01/07/2026
Pět měsíců s Tomem 🥐🇲🇫
Rádi sdílíme příběh naší hostitelské maminky Barbory:
„Někdy během podzimu jsme s Martinem začali přemýšlet, jak k nám domů dostat trochu angličtiny. Před dětma jsme měli byt plný couchsurferů, to nám ale teď nepřišlo jako to pravý, a tak jsme se začali bavit, že bychom se mohli stát hostitelskou rodinou pro studenta z jiné země. Moji blízcí kamarádi takhle hostili i vyjeli do zahraničí několikrát (zdravím 😉) a mě to vždycky děsně lákalo. A protože u nás doma není od myšlenky daleko k činům, během pár dní jsme se zkontaktovali s a dostali medailonky několika studentů. A jedním z nich byl právě náš Tom - podle informací akční sporťák z Francie, velký sympaťák s dobrou angličtinou. A bylo rozhodnuto.
Během dalších dvou měsíců jsme byli v kontaktu, měli pár videohovorů s ním i s jeho rodiči a pak nastal day D a my si ho jeli vyzvednout do Prahy.
Od prvního večera, kdy jsme spolu dlouho seděli, probírali se domácími pravidly a vzájemně se oťukávali, bylo dost jasné, že si budeme rozumět.
Začala škola a Tom začal používat místní dopravu, jak kdyby se tu narodil. Během svého pobytu u nás procestoval republiku i s námi i na vlastní pěst asi víc, než spousta lidí za několik let. Více či méně nadšeně se účastnil všech našich dobrodružství a výletů, strávil týden na běžkách kdesi uprostřed Krkonoš i týden na vodě se školou - kde jim celou dobu pršelo 🌧️ Ve své i dalších školách (mimo jiné u Olíka, ale taky třeba kdesi v Brně apod.) udělal interaktivní prezentaci o Francii. Jel s námi na roadtrip na Istrii a zpátky. Viděl všechny slavnosti u Žofky v lesní školce, zúčastnil se vesnického plesu, masopustu i pálení čarodějnic, viděl hasičské soutěže a stál na bedně několika běžeckých závodů. Nechal se mordovat dětma a někdy jim taky dal zabrat, hrál s náma deskovky i prší a s Olíkem fotbal. Žofka po pár dnech uměla krásně větu "do you want to play dětský Carcassonne?" a obě děti nadšeně chodily s výrazným východoevropským přízvukem hlásily "dinR is Redy!" Tom s náma oslavil osmnáctiny - Martin ho vzal na žižkovskou noc. Zúčastnil se svatby na vodě (díky, že jsme ho směli vzít s sebou!), několikrát nám uvařil a přestavěl nám k obrazu svému dřevník. Stloukl dětem dřevěný domeček a téměř každý večer s námi seděl v obýváku, hrál deskovky, povídal, koukal na HIMYM 📺 viděl Vikouše dělat první krůčky, používat první slova a postupně se jí taky dostal pod kůži. Takže když předevčírem, den před Tomovým odjezdem, poprvé řekla "Tom!", dojalo nás to všechny.
Je toho tolik, co jsme za těch pět měsíců zažili a sdíleli. Myslím, že nikdo z nás nečekal, že to půjde tak hladce. Tom se stal součástí naší rodiny, takže když jsme se včera na letišti loučili, plakali jsme všichni. Ale víme, že tohle neuvěřitelné přátelství bude pokračovat. Už teď plánujeme návštěvu ve Francii a Tom zase u nás 🌍“
