28/08/2026
Dneska mám takovej vztek, že bych nejradši řvala. Jak můžou lidi udělat takovou věc… fakt to nechápu.
Existuje kastrace, existují útulky, spolky, dobrovolníci, internet… tolik možností. A stejně se najde někdo, kdo vezme malý koťata a prostě je vyhodí u silnice. Do lesa. Do trávy. Mezi krávy.
A jede dál, jakoby nic.
Když jsem tam jela kolem, myslela jsem si, že se mi to zdá. Že mi uz hrabe.
Fakt jsem tomu nevěřila. Říkám si: „Už blázním.“
Ale pak mi to nedalo.
Říkám si: „A co když ne?“
Stoupnu na brzdu, otočím auto a jedu zpátky…
A zjistím, že se mi to fakt nezdálo.
Malý kotě na silnici. A v trávě další. Plachý, vystrašený, úplně bezbranný.
4–5 koťat, která tam někdo poslal na smrt. 😭
Jsou plachý, takže odchyt nebude hned.
Takže tam teď dvakrát denně jezdím, krmím je, hlídám, jestli jsou ještě naživu.
Postavila jsem jim boudu, dala otevřený Skopec, aby se naučily chodit dovnitř.
Po nocích tam sedím jak blbec a čekám, až se osmělí.
A doufám, že je dřív nechytne liška, lasička nebo auto.
Fakt děkuju tomu „dobrákovi“, co tohle udělal.
Doufám, že se mu dobře spí.
A doufám, že karma ví, kde ho najít.
Držte palce, ať se mi ty malý dušičky podaří dostat do bezpečí. ❤️🍀
