Jak se dostali královští jezdci, organizace Royal Rangers rozšířená především na Moravě, i do našeho hlavního města? přední hlídky, právě odtamtud se za studiem do Prahy vydal Ralf Mošt. A v Praze Ralfa pohltilo sklepení čerstvě vzniklého metodistického centra Maják, místo zrodu hlídky (2003) – i dodnes jejího pravidelného scházení. Jen málo kdo však o tom po tolika letech může vyprávět: z prvních vedoucích (mimo Ralfa také jeho nástupce na pozici hlavního velitele Jan, který hlídce přinesl skautské know-how, či Slavo, disponující teologickým vzděláním) již v hlídce nikdo nepůsobí. A ani mnozí další – Rút, David, Brigit, Darča...
Zato však množství dobrých zvyků přetrvalo do dnešních dnů! Třeba zpívání (zprvu i v rámci nástupů), časté výpravy do míst romanticky zbavených elektřiny (jako hned ta první do Třebušína), akce po Praze (dříve třeba se skautskými strašidly) a samozřejmě letní tábory (ty první ve spolupráci s jihlavskou hlídkou a především: již od druhého tábora, roku 2005, již stále na Poušti u Bechyně). Postupně, jak nás od původního počtu vyjádřitelného prsty jedné ruky přibývalo, ustalovaly se i další zvyklosti: chození do tzv. Blázince, účast na Ringoturnaji či Zlaté stezce (mimochodem v obojím hned na poprvé úspěšně), zářijové puťáky, červnové akce pod širákem v zemi Taulinor, prosincové výpravy do měst, KrokOrienťáky, plakáty shrnující celý rok hlídky, a mnoho, mnoho dalšího. Tak třeba prezentace na Bambiriádách, pražské vánoční akce, kronikové zápisy jednotlivých schůzek, ukazovací písničky a royalovská hymna, tábor "Natural" proti proudu Smutné, na jeden rok dokonce i samotné schůzky. A střídavě se objevoval třeba i (původně Ralfův) hlídkový časopis Lupen (později již z dětské iniciativy pod názvem Lupení). Tím vším jsme se ale již hluboko ponořili do dlouhého působení současného hlavního velitele: Michala zvaného Medvěd. I on přišel již s hlubokou zkušeností křesťanského zálesáctví, rovněž ale s jinou církevní příslušností, kterou má dnes společnou většina 35. I tento posun má tedy naše hlídka v době založení Faceboku za sebou. Stále si však hýčká představu jednoty v různosti a ekumenického přístupu ke společné víře. A kde je ta různost vidět? Snad právě v těch stovkách akcí, třinácti letech provozu, třech svazcích kroniky. V nich hledejte, díky těm, kteří měli čest do nich psát, další příběhy minulé – a snad i množství těch budoucích!
