07/08/2026
Tomáš Prouza, prezident Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR a viceprezident Hospodářská komora České republiky, se rozhodl vést s odbory debatu prostřednictvím Facebooku. Vítáme ji, byť bychom byli raději, kdybychom jako seriózní sociální partneři mohli o tak zásadní změně pracovního práva jednat především na fórech, která jsou k tomu určena – na tripartitě, ve výborech Parlamentu a při řádném sociálním dialogu se zaměstnavateli a vládou.
Když už ale pan Prouza otevřel debatu veřejně, odpovězme mu veřejně.
Odbory podle něj uvízly v 19. století. Jeho historická paralela se však obrací přímo proti němu.
Právě 19. století bylo obdobím nejtvrdšího vykořisťování a často doslova otrockých pracovních podmínek. Lidé pracovali bez omezení pracovní doby, bez placené dovolené, bez nemocenské, bez ochrany zdraví a života, bez jistoty výdělku a bez zabezpečení ve stáří. Když onemocněli, zranili se nebo je zaměstnavatel přestal potřebovat, skončili ze dne na den bez práce a bez příjmu.
Moderní pracovní právo vzniklo právě proto, aby takové poměry překonalo. Placená dovolená, nemocenská, omezená pracovní doba, minimální mzda, bezpečnost práce, výpovědní doba, odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy nebo důstojnější zabezpečení ve stáří nejsou žádným přežitkem. Jsou to moderní výdobytky práva a svobody pracujících, které si lidé během více než sta let vybojovali.
A právě tyto výdobytky může redefinice závislé práce oslabit. Firma bude nadále organizovat práci, určovat její podmínky a inkasovat zisk, ale člověk ponese náklady, odvody a veškerá rizika jako údajný „podnikatel“. Tak nevypadá modernizace pracovního trhu. Tak vypadá návrat k logice 19. století: zaměstnavatel bez odpovědnosti a pracující bez jakékoliv ochrany.
Odbory přitom nikomu nezakazují podnikat. Nemáme vůbec nic proti lidem, kteří skutečně podnikají, sami rozhodují o své práci, nesou podnikatelské riziko a nabízejí své služby zákazníkům. Nemáme nic ani proti živnostníkům, kteří skutečně vykonávají živnost.
Máme toho však dost proti falešnému zastírání zaměstnání živnostenským listem. Proti situaci, kdy zaměstnavatel propustí zaměstnance nebo mu neprodlouží smlouvu a nabídne mu stejnou práci na IČO – bez placené dovolené, nemocenské, minimální mzdy, výpovědní doby, ochrany pracovní doby a odpovědnosti zaměstnavatele za bezpečnost práce.
Vybrat si mezi švarcsystémem a ztrátou obživy není žádná svoboda. Je to ekonomický nátlak převlečený za svobodnou volbu.
Pan Prouza navíc ve svém statusu neuvádí jediný věcný argument proti našim výhradám. Pouze prohlašuje, že návrh dveře ke švarcsystému neotevře.
Nevysvětluje, proč se kvůli platformové práci mění obecná definice závislé práce pro celý pracovní trh. Nevysvětluje, jak zákon zabrání nahrazování zaměstnanců falešnými živnostníky. A nevysvětluje ani to, proč mají být oslabeny právě znaky, podle kterých dnes soudy a inspekce práce rozpoznávají zastřené zaměstnávání.
Pouhé ujištění „to se nestane“ není odpovědí na konkrétní právní a praktická rizika.
Návrh přitom zaměstnancům žádnou novou flexibilitu nepřináší. Nedává jim nové právo zvolit si pracovní dobu, místo práce ani rozsah směn. Pouze usnadňuje firmám tvrdit, že člověk vykonávající práci v podmínkách faktické podřízenosti vlastně zaměstnancem není.
Odbory flexibilní formy práce dlouhodobě podporují. Prosazujeme větší dostupnost částečných úvazků, práci na dálku, pružnou pracovní dobu a další možnosti, které lidem pomáhají sladit práci s rodinným a osobním životem. Moderní pracovní trh může být flexibilní a současně bezpečný a spravedlivý. Kvůli možnosti zvolit si začátek směny opravdu není nutné připravit člověka o dovolenou, nemocenskou a ochranu při výpovědi.
Pan Prouza by měl myslet také na poctivé podnikatele a živnostníky, jejichž zájmy údajně hájí. Firma, která zastře zaměstnávání falešnými živnostmi, sníží své náklady, přenese povinnosti na pracovníky a získá nekalou konkurenční výhodu. Poctivý podnikatel, který řádně zaměstnává lidi a platí odvody, pak bude znevýhodněn proti tomu, kdo systém obchází.
Švarcsystém poškozuje zaměstnance, veřejné rozpočty i skutečné podnikatele. Odměňuje pouze ty, kteří se vyhýbají odpovědnosti.
A řeči o „odborářském džihádu“? To už není argumentace, ale pokus rozpoutat třídní válku proti odborům a každému, kdo se zastane slabší strany pracovního vztahu. Tvrzení, že to děláme kvůli členským příspěvkům, je navíc absurdní. Zákoník práce chrání také miliony zaměstnanců, kteří členy odborů nejsou a žádné příspěvky nám neplatí.
Jak bude Prouzova představa „flexibility a svobody“ vypadat v praxi, ukážeme velmi brzy na konkrétních příkladech. Lidé se mohou „těšit“ na řidiče nucené kvůli obživě trávit za volantem osmnáct hodin, ukončování spolupráce ze dne na den, další rozklad sociálních služeb, tlak na převádění zdravotníků, pedagogů a dalších profesí na IČO, extrémní zátěž pro veřejné rozpočty a postupnou komercializaci a privatizaci zdravotnictví, školství a dalších veřejných služeb.
Myšlenkově v 19. století nezamrzly odbory. Zamrzl v něm ten, kdo považuje ochranu zaměstnanců za překážku a přenesení veškerých rizik na pracujícího za pokrok.
Nechte lidi pracovat tak, jak chtějí, pane Prouzo - v tomhle s vámi souhlasíme. Ale neberte jim právo být zaměstnanci, pokud jejich práce skutečně zaměstnáním je. A raději se už nepouštějte do historických paralel. Dějiny práce, pracujících a pracovního práva, máme v malíku. Tohle nám totiž jako odborářům koluje v žilách - 150 let boje za práva, jistoty a ekonomickou svobodu pracujících.
Josef Středula Ministerstvo práce a sociálních věcí Aleš Juchelka
