Asociace vyjednavačů

Asociace vyjednavačů Každá dohoda stojí na vyjednávání. To dobré dokáže přinést podporu, peníze a posílit vztahy.

Je nezbytné také při přechodu na environmentální, sociální a hospodářskou odpovědnost (ESG).

05/02/2026

Mýtus číslo 8: Když ustoupíte, prohrajete.

Mýtus:
U stolu držíte pozici jako štít. Věříte, že každý ústupek je slabost. Jakmile o milimetr povolíte, protistrana vás „sežere“. A tak raději nepovolíte vůbec. Vypadá to zásadově. Ve skutečnosti si tím často zavřete dveře k dohodě.

Rizika mýtu:
🆘 Vyjednávání zamrzne, protože bez reciprocity není pohyb.
🆘 Vytvoříte tlak, který se vrátí jako tvrdší tlak z druhé strany.
🆘 Přijdete o možnost řídit tempo a směr, protože jediná vaše „taktika“ je stát na místě.

Jak to skutečně je:
👌 Ústupek není prohra.
👌 Ústupek je nástroj.
👌 Funguje, když je malý, dávkovaný a předem připravený tak, aby vyvolal potřebu reciprocity.
👌 Malé a střední vstřícné kroky zvyšují ochotu protistrany vám vyjít vstříc.
👌 Obrovské skokové ústupky naopak často spustí dojem, že lze získat ještě víc, a protistrana začne tlačit tvrději.
👌 A zároveň platí pravidlo „kdo bere, musí také dávat“. Finální návrh má obsahovat požadavek i protinabídku, aby dohoda byla vyvážená.
👌 Druhá věc je bezpečnost: ústupky mohou být drahé a závazné, když je dělá někdo, kdo k tomu nemá mandát a rámec. Proto profesionál chrání firmu před unáhlenými závazky a vyjednává v jasných hranicích.

Benefity, když přestanete pracovat s mýtem:
Za Asociaci vyjednavačů: když přestanete brát ústupek jako slabost, získáte do ruky volant. Dokážete vyjednávání rozhýbat i v napětí, dávkujete vstřícnost tak, aby se vám vracela, a chráníte se před „drahou velkorysostí“, která jen povzbuzuje další požadavky. Výsledek je víc dohod, které dávají ekonomicky smysl, a méně situací, kdy se hrdá neústupnost změní v tiché selhání.

30/01/2026

7) Mýtus: Kompromis je vždy bezpečné řešení, které chrání vztahy.

Mýtus:
Když je napětí, kompromis vypadá jako rozumný únik: každý něco ztratí, takže je to „férové“. Jenže kompromis často řeší jen povrch. A povrch není to, co vás do sporu dostalo.

Rizika mýtu:
🆘 Rozdělíte rozdíl mezi pozicemi, ale neuspokojíte potřeby, které ty pozice vytvořily.
🆘 Vznikne dohoda, která se špatně plní, protože nikdo není skutečně spokojený.
🆘 Kompromis nastaví precedent: příště se automaticky čeká, že „zase půl na půl“.

Jak to skutečně je:
👌 Poziční vyjednávání zakrývá to, co skutečně chcete. A kompromis mezi pozicemi často nevyřeší lidské potřeby, které za nimi stojí. Smysl dává jít po zájmech, ne po pozicích, a teprve potom společně vytvářet možnosti, jak ty zájmy naplnit.
👌 Když se opřete o zájmy, možnosti a objektivní kritéria, typicky se dostanete k moudřejší dohodě než k mechanickému „půl na půl“.

Benefity, když přestanete pracovat s mýtem:
Za Asociaci vyjednavačů: když přestanete uctívat kompromis jako automatické řešení, začnete vytvářet dohody s vyšší hodnotou. Méně budete ztrácet tam, kde to bolí, a častěji najdete varianty, které chrání podstatu vašich zájmů a zároveň dávají protistraně důvod spolupracovat. Vztahy tím netrpí. Naopak. Protože lidé vidí, že nehledáte únik, ale řešení.

30/01/2026

6) Mýtus: Emoce do vyjednávání nepatří, rozhoduje logika.

Mýtus:
Tváříte se klidně, mluvíte věcně, držíte se čísel. A čekáte, že protistrana udělá totéž. Jenže pak přijde podráždění, uraženost, strach, napětí. A vy máte pocit, že „to kazí emoce“.

Rizika mýtu:
🆘 Nevidíte skutečný důvod odporu, protože ho hledáte jen v argumentech.
🆘 Přidáte logiku ve chvíli, kdy protistrana potřebuje nejdřív bezpečí a respekt.
🆘 Emoce zůstanou „pod stolem“, ale budou řídit rozhodnutí, tempo i ochotu ustoupit.

Jak to skutečně je:
👌 Lidé nejsou počítače. Silné emoce se přirozeně proplétají s meritem věci a když se začne bojovat o pozice, ještě se to zhorší.
👌 Proto má smysl nejdřív oddělit „lidi“ od „problému“ a pracovat s tím zvlášť: jinak řešíte obsah, ale ve skutečnosti vyjednáváte o pocitu, že někdo není respektovaný, že je tlačený, že ztrácí tvář.
👌 A právě respekt, uznání emocí a obousměrná komunikace nejsou slabost – jsou zdroj vyjednávací síly a plynulejšího průběhu.

Benefity, když přestanete pracovat s mýtem:
Za Asociaci vyjednavačů: když přijmete, že emoce jsou součást vyjednávání, získáte kontrolu nad průběhem. Roste vaše schopnost uklidnit situaci, číst skutečné zájmy, snižovat eskalaci a vytvářet dohodu, kterou protistrana dokáže „prodat“ i doma. Logika pak konečně začne fungovat, protože už nemluvíte do zdi.

21/01/2026

Většina lidí si vyjednávání představuje jako stresující souboj vůlí, přetlačování argumenty nebo handrkování o ceně. Jenže co když nejlepší cesta k dohodě nevede přes argumenty, kompromisy a snahu o rychlé „ano“?

Pět překvapivých, kontraintuitivních principů:

1. Zapomeňte na „ano“, zamilujte si „ne“
Tlačit protistranu k souhlasu je častá chyba. „Ano“ působí jako závazek a past. Lidé se cítí zaatlačení do kouta a brání se. „Ne“ dává svobodu, bezpečí a kontrolu. Když někomu umožníte říct „ne“, dáváte najevo respekt k jeho autonomii.

Telemarketér vás vede řadou „ano“ a vy nakonec stejně řeknete „ne“, protože cítíte manipulaci. Mistr se zeptá: „Byla by teď úplně nevhodná doba na krátký rozhovor?“ Není to trik; je to přesun moci: protistrana se stává aktivním architektem dohody.

2. Kompromis není výhra, ale prohra
Kompromis často znamená, že obě strany něco ztratí a výsledek nikoho plně neuspokojí. To vede k budoucím problémům a k opětovnému otevírání dohody (viz Brexit).

Absurdní, ale výstižné: únosce chce milion, vy nabídnete půl. Souhlasí a pošle „půlku“ vašeho blízkého.

Cíl profesionála není hledat střed, ale rozšířit „koláč“ možností: překročit cenu a hledat i nepeněžní měny (záruky, platební podmínky, uznání, budoucí příležitosti).

3. Váš šéf je ten nejhorší vyjednavač, kterého máte
Osoba s nejvyšší pravomocí by neměla sedět u samotného vyjednávání. Když šéf řekne „ano“ nebo „ne“, je to konečné. Vyjednavač může získat čas: „Zní to zajímavě, musím to probrat s vedením.“

Šéfové navíc často neznají detaily a pod tlakem sklouznou do emočního tunelu. Jejich úkol je schválit finální dohodu, ne bojovat u stolu. Naopak dostat k jednání šéfa protistrany je taktická výhra, má totiž stejné slabiny.

4. Přestaňte argumentovat, začněte požadovat
Obchodní jednání je o přesvědčování. Jakmile protistrana řeší cenu a podmínky, argumenty o kvalitě přestávají fungovat, protože zájem už projevila. V tu chvíli začíná vyjednávání: přecházíte od nabízení k výměně požadavků.

Obchod: win-win, nabízíme, hledáme potřeby, vedeme k „ano“, argumentujeme.
Vyjednávání: play to win, požadujeme, hledáme motivy, vedeme k „ne“, argumenty nefungují.

5. Nedokazujte lež, nabídněte únikovou cestu
Nejhorší reakce je přímá konfrontace („Vy lžete!“). Spustí obranu, zničí vztah a zablokuje dohodu. Lež často pramení ze strachu.
Buďte strategičtí: přeneste problém na sebe a dejte prostor k nápravě bez ztráty tváře:
„Zdá se, že mi něco uniklo.“
„Nerozumím tomu úplně, mohl byste mi to prosím vysvětlit?“
To je taktická empatie: protistranu emočně stabilizujete a udržíte jednání v chodu.

Změňte pravidla hry. Mistři nevítězí tím, že protivníka přemůžou, ale tím, že mu dají moc spoluvytvořit požadovaný výsledek. Ne manipulace, pochopení psychologie, práce se strachem, potřebou kontroly a touhou po uznání.

Kterou z těchto „podivných“ taktik si vyberete použijte ji při příštím vyjednávání, ať jde o zvýšení platu, nebo o to, kam se pojede na dovolenou?

15/01/2026

Omlouváme se. Úplně jsme na vás na Facebooku zapomněli.

Na LinkedInu jsme už vydali pět mýtů o vyjednávání. Abyste na ně nemuseli čekat, dáváme vám sem všech pět mýtů najednou.

1) Mýtus: Vyjednávání je talent. Buď ho máte, nebo ne.

Tenhle mýtus zní nevinně, ale ve skutečnosti je to pohodlná výmluva. Když uvěříte, že vyjednávání je vrozená schopnost, automaticky se smíříte s průměrem. Neplánujete, netrénujete, nevyhodnocujete. Spoléháte na „pocit“, a když to nevyjde, přičtete to tomu, že protistrana byla prostě „lepší vyjednavač“. Tím si dobrovolně berete vliv na výsledek, protože největší část vyjednávací síly vzniká ještě před tím, než padne první věta.

Rizika mýtu:
🆘 Jdete do důležitých jednání bez jasných cílů a bez scénářů, takže vás překvapí i běžný tlak.
🆘 Zaměníte vyjednávání za improvizaci a pak řešíte hlavně vlastní ego místo dohody.
🆘 Začnete obdivovat „přirozené hráče“, místo abyste stavěli vlastní jistotu na přípravě a opakování.

Jak to skutečně je:
👌 Vyjednávání dělá každý z nás od narození, ale není to talentová soutěž.
👌 Stejně jako ve sportu může mít někdo přirozenou výhodu, jenže zlepšení přináší investice do nových postupů, trénink, zpětná vazba a hlavně příprava.

Benefity, když přestanete věřit na mýty:
Za Asociaci vyjednavačů platí jednoduchá věc: ve chvíli, kdy vyjednávání berete jako dovednost, začnete ho řídit. Méně stresu, méně náhod, méně „slepých ústupků“. Víc klidu u stolu, větší přesnost v cílech a hlavně stabilnější výsledky, které umíte zopakovat i příště, ne jen jednou „když se to povedlo“.

2) Mýtus: Vyjednávání je jen o ceně

Tenhle mýtus je nejrychlejší cesta, jak si z vyjednávání udělat nekonečné smlouvání. Když věříš, že „jde jen o číslo“, začneš ignorovat všechno ostatní: čas, rizika, kvalitu, odpovědnost, reputaci, jistoty, precedent do budoucna i to, jak se dohoda bude obhajovat uvnitř firmy. Výsledek pak často vypadá tak, že „jsi vyjednal slevu“, ale ztratil jsi podmínky, které tě měly chránit.

Rizika mýtu:
🆘 Uvízneš v pozičním přetahování a rychle narazíš na zeď. Protože číslo má vždycky strop i dno.
🆘 Protistrana ti dá cenu, ale vezme si to zpátky jinde: v dodatcích, garancích, termínech, sankcích.
🆘 Přijdeš o prostor pro řešení, které dává smysl „na meritu věci“, ne jen jako kompromis dvou částek.

Jak to skutečně je:
👌 Skutečný problém ve vyjednávání obvykle neleží v protichůdných pozicích („chci tolik“), ale v potřebách, obavách, přáních a motivech obou stran. To jsou zájmy.
👌 A právě zájmy jsou tichý motor, který hýbe vším, co se u stolu děje.
👌 Když se dostaneš k zájmům, otevíráš si víc možností, než je jediné číslo.
👌 Najednou můžeš hledat varianty, které uspokojí obě strany jinak než „slevou“.

Benefity, když přestaneš pracovat s mýtem:
Za Asociaci vyjednavačů platí jasně: ve chvíli, kdy přestaneš vyjednávání zužovat na cenu, roste ti vyjednávací síla. Ne proto, že víc tlačíš, ale protože vidíš víc pák. Umíš vyjednat stabilnější podmínky, lépe si chráníš rizika, snáz hledáš řešení, které jde obhájit, a výrazně snižuješ pravděpodobnost, že „výhodná cena“ skončí jako drahá chyba.

3) Mýtus: Když mám pravdu a dobré argumenty, vyhraju.

Tohle je školní návyk, který ve vyjednávání páchá škody. Ve škole tě učí přesvědčit druhého, že se mýlí. Ve vyjednávání ale nepotřebuješ vyhrát debatu. Potřebuješ pohnout člověkem na druhé straně směrem k dohodě. A to jsou dvě různé disciplíny.

Rizika mýtu:
🆘 Spustíš logickou argumentační bouři, protistrana zůstane stát a ty se divíš, že se nic nehýbe.
🆘 Argumenty tě oddalují od dohody. Pokud se ti někdo „podvolí“, často to není kvalitou argumentů, ale strachem nebo nutností.
🆘 Vytváříš protiargumenty. Na každý argument existuje protiargument, a tak si vyrábíš patovou situaci.

Jak to skutečně je:
👌 Funguje kombinace respektu, uznání emocí, dobrého naslouchání a práce se zájmy. Když druhé straně ukážeš, že jsi ji slyšel, zvyšuješ svou přesvědčivost a získáváš informace, které jsou pro další kroky klíčové.
👌 A když už chceš „argumentovat“, mnohem účinnější je mluvit v obrazech a dopadech, které jdou pod hladinu, místo souboje vět.

Benefity, když přestaneš pracovat s mýtem:
Za Asociaci vyjednavačů: když přestaneš bojovat o pravdu, zvedneš úspěšnost dohod. Získáš víc informací, snížíš odpor, omezíš zbytečné eskalace a budeš schopný posouvat jednání i ve chvíli, kdy druhá strana nejde „přesvědčit“. Výsledkem je víc dohod, které drží, a méně dohod, které se hned po podpisu rozpadají.

4) Mýtus: Vyjednávání je boj. Protistrana je nepřítel.

Tenhle mýtus dělá z vyjednávání ring. A v ringu se neřeší problém, v ringu se poráží člověk. Když si nastavíš vyjednávání jako konflikt „já proti tobě“, začneš automaticky používat tlak, hrozby, ultimáta a zkratky. A pak se divíš, že vztahy hoří, reputace trpí a dohody nevydrží.

Rizika mýtu:
🆘 Vytváříš prostředí, kde je normální chránit se, mlžit a bránit se, místo aby se hledalo řešení.
🆘 Platíš obrovskou cenu ve vztazích i v budoucích obchodech, protože se z tebe stává „ten, se kterým je to vždycky válka“.
🆘 Sám sebe připravuješ o největší zdroj vlivu: schopnost přesvědčit druhou stranu, že společné řešení dává smysl.

Jak to skutečně je:
👌 Efektivnější je vidět sebe a druhou stranu jako partnery při racionálním hledání férové dohody, kde stojíte vedle sebe proti problému.
👌 Když se podaří oddělit lidi od problému a přijmout řešení jako společný úkol, roste schopnost sladit i protichůdné zájmy.
👌 A vyjednávací síla není nutně hra s nulovým součtem: dobrý pracovní vztah, respekt a uznání emocí často zvyšují schopnost ovlivňovat se navzájem.

Benefity, když přestaneš pracovat s mýtem:
Za Asociaci vyjednavačů: když přestaneš dělat z protistrany nepřítele, začneš mít víc klidu, víc prostoru a víc možností. Klesne eskalace, zlepší se spolupráce, dohody se snáz plní a ty si buduješ reputaci člověka, který umí tvrdě hájit zájmy bez zbytečných škod. To je dlouhodobě jedna z nejsilnějších pák, které můžeš mít.

5) Mýtus: Úspěšný vyjednavač musí tlačit silou a být tvrdý.

Mýtus:
Sedíte u stolu a v hlavě vám běží jednoduchý scénář: kdo je tvrdší, ten bere. Tak začnete zvyšovat tlak, zkracovat čas, přidávat ultimáta. Vypadá to jako síla. Ve skutečnosti to často bývá jen nejdražší způsob, jak vyprovokovat odpor.

Rizika mýtu:
🆘 Protistrana se stáhne do obrany, přestane sdílet informace a začne „hrát“.
Zabetonujete pozice. Čím víc tlačíte, tím méně prostoru zbývá pro řešení.
🆘 Vztah se zmenší na transakci a u dalšího jednání už jdete proti reputaci, kterou jste si právě vytvořili.

Jak to skutečně je:
👌 Tvrdost sama o sobě není strategie. Zdroj síly je v tom, že jste „měkcí na lidi a tvrdí na problém“.
👌 To je rozdíl mezi pozičním bojem a vyjednáváním podle merita věci: oddělit lidi od problému, soustředit se na zájmy, vytvářet možnosti a opírat výsledek o objektivní kritéria. „Tvrdé“ vyjednávání často sklouzne do tlaku na člověka.
👌 Funkční přístup drží tlak na problém a zároveň udržuje komunikaci.

Benefity, když přestanete pracovat s mýtem:
Za Asociaci vyjednavačů: když přestanete zaměňovat sílu za tlak, začnete vyjednávat přesněji. Dostanete víc informací, snížíte obranné reakce protistrany a zvýšíte šanci na dohodu, která je splnitelná a dlouhodobě udržitelná. Výsledkem je méně „výher za cenu spáleného mostu“ a víc dohod, které přinášejí hodnotu i při dalším kole.

18/12/2025

1) Mýtus: Vyjednávání je talent. Buď ho máte, nebo ne.

Tenhle mýtus zní nevinně, ale ve skutečnosti je to pohodlná výmluva. Když uvěříte, že vyjednávání je vrozená schopnost, automaticky se smíříte s průměrem. Neplánujete, netrénujete, nevyhodnocujete. Spoléháte na „pocit“, a když to nevyjde, přičtete to tomu, že protistrana byla prostě „lepší vyjednavač“. Tím si dobrovolně berete vliv na výsledek, protože největší část vyjednávací síly vzniká ještě před tím, než padne první věta.

Rizika mýtu:
🆘 Jdete do důležitých jednání bez jasných cílů a bez scénářů, takže vás překvapí i běžný tlak.
🆘 Zaměníte vyjednávání za improvizaci a pak řešíte hlavně vlastní ego místo dohody.
🆘 Začnete obdivovat „přirozené hráče“, místo abyste stavěli vlastní jistotu na přípravě a opakování.

Jak to skutečně je:
👌 Vyjednávání dělá každý z nás od narození, ale není to talentová soutěž.
👌 Stejně jako ve sportu může mít někdo přirozenou výhodu, jenže zlepšení přináší investice do nových postupů, trénink, zpětná vazba a hlavně příprava.

Benefity, když přestanete věřit na mýty:
Za Asociaci vyjednavačů platí jednoduchá věc: ve chvíli, kdy vyjednávání berete jako dovednost, začnete ho řídit. Méně stresu, méně náhod, méně „slepých ústupků“. Víc klidu u stolu, větší přesnost v cílech a hlavně stabilnější výsledky, které umíte zopakovat i příště, ne jen jednou „když se to povedlo“.

Od 1. listopadu se funkce výkonné ředitelky Asociace vyjednavačů ujímá Martina Jiřičková Žočková, zakladatelka developer...
01/11/2025

Od 1. listopadu se funkce výkonné ředitelky Asociace vyjednavačů ujímá Martina Jiřičková Žočková, zakladatelka developerského holdingu Atira Group a oceněná podnikatelka roku v kategorii odpovědného podnikání.

„Mám za sebou desítky náročných vyjednávání a v praxi vidím, že v dnešní době lidé příliš často a zbytečně řeší své spory prostřednictvím soudů,“ říká Martina Jiřičková Žočková, nová výkonná ředitelka Asociace vyjednavačů, a pokračuje: „Soudní řízení ve skutečnosti představuje formu války, ze které neprofituje žádná strana a náklady takových konfliktů jsou obrovské, ať finanční, vztahové nebo reputační. Navíc z nich často není cesta zpět. Z vlastní zkušenosti vím, že vyjednávání je výrazně efektivnější a udržitelnější cesta, umožňuje zachovat hodnotu majetku či dohody, a hlavně vztahy. Vyjednávání je nástroj, který dokáže změnit konflikt v příležitost pro obě strany.“

Martina přináší do Asociace zkušenosti z řízení mezinárodních projektů a důraz na udržitelnost, inovativní přístup a etické vyjednávání. Mimo jiné absolvovala výcvik HERMIONE Crisis & Rescue Negotiators, mezinárodní organizace zaměřené na záchranu rukojmích. Dlouhodobě propojuje udržitelný růst s principy ESG.

Výkonná ředitelka Martina Jiřičková Žočková chce v čele Asociace vyjednavačů posilovat vzdělávání členů, podporovat praktické uplatnění vyjednávacích dovedností napříč byznysem i veřejným sektorem a dále rozšiřovat mezinárodní spolupráci.

Martina je úspěšnou podnikatelkou a je také velmi zkušenou vyjednavačkou. Gratulujeme k jejímu zvolení a přejeme mnoho úspěchů při ti plnění náročných úkolů.

Adresa

5. Května 1640/65
Praha 4
14021

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Asociace vyjednavačů zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Ta Organizace

Pošlete zprávu Asociace vyjednavačů:

Sdílet