14/09/2026
AUTO OPRAVILI. ZÁKAZNÍKA ZTRATILI.
Někdy mám pocit, že moje služby už snad ani nikdo nemůže potřebovat.
Učím majitele firem komunikovat se zaměstnanci a zákazníky. Jenže o komunikaci se dnes mluví všude. Takže už ji přece všichni musíme umět.
Pak ale odvezu auto do autorizovaného servisu.
A zase si oddechnu. Práce mám pořád dost.
Přijel jsem s tím, že mi něco tluče u zadního kola.
„Máte ulomený tlumič. Musíme objednat nový. Kolem příští středy by auto mohlo být hotové,“ řekl mi přijímací technik.
Jasné a srozumitelné. Auto jsem tam nechal.
Následující úterý jsem zavolal kvůli termínu vyzvednutí a zároveň chtěl domluvit vyčištění interiéru.
Technik neměl čas hovor přijmout. Přišla mi automatická SMS, že se ozve později.
Neozval se.
Ve středu jsem volal dvakrát. Bez odpovědi.
Ve čtvrtek jsem se konečně dovolal. Jinému technikovi.
Ze záznamů nezjistil, co se s autem děje. Slíbil, že mi kolega v pátek zavolá.
Nezavolal.
V pondělí jsem tedy požádal o spojení s vedoucím. Ten mi slíbil, že se technik ozve hned, jak přijde.
Ani tentokrát se neozval.
Ve 13:49 mi přišla SMS:
„Auto je opravené a připravené k vyzvednutí.“
Ve stejnou minutu se mi v e-mailu objevila faktura.
Technik si ke mně cestu nenašel ani za týden.
Faktuře stačila jediná minuta.
Přitom stačilo tak málo.
Recepční mohla pohlídat, aby se mi technik skutečně ozval.
A jemu by stačilo dvacet sekund:
„Díl ještě nemáme. Auto by mělo být hotové ve čtvrtek. Kdyby se něco změnilo, ozvu se.“
Mohl jsem se zároveň domluvit na vyčištění interiéru, kvůli kterému jsem původně volal.
Se zpožděním opravy bych se smířil.
S týdenním tichem ne.
Auto opravili. Mě jako zákazníka ale ztratili.
