29/09/2026
Mám tu pár slov pro Radima Fialu
Pane Radime Fialo, vy máte se slovem suverenita docela pozoruhodný vztah.
Používáte ho často, hlasitě a s množstvím vykřičníků. Jen se vám z něj postupně vytratil jeho skutečný obsah.
Suverenita není šamanský tanec kolem státní vlajky. Není to mávání státními symboly, bouchání se do prsou a pokřikování, že „chceme mír“.
Suverenita je především reálná schopnost státu rozhodovat o svých záležitostech a svá rozhodnutí také ubránit.
Silný suverénní stát potřebuje fungující instituce, ekonomickou sílu, energetickou a informační bezpečnost, obranyschopnou armádu a spojence, kteří případnému agresorovi předem sdělují: útok na jednoho bude znamenat konflikt se všemi.
Vy naopak vytáhnete Mnichov 1938, abyste z něj vyvodil, že spojencům nelze věřit.
To je opravdu fascinující poučení z Mnichova: Protože jsme v roce 1938 neměli funkční systém kolektivní obrany, měli bychom v roce 2026 nedůvěřovat systému kolektivní obrany.
To je asi jako doporučit člověku, kterému kdysi vyhořel nepojištěný dům, aby už nikdy neuzavíral pojištění.
A ještě jedna drobnost.
Československo roku 1938 mělo přibližně 15 milionů obyvatel. Dnešní Česká republika jich má necelých jedenáct milionů. Vedle nás neleží oceán jako kolem Británie ani nemáme geografické postavení Švýcarska. Přesto nám doporučujete cosi mezi švýcarským modelem, izraelskou obranyschopností a středoevropským spolkem států, které se mají samy postavit mezi Německo a Rusko.
To není bezpečnostní strategie. To je geopolitický spiritismus.
Ještě půvabnější je představa, že stačí oznámit:
„MY CHCEME MÍR!“
Výborně. Já také.
Jenže obranná politika se nedělá podle toho, zda válku chcete vy. Dělá se také podle toho, zda ji nechce někdo, kdo stojí proti vám. A pokud já vím, Putin je rozhodnut zaútočit a vy pořád balamutíte své voliče jen proto, že mu jste za něco zatraceně vděční, třeba za to, že vám pomohl dostat se do politiky. Doufám, že vám někdo brzy připomene vaše vřelé kontakty na Zbirohu.
Ukrajina si ruskou invazi neobjednala. Československo si v srpnu 1968 neobjednalo sovětské tanky.
Mír totiž není kouzelné zaklínadlo, po jehož vyslovení protivník odloží zbraně.
Mír bez schopnosti obrany není bezpečnostní doktrína. Je to přání.
A přání je v politice obrany poněkud slabý protiraketový systém.
Když už tedy připomínáte Mnichov, možná bych z něj vyvodil méně efektní, ale podstatně praktičtější poučení:
Malý evropský stát potřebuje vlastní silnou obranu A současně silné spojence.
Jedno nevylučuje druhé. Naopak.
Tomu se totiž říká bezpečnostní politika.
Nikoli zrada národa.
Nikoli diktát Bruselu.
Nikoli „Spojené evropské emiráty“.
A už vůbec ne „marxismus-islamismus“.
Stát, který se nedokáže bránit, není suverénní proto, že má vlajku. Je pouze bezbranný ve vlastních státních barvách.
A věčný mír?
Ten lze samozřejmě zařídit i bez armády, bez spojenců a bez odstrašení.
Na hřbitově bývá zpravidla velmi klidno.
Jen bych tomu neříkal bezpečnostní politika České republiky. prosím, aspoň přestaňte se svých voličů dělat hlupáky.
