl příběhy pamětníků zaznamenávat a předávat dál.

Přijďte 16. září od 16.00 do Valdštejnské zahrady v Praze, kde společně oslavíme 25 let Post Bellum a Paměti národa. Budeme rádi, když budete u toho s námi! Akce se koná pod záštitou předsedy Senátu ( Senát Parlamentu ČR) Parlamentu České republiky Miloše Vystrčila (Miloš Vystrčil). Těšíme se na vás!

Záchrana lidí před transportem do koncentračních táborů měla mnoho podob. V případě chemičky Jaryny Mlchové šlo o záchra...
01/09/2026

Záchrana lidí před transportem do koncentračních táborů měla mnoho podob. V případě chemičky Jaryny Mlchové šlo o záchranu nákazou.

Za druhé světové války připravovala směs kyseliny pikrové a citronové, která po požití vyvolávala příznaky žloutenky. Dodávala je především Židům, kteří měli být deportováni do koncentračních táborů. Nakažení se nahlásili na klinice u doktora Herforta, díky čemuž řada z nich transportu unikla.

Riziko takové sabotáže bylo obrovské,její byt několikrát prohledalo gestapo. Odhalili ji? To zjistíte v interaktivní expozici, kde se Jaryna Mlchová stane vaší průvodkyní. 🔎

Příběh Jaryny můžete prožít v rámci prohlídky s názvem Příběhy z druhé světové války, která je otevřená každý sudý týden v IPN Brno nebo v IPN Pardubice. ✍

Více informací o expozici najdete na: www.tichahrdinstvi.cz

Jana Valášková nastoupila do první třídy na pražských Vinohradech 1. září 1939, v den, kdy vypukla druhá světová válka. ...
01/09/2026

Jana Valášková nastoupila do první třídy na pražských Vinohradech 1. září 1939, v den, kdy vypukla druhá světová válka. Prvňáčci se hned setkali s nacistickou cenzurou: Měli jsme slabikář Poupata s ilustracemi Marie Fischerové-Kvěchové. Museli jsme v něm zaškrtat všechno, kde se zmiňovala Československá republika.“ Paní učitelka dětem označila, co mají začernit, a doma to pak udělaly společně s rodiči.

V první třídě se Jana spřátelila se dvěma židovskými spolužačkami. Když ale přišlo další 1. září, do školy už nenastoupily.„Chodila jsem domů přes Riegrovy sady a často jsem je v okolí potkávala. Pak ale zmizely, celé rodiny na Vinohradech se postupně ztrácely.“

A proč vlastně děti chodí do školy právě 1. září? Není tomu tak odjakživa. Jednotný začátek školního roku zavedlo Ministerstvo školství a národní osvěty v roce 1925. Do té doby se datum lišilo a školní rok se přizpůsoboval i práci v zemědělství, děti byly potřeba při žních, sklizni chmele nebo brambor. Za Marie Terezie začínala škola ve městech dokonce 3. listopadu a na venkově až 1. prosince. Ještě v roce 1870 bylo možné zahájit školní rok kdykoli mezi 1. zářím a 1. listopadem.

První den školy zůstává v paměti jako den plný těšení se, zvědavosti i obav. Ve vzpomínkách pamětníků do něj však často zasahují i dramatické zvraty doby. Více takových vzpomínek si přečtete v novém článku Magazínu Paměti národa. Odkaz v komentáři.



foto: ilustrační, pamětníci a jejich první školní den, z archivu Paměti národa

„Mamince řekl, že má vzít dítě, bylo mi sedm a manžela, všechno nechat ležet a jít pryč. Takže my jsme ještě v noci utek...
31/08/2026

„Mamince řekl, že má vzít dítě, bylo mi sedm a manžela, všechno nechat ležet a jít pryč. Takže my jsme ještě v noci utekli. Po svých. S sebou jsme měli jenom pár osobních věcí.“ Jarmila Bočánková a její česko-německá rodina musela narychlo opustit Šternberk. Německý so**ed je varoval, že místní nacisté chtějí zabít jejího otce, vlastenecky založeného Čecha a náčelníka Sokola.

Rodina našla útočiště v Tovačově. Právě tam ale Jarmila na konci války zažila další okamžik, na který se nezapomíná. V květnu 1945 klečela před sovětským důstojníkem a prosila o život své maminky Štěpánky. Kvůli německému původu ji ozbrojenci z Revoluční gardy zatkli a hrozila jí poprava. Sovětský důstojník nakonec zasáhl a nechal ji žít.

Ani po válce ale rodinu klid nečekal.

Na Silvestra roku 1948 rodiče zatkla Státní bezpečnost. U sebe nechali přespat západního agenta, takzvaného chodce. Brzy skončila ve vězení i sedmnáctiletá Jarmila. Z podzemní cely v Olomouci slýchala sténání svého otce, kterého vyšetřovatelé při výsleších surově bili. Jednou ji dozorce pustil za ním, aby mu mohla namazat rány. „Vzala jsem mu hlavu do klína a hladila ho,“ vzpomínala. Otec ji tehdy ani nepoznal.

Jarmilu odsoudili ke dvěma letům vězení, jejího otce k osmi a maminku k sedmi letům. V zařízeních pro mladistvé nakonec strávila čtyři roky. Příběh rodiny Indrákových po letech zpracovali žáci základní školy z Plzně v rámci projektu Příběhy našich so**edů. Poslechněte si další díl Příběhů 20. století. Nový díl připravil Mikuláš Kroupa ve spolupráci s Český rozhlas Plus.

Podobné příběhy uchováváme a vyprávíme už 25 let. A toto výročí bychom rádi oslavili společně s vámi. Přijďte 16. září od 16 hodin na Festival Paměti národa do Valdštejnské zahrady. Vstup je zdarma.

Anděl, který možná inspiroval Karla Kryla, se vrátil domů. Více než 350 let stará socha s ulomeným křídlem má za sebou p...
31/08/2026

Anděl, který možná inspiroval Karla Kryla, se vrátil domů. Více než 350 let stará socha s ulomeným křídlem má za sebou pozoruhodný příběh. Pochází z kostela v Ostrově nad Ohří, který stejně jako řada dalších míst v Sudetech poznamenala poválečná devastace. V době, kdy objekt využívali vojáci, se podle svědectví do andělů a oltářní výzdoby střílelo.

Jeden z andělů ale přežil a dostal se do okruhu spolužáků Karla Kryla. Právě jeho měl později Kryl spojovat s písní Anděl. Je skutečně tento poškozený anděl tím, který stál u jejího vzniku? Jisté to není, příběh má hned několik verzí.

Po dlouhých desetiletích se anděl symbolicky 21. srpna vrátil na své místo do kostela v Ostrově. Zůstal záměrně poškozený, jako připomínka toho, co po sobě zanechalo cílené ničení.

Celý příběh najdete v našem magazínu. Odkaz v komentářích.

Adresa

Španělska 1073/10
Praha
12000

Internetová stránka

,

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Paměť národa zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Odkazy

Sdílet

Kategorie