13/06/2026
✨ Dnes slaví své 7️⃣0️⃣. narozeniny Ilja Kuneš. Posíláme srdečné pozdravy a přejeme hodně štěstí a zdraví! 💛
🎬 „Já jsem o Svědectví samozřejmě věděl. Když jsem v roce 1981 byl ve Francii na letní škole, ve vlacích, které jezdily do Prahy – ten Západní expres – emigranti rozdávali právě Svědectví, Listy, věci, co vycházely venku. Já jsem si ho propašoval do Čech. Znal jsem adresu. Nechtěl jsem, aby někdo cítil povinnost mi pomoci, do Svědectví jsem šel až v dubnu 1983, po čtyřech měsících v emigraci, se šekem na 120 franků, abych si ho předplatil. Sídlilo ve druhém patře. Otevřel mi velice elegantní pán gentlemanského stylu, ptal se a já odpovídal. Byl to Pavel Tigrid. Říkal: ‚Žádné předplatné platit nemusíš, choď si sem Svědectví brát.‘ To bylo první setkání. Pak jsem tam chodil pravidelně, Tigrid na mě velice zapůsobil. Nebylo to jen jeho úplně perfektní češtinou, po čtyřiceti letech emigrace nebyla zastaralá, ale vytříbená. A druhá věc, která mě fascinovala, byla, že jsem měl dojem, jako by z Československa odešel před čtrnácti dny. Dovedl se do poměrů úplně vcítit. Poznal jsem později hromadu emigrantů, kteří odešli po roce 1968 a v tomto roce ustrnuli. Vše, co se stalo potom, si jen někde přečetli. U Tigrida jsem měl dojem, jako by vše prožil na vlastní kůži on sám.“
✍️ Ilja Kuneš se narodil 13. června 1956 v Sušici, prožil tady předškolní léta, pak bydlel s rodiči v Plzni. Jeho tatínek Josef učil na vysoké škole strojírenské v Plzni, v roce 1968 tam vedl rehabilitační komisi, v 70. letech jej kvůli tomu propustili. Maminka pracovala jako plicní lékařka. Na základní škole věřil komunistické ideologii, byl „pyšnou jiskrou a pionýrem“, v roce 1968 se stal skautem. V srpnu 1968 byl s rodiči na dovolené v Bulharsku, řada lidí cestou zpátky zůstala v Jugoslávii, jeho tatínek nabídku práce od kolegů z Holandska odmítl a rodina se vrátila do okupovaného Československa. V roce 1971 nastoupil na gymnázium v ulici Pionýrů, dnes Masarykovo. Vzpomínal, že v něm přetrvávala atmosféra 60. let. Na gymnáziu vstoupil do Socialistického svazu mládeže, chtěl zorganizovat koncert folkového zpěváka a disidenta Jaroslava Hutky, národní výbor to ale nepovolil. Kvůli klukovině na školním výletě byl s několika spolužáky obviněn z výtržnictví, nedostal doporučení ke studiu na vysoké škole. Nastoupil na dvouletou nástavbu na škole cestovního ruchu v Karlových Varech, se spolužákem Janem Švábem šířili dokument Charty 77, při výslechu vzal spolužák vše na sebe. Následně pak vystudoval překladatelství a tlumočnictví na pražské Karlově univerzitě. Během čtyřtýdenní letní školy ve Francii se rozhodl, že emigruje. Spolu s manželkou Lucií se jim podařilo vycestovat na lyžařský zájezd do Rakouska, organizovaný Sportturistem, z Vídně pak v lednu 1983 odletěli do Paříže. Tady vystudoval politologii, živil se jako noční hlídač. Spolupracoval s exilovým čtvrtletníkem pro politiku a kulturu Svědectví, přispíval do něj pod pseudonymem Jan Otava, stal se členem jeho redakční rady. Po sametové revoluci přispíval do Českého deníku a časopisu Týden. Udělal si roční kurz počítačové grafiky a začal v Paříži pracovat pro firmu nabízející překlady exotických jazyků – čínštiny, vietnamštiny, thajštiny a také češtiny. Deset let překládal směrnice, nařízení a jiné materiály pro Evropskou komisi, nyní nabízí zákazníkům překlady technické dokumentace či právnických materiálů. Žije střídavě ve Francii a v České republice, říká, že francouzskému prostředí ale rozumí lépe než tomu českému.
📖 Více si o jeho životním příběhu můžete přečíst v archivu Paměti národa: https://www.pametnaroda.cz/cs/kunes-ilja-1956
