19/04/2026
SMUTEK PRÁZDNÉHO SMETNÍKU aneb CO S TÍM?
Díl 2. Zbytky látek alias hadry
Bývaly doby, kdy v každém větším městě sídlil hadrář,, který objížděl přilehlé obce a zachraňoval hadry. To ještě bylo všechno z přírodních materiálů a z hader se vyráběl - papír... Než spotřeba papíru stoupla natolik, že hadry přestaly stačit a lesníci se potřebovali zbavit kalamitního dřeva...
Moje babička využívala hadry všelijak. Použitelné oblečení přešívala, ze zbytků šila chňapky, žínky, kabely, látkové pytlíky na všechno od cibule po cvičky, zahradní rukavice a dokonce i záchodové "utěrky" (když se místo WC papíru používaly noviny a záchodový papír byl ještě tvrdý, se savostí zcela iluzorní), vyráběla "hadrové" rohožky a koberečky a do čistých hadříků namočených do octa balila maso, neboť tehdy ještě nebyly lednice. Mezi dvojitými okny bydlely "vuřty" vycpané starými hadry. Na dně každého květináče byl zaparkovaný hadřík, aby hlína nepadala otvorem ven a rostlina se z něj (neboť nasával vodu z podmisky jako knot) mohla dle potřeby napít, aniž by stála ve vodě. Hadříkem byl vyložený nákupní košík i školní aktovka, do hadříků se utírala plnicí pera a vycpávaly se jimi mokré boty...
Nejslavnějším použitím asi byl hadřík na nádobí, přebývající na kamnech nebo u dřezu. Zatímco dnešní polyuretanové houbičky nikdy úplně nevyschnou a představují pravý ráj pro bakterie, plísně a jiné chuťovky, hadřík (z přírodních materiálů) se po umytí nádobí plácl na okraj kamen, kde spokojeně uschnul a současně se vyšší teplotou vydesinfikoval. Pravda, parádu nenadělal a na zatvrzelejší nádobí bylo třeba vzít drátěnku, ze které ale neodcházely do odpadní vody mikroplasty, nýbrž oxidy železa dobře využitelné rostlinami na zahradě. Drátěnka sdílela osud hadříku na nádobí a sušila se přímo na kamnech, jednou za čas se koupila nová a ta stará, rezavá a napůl rozpadlá, spolu s děravým a vetchým hadříkem letěla do hnoje. Pravda, teflonové nádobí tehdy ještě nebylo...
Ale v prvé řadě se oblečení nosilo, dokud se na člověku nerozpadlo nebo z něj nevyrostl, vědělo se, co se skvrnami různé provenience, a nové oblečení se kupovalo jen výjimečně... Kuchyňská utěrka nejprve sloužila na nádobí, pak na utírání stolu a do prádla putovala až poté, co se s ní utřela rozlitá polívka (k jejímuž uklizení se v prvé řadě přizval Alík ze dvora). Po vyprání se utěrka vyžehlila a sloužila doslova do roztrhání...
Ale to všechno už není pravda. Bohužel...
Enjoy the videos and music that you love, upload original content and share it all with friends, family and the world on YouTube.