Československá obec legionářská

21/10/2026

https://pardubicky.denik.cz/zpravy-region/legiovlak-pardubice-hlavni-nadrazi-program-oteviraci-doba-2026html/

Historický Legiovlak s čtrnácti zrekonstruovanými vagóny připomínajícími hrdinství československých legionářů dorazil na pardubické hlavní nádraží, kde bude zdarma přístupný až do 25. října 2026. 🚂🇨🇿

21/10/2026

28. ŘÍJEN 2026

U příležitosti Dne vzniku samostatného československého státu bude také veřejnosti otevřen Památník odboje Žamberk. Oslavte společně s námi státní svátek, těšíme se s Vámi na viděnou v čase 10:00 - 15:00.

21/10/2026

V době, kdy se v Praze vyhlašoval samostatný československý stát, prodělávali naši legionáři jedny z nejtěžších bojů na západní frontě. Ve dnech 20. až 30. října 1918 bojovaly útvary Československé střelecké brigády - 21. a 22. čs. střeleckého pluku - o předmostí vytvořené francouzskými jednotkami na východním břehu řeky Aisny v Argonách během spojeneckého postupu.

Do prostoru svého bojového nasazení byli příslušníci československé brigády vysláni v polovině října. Brigáda byla začleněna do sestavy francouzské Čtvrté armády s úkolem překročit řeku Aisnu a postupovat směrem na Sedan a Mazieres. Útok francouzských jednotek začal 18. října 1918 vytvořením předmostí za Aisnou a obsazením Chestres a Vandy. Od 20. října 1918 vystřídal rota kapitána Šidlíka z I. praporu 21. čs. střeleckého pluku francouzské vojáky, kteří právě dobyli obec Terron. O den později se stal Terron terčem německého protiútoku, a přestože rota první útoky odrazila, musela před přesilou při třetím útoku vesnici vyklidit a ustoupit. S tímto neúspěchem se velení nehodlalo smířit a vyslalo do protiútoku celý I. prapor, který po dvouhodinovém boji muže proti muži vesnici opět obsadil. Po posílení částmi II. praporu se československým jednotkám podařilo úspěšně odrážet všechny německé protiútoky až do 30. října, kdy byly vystřídány. III. prapor pluku byl v téže době nasazen v první linii u obce Vandy.

Do bojů zasáhli také legionáři z 22. čs. střeleckého pluku, kteří museli opustit svůj původní úkol a pomoci francouzským jednotkám proti německému protiútoku. Po nočním přechodu řeky Aisny pod městem Vouziers byl III. prapor pluku zasazen do protiútoku s cílem dobýt nevysokou kótu 153 severně od vesnice Chestres. V těžkých bojích, které trvaly do 27. října 1918, se i přes velké ztráty nepodařilo kótu 153 dobýt. Na levém křídle úseku pluku se však podařilo dobýt opevněný dvorec Petit Ban a zajmout větší množství německých vojáků i s cenným vojenským materiálem.

Nezapomínáme.

___
Československá obec legionářská | Muzeum československých legií | Armáda České republiky | Pozemní síly AČR | VSŠ a VOŠ MO v Moravské Třebové | Ministerstvo obrany České republiky | Válečné hroby - Ministerstvo obrany ČR | Vojenský historický ústav Praha | Vojenský ústřední archiv | Vojenský historický ústav Bratislava | Muzeum paměti XX. století | Ambassade de France en République tchèque | Velvyslanectví ČR v Paříži / Ambassade de la République tchèque à Paris | Association des Volontaires Tchécoslovaques en France - Jednota CSOL Paříž | Pax Terronska

20/10/2026

20/10/2026

20/10/2026

20/10/2026

JOSEF FALÁŘ DNES SLAVÍ 90. NAROZENINY!

Bratr podplukovník ve výslužbě PhDr. Josef Falář, CSc., sportovní a vojenský psycholog, válečný veterán, účastník mírové mise OSN UNPROFOR v bývalé Jugoslávii, člen a bývalý předseda Jednoty Československé obce legionářské v Jablonci nad Nisou, dnes slaví 90. narozeniny!
Bratře podplukovníku, všichni z Československé obce legionářské Ti přejeme pevné zdraví a životního elánu, a děkujeme za Tvou službu.

Josef Falář se narodil 20. října 1936 v obci Zdíkov na Prachaticku v Pošumaví. Jako dítě tam prožil německou okupaci a neklidné události konce války, kdy přes Zdíkov ustupovaly německé oddíly a později byla obec osvobozena americkou armádou. Po válce se Falářovi přestěhovali do Volar. V roce 1948 se mladý Josef Falář účastnil jako cvičitel XI. všesokolského sletu, posledního před zrušením Sokola komunisty. V 50. letech cvičil také na první spartakiádě, to již Falářovi bydleli v Českých Budějovicích. Nastoupil na vojenské učiliště protivzdušní obrany v Olomouci a poté měnil místa svého působení. V roce 1965 nastoupil na vojenskou vysokou školu ke studiu vojenské a sportovní psychologie. Podílel se na přípravě reprezentantů ve sportovní střelbě na letních olympijských hrách, které se konaly v říjnu 1968 v Mexiku a Jan Kůrka tam získal zlatou medaili. Po dokončení studií se rozhodl nastoupit do Dukly Liberec, kde se věnoval přípravě vrcholových lyžařů. Mezi nimi byl i další olympijský vítěz, skokan na lyžích Jiří Raška. Mimo toho pracoval také s mladými hokejisty Dukly Jihlava, nastupující velmi úspěšné generace legendárního hokejového týmu. V roce 1989 však bylo jeho pracovní místo zrušeno a po čase hledání zaměstnání našel Falář nové místo ve vědeckém a servisním pracovišti tělesné výchovy a sportu ministerstva obrany - CASRI. Na počátku 90. let došlo k násilnému rozpadu bývalé Jugoslávie a konflikt přinesl utrpění tisícům lidí mnoha národů. Organizace spojených národů se rozhodla sestavit mírovou misi UNPROFOR, do které se zapojili také českoslovenští, později čeští vojáci. Vojenský psycholog Josef Falář se nejprve podílel na výběru vojáků do této zahraniční mise, než tam v dubnu 1993 sám odjel. V té době byl náš kontingent v misi ještě česko-slovenský, Falář tak na misi poskytoval psychologickou pomoc českým i slovenským vojákům. Hned v prvních dnech po příjezdu do Chorvatska byl Falář svědkem smrti rotmistra Igora Riga při dělostřeleckém přepadu na stanovišti Tango-27 Kuzmanovača. To mělo pochopitelně dopad na některé vojáky, kteří potřebovali pomoc vojenského psychologa. Po roce se vrátil do vlasti, ale i v dalších letech se k českým vojákům v misích na Balkáně vracel. Až do roku 2008 pracoval v CASRI. Stal se aktivním členem Československé obce legionářské a až do letošního roku vykonával několik let post předsedy Jednoty ČsOL v Jablonci nad Nisou. V roce 2021 vydala obec legionářská knihu Josefa Faláře pod titulem "Vzpomínky na válku v 'Jugošce' v mírové misi UNPROFOR" jako první vzpomínky novodobého válečného veterána ve své edici Paměti ČsOL. Kniha obsahuje nesmírně zajímavé informace o vzniku, působení, rozmístění a úkolech našich jednotek v rámci mise UNPROFOR.

___
Československá obec legionářská | Váleční veteráni - Ministerstvo obrany ČR | Ministerstvo obrany České republiky | Armáda České republiky | Pozemní síly AČR | Vojenský historický ústav Praha | ASC DUKLA | Nakladatelství Epocha | Liberecký kraj

19/10/2026

Tiskneme! Díky všem, kteří se již zapojili do naší online sbírky na podporu vydání unikátní knihy "Za obzorem republika" o návratu československých legionářů z Ruska do vlasti. Kniha vyjde a o jejím nákladu jste rozhodli i Vy, děkujeme!

Sbírku na Donio jsme prodloužili ještě do tohoto pátku, tedy do 23. 10. 2026, abychom umožnili všem zájemcům získat svůj výtisk v předprodeji, případně si vybrat některou z dalších odměn. Budeme rádi, když nás budete i nadále podporovat.

___
Československá obec legionářská | Nakladatelství Epocha | Muzeum československých legií | Legiovlak | Donio

19/10/2026

RADOSLAVA BROVJÁKOVÁ DNES SLAVÍ 100. NAROZENINY!

Radoslava Brovjáková, veteránka druhé světové války, bývalá odbojářka a spolupracovnice paradesantní skupiny CARBON, dnes slaví 100. narozeniny!
Paní Brovjáková, všichni z Československé obce legionářské Vám přejeme pevné zdraví a životní elán, a děkujeme za Vaši odvahu!

Radoslava Brovjáková se narodila 19. října 1926 v malé osadě Drozdovská Pila, která je součástí obce Drozdov na Olomoucku, jako Radoslava Knápková. Jejími rodiči byli Ludmila a Jaroslav Knápkovi, a Radoslava byla jejich druhým z celkově čtyř dětí. V říjnu 1938, když bylo mladé Radoslavě dvanáct let, došlo následkem přijetí mnichovského dohody k odtržení československého pohraničí. Drozdovská Pila, ač bez německých obyvatel, připadla do záboru a stala se součástí Říšské župy Sudety. Rodina Knápkových se rozhodla odstěhovat na jih Moravy, do Velké nad Veličkou na Hodonínsku. A to právě 15. března 1939, tedy v den vpádu německých jednotek do Čech a na Moravu. Knápkovi se usadili ve vyhořelém Žilkově mlýně, kde již od roku 1940 ukrývali odbojáře, kteří se snažili dostat z území Protektorátu Čechy a Morava do zahraničního odboje. A to tzv. balkánskou cestou, tedy přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávii a Blízký východ. Na jaře 1944, kdy bylo Radoslavě již sedmnáct let, navštívil Knápkovi kapitán František Bogataj, velitel paraskupiny CARBON. Tento čtyřčlenný výsadek měl za úkol organizovat domácí odbojové skupiny na jižní Moravě a připravovat podmínky pro protiněmecké povstání. Domov Knápkových poskytl Bogatajovi úkryt a zázemí pro jeho organizační práci, i jako místo pro vysílání ilegální radiostanice. Radoslava pomáhala hlídat při vysílání, a když se Bogataj přesunul do Uherského Ostrohu, byla společně s mladší sestrou Ludmilou jeho spojkou k předávání tajných zpráv. Přitom velmi riskovaly, ostatně jako celá rodina podporovatelů československých agentů-parašutistů. Na konci války se fronta přiblížila až k domu Knápkových, který byl zasažen dělostřeleckým granátem - dům byl zničen, ale díky náhodě se nikomu nic nestalo. Po válce se rodina Knápkových vrátila zpět do Drozdovské Pily. Radoslava se v roce 1947 vdala, jejím manželem se stal Jan Brovják a společně se odstěhovali do Frýdku-Místku. Po únoru 1948 ovládli Československo komunisté a utvořil se nový, již třetí odboj. Jeho účastníkem se stal i Radoslavin otec Jaroslav Knápek, kterého v březnu 1951 zatkla Státní bezpečnost. Podařilo se mu uprchnout a až do roku 1960 se ukrýval v lesích i tajném úkrytu v rodinném domě. Přihlásil se úřadům během amnestie, ale dva roky si ještě musel odsedět. Ty roky strávila rodina v neuvěřitelném napětí a v problémech sehnat pořádné zaměstnání, což se týkalo i Radoslavy Brovjákové. Pracovala jako dělnice a později školnice, někde ji z politických důvodů propustili. Dnes žije ve Vratimově na Ostravsku.

___
Československá obec legionářská | Váleční veteráni - Ministerstvo obrany ČR | Protikomunistický odboj - Ministerstvo obrany ČR | Ministerstvo obrany České republiky | Armáda České republiky | Vojenský historický ústav Praha | Vojenský ústřední archiv | Valašský odbojový spolek | Iniciativa A. | KVH Slovácko & ČSOL Hodonín | Ústav pro studium totalitních režimů | Muzeum paměti XX. století

18/10/2026

"Nad bojištěm se již sneslo šeru, když četa našich rozvědčíků vyrazila z Dobrovlán a s ní velitel roty, štábní kapitán Mejstřík. Hned v čele, hned na konci čety, je Mejstřík všude a všude se projevuje jeho blahodárný vliv. Sám přesný a k sobě i k jiným přísný, ale uznalý, spravedlivý a lidský, získal si úctu všech." Tak to v knize Srdce ze zlata i z ocele vzpomínal Metoděj Pleský na Karla Mejstříka, nejslavnějšího českého kornilovce.

Od narození generála Karla Mejstříka dnes uplyne 140 let. Byl kornilovcem, legionářem, generálem, odbojářem a barikádníkem. Padl za pražského povstání v boji s přesilou SS. Připomeňme si jeho životní příběh ve článku br. Lukáše Jandy na webových stránkách Československé obce legionářské, viz www.csol.cz/z-historie/druhy-odboj/general-karel-mejstrik-muz-ryziho-charakteru-rytirskeho-smysleni-loyalni-a-uprimny/

___
Československá obec legionářská | Muzeum československých legií | Legiovlak | Historický dobrodruh | Armáda České republiky | Pozemní síly AČR | Ministerstvo obrany České republiky | Válečné hroby - Ministerstvo obrany ČR | Vojenský historický ústav Praha | Vojenský ústřední archiv | MČ Praha-Zbraslav