09/06/2026
Encyklika papeže Lva Magnifica Humanitas se dotýká i otázek spojených se zneužíváním v církvi. Církev má být společenstvím, ve kterém zneužívání nemá místo.
Postupně přineseme některé části, které nás zaujaly. 👇
89. Žít spravedlnost v církvi znamená očistit církevní vztahy a struktury od deformací, které vedou k nerovnosti, nedostatečné transparentnosti a zneužívání moci. V tomto ohledu je naslouchání obětem duchovního, ekonomického, institucionálního, sexuálního a mocenského zneužívání, jakož i zneužívání svědomí, nedílnou součástí cesty ke spravedlnosti, která zahrnuje uznání způsobené újmy, spravedlivé odškodnění a přijetí opatření, aby se to již neopakovalo. Každá moc je ve službě společenství a poslání. Veškerá autorita je ve službě Božímu lidu. Tato služba se projevuje nejen skrze naši víru, kterou slavíme a žijeme ve svátostech, a přijetím synodálního stylu, ale také konkrétním sdílením statků. Po vzoru rané církve je třeba sdílet církevní zdroje, aby nikdo z nás netrpěl nouzí (srov. Sk 4,34) a aby jejich správa podporovala misii hlásání evangelia nejchudším. Je třeba podporovat pravidelné hodnocení výkonu pastoračních povinností, nikoli jako soudy nad jednotlivci, ale jako nástroje učení a nápravy orientované na misii.
Pouze pokud budeme otevření působení Ducha Svatého, budou se tyto zásady sociální nauky ztělesňovat v církevním životě. Tímto způsobem bude církev schopna společnosti podat věrohodné svědectví o tom, že společné usilování o společné dobro, založené na sdílené odpovědnosti a bratrství, není utopií, ale reálnou možností.