CDMP

05/06/2026

Některá umělecká díla si nesou nejen svou kulturní hodnotu, ale i vzpomínky a příběhy napříč generacemi. 🖼️✨
Vnučky významného sběratele umění Richarda Morawetze nedávno navštívily Prahu a v prostorách Národní galerie se setkaly s obrazem od Lucase Cranacha st., který byl kdysi součástí sbírky jejich dědečka. Toto dílo galerie od dědiců odkoupila a zařadila do svých sbírek, zatímco další obrazy rodina Národní galerii velkoryse darovala. Obrazy, jež po mnoho let provázely rodinný příběh, tak mohou obdivovat tisíce návštěvníků a milovníků umění.

28/05/2026

Obchodník s uměním Kurt Walter Bachstitz rozhodně patří k osobám, jejichž příběh není snadné zařadit – rozpory provází již informaci o místě jeho narození. On sám udával jako své rodiště vesnici v Rakousku (a v dokumentech uváděl rakouskou národnost), dobové prameny však zmiňují, že se narodil v roce 1882 do židovské rodiny ve Vratislavi (tehdy Breslau). Po studiích nejdříve působil jako architekt ve Vídni, ve 20. a 30. letech 20. století již s úspěchem obchodoval s uměním nejen v Evropě (zj. v Německu a Nizozemí), ale i v zámoří. V renomované galerii Bachstitz v Haagu svou kariéru zahájil také bratr druhé Bachstitzovy manželky Lilly – Walter Andreas Hofer, pozdější nákupčí, kurátor a ředitel umělecké sbírky Hermanna Göringa.
V roce 1937 se Bachstitz rakouského občanství vzdal a s manželkou Lilly se v následujícím roce přestěhoval do Nizozemí, kde dále pokračoval v obchodování s uměním. V roce 1941 sice vedení firmy formálně převedl na svou árijskou manželku a v roce 1943 se také dočasně rozvedli, avšak na chodu galerie se podílet nepřestal. Jedním z jeho klientů byl na počátku 40. let také Hans Posse, kterému pro plánované Führermuseum v Linci prodal množství uměleckých děl – mezi nimi i obraz F. Bola Gedeonova oběť. Nicméně i na Bachstitze začala dopadat některá protižidovská nařízení a zákony uplatňované v okupovaném Nizozemí, v roce 1943 byl dokonce krátce uvězněn. Propuštění mu zajistil švagr W. A. Hofer s odvoláním na přání samotného Göringa i na Bachstitzův význam pro německý trh s uměním. Bachstitz poté zůstal v domácím vězení a opět díky Hoferovým kontaktům s Göringem se mu v roce 1944 podařilo získat švýcarská víza. Jako odměnu si Göring nárokoval umělecká díla z obchodníkova majetku, mezi nimi i plátno Samson a Dalila od J. Steena.
Po válce se K. W. Bachstitz vrátil do Nizozemí, zemřel v Haagu 28. května 1949.
O restituci děl z majetku rodiny požádala po válce jménem manželů Lilly Bachstitz-Hofer (spolu s tvrzením o antinacistickém smýšlení páru a pomoci židům v okupovaném Nizozemí) a po roce 2007 také potomci Bachstitzovy dcery z prvního manželství. Zatímco například Steenův obraz získaný Göringem za zprostředkování víz byl rodině vrácen několik let po válce; restituce obrazu F. Bola, který Bachstitz prodal Possemu byla pochopitelně zamítnuta.

Repro:
Arnold Genthe, Walter Bachstitz Senior
Zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bachstitz_Walter_portrait_by_Arnold_Genthe_(1923).png

Ferdinand Bol, Gedeonova oběť, 1640, olej, plátno, 103,5 x 90,5 cm, Museum Catharijneconvent, Utrecht
Zdroj: Museum Catharijneconvent, Utrecht, foto Ruben de Heer

Jan Havicksz. Steen, Samson a Dalila, 1668, olej, plátno, 105,41 x 118,75 cm, LACMA
Zdroj: Los Angeles County Museum of Art, Gift of The Ahmanson Foundation, photo © Museum Associates/LACMA

27/05/2026

26/05/2026

Přípravy nové výstavy jsou v plném proudu a my už se nemůžeme dočkat, až vám prozradíme víc. 🎨✨
Zatím jen malá ochutnávka ze zákulisí. Brzy se dozvíte všechny podrobnosti!

18/05/2026

https://www.novinky.cz/clanek/historie-obraz-ukradeny-nacisty-se-nasel-v-rodine-byvaleho-velitele-ss-40577709

V Nizozemsku byl objeven obraz malíře Toona Keldera. Nacisté jej za války ukradli ze sbírky obchodníka s uměním a dosud visel v domě vnučky jednoho z nejvlivnějších nizozemských kolaborantů. Návrat díla právoplatným dědicům není jistý, ale podle všeho dost pravděpodobný.

14/05/2026

🎤 Březnová přednáška naší kolegyně Johany Prouzové v Městské knihovně v Praze.

✨ Děkujeme za účast!

10/05/2026

Bruno Traubner (10. 5. 1907 – ?)

JUDr. Bruno Traubner se narodil 10. května 1907 v Moravské Ostravě jako syn židovského obchodníka Josefa Traubnera a Sali Tafel, rozené Ivakovičové. Oba rodiče přišli do českých zemí z Malopolska, kde měla celá rodina stále domovskou příslušnost. Bruno se poté přestěhoval do Prahy, kde studoval práva a později pracoval jako advokát. Po získání československého občanství se roku 1934 oženil s majitelkou krejčovského salonu Valerií, rozenou Rosenbergovou z Ostravy. Společně pak žili v Praze, kde postupně střídali různé adresy.
Na počátku roku 1939 se dostal do hledáčku bezpečnostního aparátu. Do jeho advokátní kanceláře na Národní třídě byl totiž doručen balíček tehdy ilegálního Rudého práva. Následně byl vyslýchán v souvislosti s ilegální činností KSČ; podle obžaloby měl patřit ke skupině trockistů a byla mu vyměřena pokuta. Záhy se navíc objevily podněty, že by měl být trestně stíhán za údajnou zpronevěru peněz, které mu měli jiní svěřit k intervencím u různých úřadů prostřednictvím politických osobností. Bruno se ale celému trestnímu řízení obratně vyhnul.
10. března 1939 odjel na pracovní cestu do Francie, z níž se již domů vzhledem k politickým změnám nevrátil. Zde se přihlásil do služeb československých jednotek v hodnosti poručíka. Byl však superarbitrován, protože si tuto vojenskou hodnost přisvojil neoprávněně, aby se ve Francii vyhnul internaci. Ocitl se zřejmě ve finanční tísni, a dokonce za ním přijela manželka, s níž byl v rozvodovém řízení, aby ho podporovala. Po napadení Francie se společně přesunuli do Velké Británie. V červnu 1940 pak odcestovali lodí z Liverpoolu do ekvádorského Salinasu, a to zřejmě na popud podplukovníka Beneše, který Traubnerovi v emigraci pomáhal. Na rozdíl od mnoha jiných Židů ve střední Evropě měli štěstí – podařilo se jim včas uprchnout.
Bruno vlastnil sbírku olejomaleb a kreseb, dvě tapisérie a vzácný trojdílný oltář z konce 14. století. Tyto umělecké předměty byly za války odvezeny do Paříže přepravní firmou Jonemann. Dokumenty dokládají, že v roce 1962 žádal z Frankfurtu nad Mohanem, kde tehdy žil, o jejich restituci z Francie. Další stopy o něm však poté mizí.

Zdroje:
Národní archiv. Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna 1941–1950, sign. T 1822/1, kart. 11693.
B Rep. 025-07, 434-436/62, Landesarchiv Berlin.
Archiv bezpečnostních složek. Fond Ústředna Státní bezpečnosti Praha. Sign. 305-737-1.
Foto: Národní archiv. Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna 1941–1950, sign. T 1822/1, kart. 11693.


Bruno Traubner (May 10, 1907 – ?)

JUDr. Bruno Traubner was born on May 10, 1907, in Moravian Ostrava, the son of Jewish merchant Josef Traubner and Sali Tafel, née Ivakovičová. Both parents had come to the Czech lands from Lesser Poland, where the entire family still had their right of domicile. Bruno later moved to Prague, where he studied law and subsequently worked as a lawyer. After obtaining Czechoslovak citizenship, he married Valérie, née Rosenbergová from Ostrava, the owner of a tailor shop, in 1934. They lived together in Prague, moving to various addresses over time.
In early 1939, he came under the scrutiny of the security forces. A package containing the then-illegal newspaper Rudé právo was delivered to his law office on Národní třída. He was subsequently interrogated in connection with the illegal activities of the Communist Party of Czechoslovakia; according to the indictment, he was alleged to be a member of a group of Trotskyists and was fined. Soon after, allegations emerged that he should be prosecuted for the alleged embezzlement of funds entrusted to him by others for the purpose of lobbying various authorities through political figures. Bruno, however, skillfully avoided the entire criminal proceedings.
On March 10, 1939, he left on a business trip to France, from which he did not return home due to political changes. There, he enlisted in the Czechoslovak forces with the rank of lieutenant. However, he was discharged from the army because he had falsely claimed this military rank in order to avoid internment in France. He apparently found himself in financial straits, and his wife – with whom he was in the process of divorcing – even came to join him. After the invasion of France, they moved together to Great Britain. In June 1940, they sailed from Liverpool to Salinas in Ecuador, apparently at the urging of Lieutenant Colonel Beneš, who had been assisting Traubner in exile. Unlike many other Jews in Central Europe, they were lucky – they managed to escape in time.
Bruno owned a collection of oil paintings and drawings, two tapestries, and a rare three-part altar from the late 14th century. These works of art were transported to Paris during the war by the Jonemann shipping company. Documents show that in 1962, while living in Frankfurt am Main, he requested their restitution from France. All further traces of him then disappear.

Sources:
National Archive. Prague II Police Headquarters Collection – General Records Office – 1941–1950. Ref. No. T 1822/1. Cardboard No. 11693.
B Rep. 025-07, 434-436/62, Landesarchiv Berlin.
Security Services Archive. Collection: Prague Headquarters of the State Security Service. Ref. No. 305-737-1.
Photo: National Archive. Prague II Police Headquarters Collection – General Records Office – 1941–1950. Ref. No. T 1822/1. Cardboard No. 11693.

08/05/2026

30/04/2026

Walther Bernt (1900 -1980)
Českokrumlovský rodák, historik umění a sběratel Walther Bernt (Walther Berndt) je známý jako odborník na vlámskou a holandskou malbu 17. stol. a také jako autor rozsáhlých publikací věnovaných těmto starým mistrům. Nicméně Bernt nebyl pouze badatelem - své znalosti a zkušenosti aktivně využil také v oblasti trhu s uloupeným uměním.
V průběhu 30. let 20. století působil jako znalec, obchodník s uměním a poradce sběratelů, jak v Německu, tak v tehdejším Československu. Umělecká díla vyhledával například pro podnikatele Franze Petschka z ústecké větve rodiny, osobně znal také sbírku Richarda Poppera. Povědomí o tuzemských sbírkách a také odborné znalosti byly nepochybně jedním z hlavních důvodů, proč byl Walther Bernt (v této době zejména Berndt) později gestapem povolán právě k ocenění konfiskované Popperovy sbírky (https://www.lootedart.cz/obrazy-ze-zidovskych-sbirek-v-narodni-galerii-v-praze-sbirka-richarda-poppera/). A jako odhadce zabavených uměleckých děl Bernt s pražským gestapem spolupracoval i dále. Odborné znalosti využil také při katalogizaci uměleckých děl do aukce pořádané Aloisem Miedlem u Hanse W. Langeho v Berlíně v prosinci 1940, kde většina dražených položek pocházela z konfiskované sbírky jednoho z nejvýznamnějších meziválečných sběratelů a obchodníků s uměním - Jacquese Goudstikkera. Své služby sám Bernt také nabídnul řediteli drážďanské galerie a Hitlerovu zmocněnci pro Sonderauftrag Linz Hansi Possemu, který v té době již intenzivně pracoval právě na budování sbírky pro zamýšlené muzeum v Linci.
Po roce 1945 Bernt naopak spolupracoval na identifikaci uloupeného umění soustředěného po válce v mnichovském Central Collecting Pointu, i když jak plyne z dostupné korespondence, sám předchozí činnost neuvedl. Minimálně jeho spojení s pražským gestapem však již tehdy nebylo neznámé. Walther Bernt v Mnichově zůstal a až do své smrti v roce 1980 nadále působil také jako znalec a odhadce obrazů. Mnohé z posudků, které v 60. a 70. letech 20. století Bernt zpracoval, však provenienci posuzovaných děl zastírají či neuvádí vůbec.

22/04/2026

🎤 V pondělí měla naše kolegyně Lucie Němečková přednášku v rámci CET Academic Programs.
Děkujeme za inspirativní setkání!