15/07/2025
Boleslav zatím nemá u nás ani jedinou sochu, ale měl by mít, a snad jednou i bude.....
Když se někdy kolem roku 915 narodil, byl Boleslav jen mladším synem pražského knížete. Když někdy v roce 935 přebírá 28. září vládu (po vraždě jeho staršího bratra Václava) ovládá jeho rod jen středočeskou oblast a disponuje velmi malou družinou desítek mužů. České kmeny jsou nejednotné.
Když (patrně) 15.7. 972 umírá po více než třiceti letech jeho vlády existuje sjednocený národ Čechů, ovládá oblast větší než je současné území ČR, razí mince, má funkční státní správu. Zahraničí jej respektuje.
Boleslav I. zvaný Ukrutný není důležitým jen pro nás. Kupodivu stojí za státností také některých okolních států. Tím, že porazil Maďary je donutil k tomu, že zvolili usedlý způsob života, tím, že svou dceru provdal do Polska tehdy pohanskému Měškovi (ten kvůli svatbě přijal křest) přispěl ke státnosti Polska.
Bez Boleslava I. a jeho činů by nebylo dnes Čechů, nebylo by České republiky. Václav je připomínán jako panovník evropského významu, člověk hájící program humanismu (ano takové nesmysly se můžeme dnes a třeba v době protektorátu dozvědět), Boleslav je padouch, tmář a zpátečník. Každý, kdo považuje existenci českého národa za klad by však měl zpozornět. Nepřijmout Boleslava je totiž cestou k nepřijmutí vlastní národní identity.
Je naší ostudou (já vím, už zase ta negace), že tento patrně největší Čech nemá v ČR ani jednu sochu, jediné náměstí, jedinou ulici či jediný památník - ačkoliv památníkem jeho života (i skutků špatných a pro nás nepřijatelných) jsme dnes my všichni. Jsme jeho dědici.
Vzpomeňte prosím tedy dnes tohoto muže, který svou vůli vnutil mnohým, válečníka a sjednotitele.
Věřím, že se snad ještě dožiji chvíle, kdy mu bude národ moci svou vděčnosti projevit odhalením jeho sochy, je to náš velký dluh. Prozatím mu projevme vděčnost alespoň tichou vzpomínkou.
(Boleslav je stojící muž s korunou - breviář ze 14. století)
