04/10/2026
Zahradničení v podmínkách polopouště
Dnes se dostáváme k tomu, co se po éře vysokých záhonů po vzoru afrických pouští začíná prosazovat i u nás - k zanořeným záhonům.
1) Hospodaření s (dešťovou) vodou
2) Zalévání
3) PREVENCE VYSYCHÁNÍ
4) Suchovzdorné rostliny
5) Význam minerálů
3) Prevence vysychání a spálení přímým sluncem
- Po zasetí a vyklíčení rostlin je nutné je zamulčovat, tj. půdu kolem nich zakrýt vhodnými materiály (odpadní textil z přírodních vláken, kartony, štěpky, dřevitá vlna, sláma, listí, drcené kukuřičné stvoly a klasy, posekaná tráva, neobsahuje-li semínka trav, listy velkých rostlin – kostival, lopuch, šťovík...). Odpadní textil a kartony se na období sucha hodí, v případě častých dešťů se brzy rozpadají. Čistě bavlněné, bambusové a lněné látky nejsou problém, z látek obsahujících umělá vlákna se tato vlákna uvolňují a zamořují půdu. Stejně tak se rozmáčí a rozpadá karton, který dnes už může obsahouvat nejen čistou celulózu, ale také stopy umělých lepidel, plastových průhledných okének z obálek, umělých lepidel, nití a materiálů z vazby knih. Dokud je celkově sucho, několik málo dešťů karton ustojí.
- V době sucha se uplatní tzv. zanořené záhony, tj. záhony, jejichž povrch je nějakým způsobem ohraničený třeba zídkou, prkny apod. tak, aby okraj nepustil na povrch záhonu vysušující vítr. Tuto roli mohou sehrát i ne úplně zaplněné vysoké záhony, v nichž si zemina obvykle po naplnění sedne natolik, aby povrch byl řádově 15-20 cm pod okrajem záhonu.
- Zanořený záhon lze nahradit např. kartonovými krabicemi umístěnými kolem větších citlivějších rostlin, např. paprik, rajčat, okurek, dýní apod.
- Spálení přímým sluncem lze účinně bránit i obyčejnou záclonou nataženou nad záhonem. Citlivější rostliny (např. papriky) stejně jako rostlin, které nerady sucho (např. brambory), lze zasadit za řádek kukuřic, vysokých bobů, slunečnic, plazivých fazolí apod., příp. za „plentu“, např. ze starého prostěradla nebo závěsu, uvázaného na dvě okrajové tyče nebo kmeny stromků.
- Každý strom brání svým stínem vysychání i spálení přímým sluncem. Na jižní okraje záhonů a teras se hodí sázet sloupovité stromky, které aspoň na chvíli zajistí stín. Máte-li vyšší stromy, je vhodné je prořezat tak, aby jejich koruny nebyly příliš husté a nevytvářely jednolitý stín po většinu dne. Kromě toho zastíněné listy k produkci cukrů přispívají jen minimálně, ale stále odpařují vodu.
- Vysazením hustších keřů dorůstajících 2-3 m podél okrajů zahrady lze omezit vliv „žíznivého“ větru a aspoň trochu zkrátit dobu přímého osvitu. Zasadí-li se mezi ně na okraje sloupovité vyšší stromy, lze na ně uvázat přes celou šířku zahrady pásy stínící tkaniny (zelená plastová tkanina, prodávaná s různou hustotou), staré záclony, staré sítě, na které se kolíčky připevní staré kusy textilu, např. staré bavlněné plínky apod.
- Dobrou službu udělá v suchém létě i starý fóliovník (zelený a ještě více bílý), u kterého lze ustřihnout obě čela tak, aby vznikl tunel. Vysoké „zanořené“ záhony v něm dokážou udržet vlhkost podstatně déle než mimo fóliovník a na rozdíl od uzavřeného fóliovníku v něm bývá i chladněji než venku. Takže chcete-li vyhodit starou fólii, nechejte ji na fóliovník na léto a novou zdravou fólii si schovejte na zimu.
- Výsev osiva vyžadujícího vlhkou půdu, např. mrkve a petržele, má větši naději na úspěch, vyseje-li se např. za již vzešlým řádkem ředkviček. Ředkvičky zajistí stín a sníží vysychání půdy. Sklízejí se, když už vzešlé mrkvičky/petržele mají dost dlouhé kořeny, aby v polostínu stromů zvládaly samy.