Plzeňský architektonický manuál - PAM

Plzeňský architektonický manuál - PAM Odborně popularizační projekt, který mapuje architekturu Plzně let 1914–1950. Stavby jsou navázány na trasy pěti stezek a páteřní loosovské linky. p. s. r. o.)

Plzeňský architektonický manuál (PAM) je odborně popularizační projekt, který v právě představované první fázi mapuje architekturu města v období 1914–1950. Předmětem zájmu autorů projektu jsou především stavby rané moderny včetně jejích historizujících, klasicizujících i kubizujících odstínů, objekty vyznávající národní styl, dekorativismus, purismus i různé polohy funkcionalismu. Výjimku z vytyč

eného období představují dvě interiérové realizace, jimiž v letech 1907–1910 do plzeňského prostoru vstoupil Adolf Loos, případně budovy, dokumentující postupnou proměnu architektury vyznávající tradiční tvarosloví v architekturu moderní a modernistickou. V této fázi jsou stavby navázány na trasy pěti stezek, které zájemce provádějí centrem města a Jižním Předměstím včetně Bezovky a Doudlevecké čtvrti. Páteří projektu a zároveň šestou stezkou, protínající čtyři z pěti tras, je loosovská linka spojující místa realizací Adolfa Loose a jeho spolupracovníků. Do konce letošního roku budou ve druhé fázi projektu zpracovány další stezky v blízkých částech města. Do budoucna se pak předpokládá rozšíření projektu o zbývající části města i další časová období. Záměrem projektu, inspirovaného úspěšným Brněnským architektonickým manuálem (BAM), je představit jednotlivé budovy, architekty, stavitele, vybraná veřejná prostranství a městské části široké i odborné veřejnosti pomocí online databáze a mapových brožur, a následně i audionahrávek a orientačního značení ve veřejném prostoru (to vše v české i anglické verzi). Právě zprostředkování zkušenosti s architekturou vystavenou in situ, architekturou „o sobě“, je hlavním cílem projektu. Databáze je od 16. dubna 2015 volně přístupná na webu pam.plzne.cz a v současnosti obsahuje více než 150 objektů dokumentovaných odpovídajícím počtem textů, přibližně 600 současnými fotografiemi, 1 700 reprodukcemi původních výkresů a stovkami dalších archiválií. Součástí databáze je i přehled 80 architektů, 50 stavitelů a 25 veřejných prostranství. Vybrané stavby jsou dále rozděleny do dvou kategorií – přibližně polovina z nich je zařazena do kurátorského výběru, který představuje špičkovou plzeňskou architekturu, jež se může měřit se soudobou pražskou či brněnskou produkcí. Ostatní objekty (často bytové domy), reprezentující vyspělou stavební kulturu meziválečné Plzně, dokazují potřebnost existence a podpory vysokého architektonického standardu pro utváření kvalitního veřejného prostředí. Tento výběr však není konečný – živá databáze bude i nadále doplňována o další stavby a informace. Rozšiřování záběru spolu s konáním komentovaných vycházek a plánovaným využitím databáze pro vzdělávání má zajistit naplnění klíčové ambice projektu – napomoci k tomu, aby místní, česká i zahraniční veřejnost rozeznávala a citlivě vnímala architektonické a urbanistické hodnoty Plzně. První fáze projektu vzniká péčí společnosti Plzeň 2015, o. a za laskavé podpory Plzeňského kraje a Státního fondu kultury ČR. Autorský tým
Autor konceptu, manažer projektu, editor textů / Petr Klíma
Spoluautorka konceptu / Lucie Valdhansová
Texty / Pavel Beneš (PB), Jaromír Čížek (JČ), Martina Kadaníková (MK), Petr Klíma (PK), Petra Konopčíková (PeK), Alena Křížková (AK), Andrea Ptáčková (AP), Lenka Růžičková (LR), Anna Šubrtová (AŠ), Lucie Valdhansová (LV)
Fotografie a kresby / Petr Jehlík
Grafický design / Jan Dientsbier – Martin Bušek
Rešerše / Pavel Beneš, Petr Klíma, Petra Konopčíková, Alena Křížková, Lenka Růžičková, Anna Šubrtová, Lucie Valdhansová
Další spolupráce / Václav Cinádr, Martin Czeller, Šárka Lorencová, Karolína Plášková
Databáze a webové stránky / Ondřej Karlík – Patrik Sýkora (Via Aurea, s. Mapové podklady / Správa informačních technologií města Plzně
Jazyková korektura / Pavla Švábenická

Sbírkové předměty a archivní materiály včetně historických map
Archiv města Plzně, Muzeum města Brna, Muzeum umění Olomouc, Státní oblastní archiv v Plzni, Technický úřad Magistrátu města Plzně, Odbor stavebně správní – Stavební archiv, VGHMÚř Dobruška, Západočeská galerie v Plzni a soukromé archivy

Ideový a metodický vzor
Brněnský architektonický manuál (BAM) / bam.brno.cz

Poděkování
Josef Beneš, Filip Blažek, Alexandra Brabcová, Michal Brummel, Petr Domanický, Jindřich Chatrný, Petr Jindra, Jan Kaigl, Jan Kaisler, Rostislav Koryčánek, Zuzana Koubíková, Jiří Kozohorský, Luděk Krčmář, Petra Martinová, Roman Musil, Marta Perůtková, Terezie Petišková, Štěpánka Pflegerová, Šimon Pumr, Marek Sivák, Adam Skála, Jan Souček, Milan Svoboda, Jindra Štěpánková, Jakub Šlouf, Kristina Štěpánová, Iva Tománková, Michal Vališ, Karel Zoch a mnozí další

Zvláštní poděkování
vlastníci, spoluvlastníci a správci nemovitostí, kteří poskytli souhlas s publikováním archivních materiálů a pořízení současné dokumentace

Jan Víšek a jeho vila pro stavitele Karla Tomáška ještě jednou.Protože nám včera při vkládání příspěvku o architektu Jan...
14/01/2026

Jan Víšek a jeho vila pro stavitele Karla Tomáška ještě jednou.

Protože nám včera při vkládání příspěvku o architektu Janu Víškovi zaúřadoval šotek, neměli jste možnost vidět všechny ty krásné fotky, co jsme si pro vás nachystali. A to by byla škoda! Uznejte sami.

Původní příspěvek s Víškovým životopisem si můžete přečíst tady 👇
https://www.facebook.com/pam.plzne/posts/pfbid02U7ERMWfxEdXzQoZoE196BunLgnUvUv3mogPJnxFKJZw1F9rquy7xop236vvDXospl

Foto 1–2: Muzeum města Brna
Foto 3: archiv rodiny původních vlastníků
Foto 4–9: Matěj Hošek

🥂 Jan Víšek (1890–1966)Jan Víšek patřil mezi výrazné modernistické architekty meziválečného Československa. Během cest p...
13/01/2026

🥂 Jan Víšek (1890–1966)

Jan Víšek patřil mezi výrazné modernistické architekty meziválečného Československa. Během cest po Evropě se Víšek seznámil s Loosem, Perretem i Le Corbusierem. Jeho stavby dodnes vynikají čistými geometrickými formami.

Do Plzně se poprvé dostal na počátku 20. let úpravou projektu Legionářského domu v Masarykově ulici, který vypracoval jeho přítel stavitel Karel Tomášek.
Přibližně o 10 let později navrhl Víšek pro Tomáška vlastní vilu. V projektu puristicko-funkcionalistické stavby uplatnil některé z Le Corbusierových pěti bodů moderní architektury.

Velkorysý dvoupodlažní dům sloužil kromě obytných a reprezentačních účelů i jako sídlo Tomáškovy stavební firmy, která stavbu v letech 1931–1933 realizovala. Díky Víškově progresivnímu konceptu působila budova také jako reklama na Tomáškovy stavitelské služby.

Kanceláře firmy se nacházely v přízemí, soustředěné kolem haly s fontánkou obloženou mramorem. Do prvního patra architekt situoval obytné místnosti s luxusním vestavným nábytkem. Obývací pokoj oddělovaly od jídelny s krbem posuvné skleněné dveře. Koupelnu nechal Víšek obložit zeleným opaxitem. Střešní terasu s bazénkem a sprchou koncipoval jako „sluneční lázeň“.

Kvůli finančním problémům Tomáškovi již po 5 letech vilu prodali. Ani noví majitelé, rodina slévárenského odborníka ze Škodových závodů Emanuela Valenty, se však z klidného života v domě netěšili dlouho. Po Valentově odsouzení za pokus o emigraci po roce 1948 propadla polovina vily státu. Město vzápětí adaptovalo přízemí budovy pro potřeby mateřské školy.

Po roce 1989 objekt chátral, původní zahrada s venkovním bazénem byla rozdělena a část zastavěna. Současný vlastník vilu využívá pro administrativní účely, díky památkové ochraně však zásadní prvky exteriéru i interiéru zůstaly zachovány.

Foto: Matěj Hošek

🥂 Vilém Beer (1900–1944)Letos uplynulo 125 let od narození jednoho z nemnoha architektů působících v meziválečné Plzni, ...
30/12/2025

🥂 Vilém Beer (1900–1944)

Letos uplynulo 125 let od narození jednoho z nemnoha architektů působících v meziválečné Plzni, kteří se v našem městě také narodili. Ačkoliv Vilém Beer od dokončení studií žil a působil v Praze, do svého rodného města se od konce 20. let vracel svými projekty.

Podobně jako jeho vrstevník Leo Meisl byl i Beer židovského původu, a není proto náhoda, že jeho klientelu tvořili především zdejší dobře situovaní židovští obchodníci a podnikatelé. Na rozdíl od Meisla, který se hlásil k progresivnímu modernismu, tíhl Beer k architektonické tradici. Většině svých plzeňských realizací dokázal vtisknout noblesní nadčasové formy moderního klasicismu, jak ukazují například velkorysé vily v Bezovce:

⏺ vila Penížkových v ulici Zikmunda Wintra,
⏺ téměř totožné vily Krausových a Löbnerových ve Schwarzově ulici
⏺ nebo vila Brunnerových v ulici U Svépomoci.

Například působivý obchodní a nájemní dům Kohnových v Riegrově ulici však svědčí o tom, že Beer pohotově reagoval i na impulzy hnutí art deco. Ještě modernější polohu naznačil Beer v nerealizovaném návrhu hmoty a fasády domu Weinerových na náměstí Republiky.

Stopy jeho práce najdeme také na plzeňském židovském hřbitově. Vilém Beer je autorem žulového náhrobku bankéře Siegfrieda Glaubera a jeho ženy Hermine na plzeňském židovském hřbitově a také hrobu svého otce Josefa a mladší sestry Trude, který se nachází na Novém židovském hřbitově u Rokycanské třídy.

Se svými klienty měl Beer společný nejen židovský původ, ale bohužel i tragický osud. V března 1943 byl transportován do Terezína a poté 28. října 1944 do Osvětimi, odkud se již nevrátil.

Proklik na architektovy realizace na webu PAM najdete v komentářích.

Foto 1: vila Penížkových | Petr Jehlík
Foto 2: vila Krausových | Petr Jehlík
Foto 3: vila Löbnerových | Petr Jehlík
Foto 4: vila Brunnerových | Petr Jehlík
Foto 5: činžovní dům Kohnových | Petr Jehlík
Foto 6: obchodní a obytný dům Weinerových | Petr Jehlík

🔳 ZÁPAL 140Na Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891 představil František Křižík projekt elektrické tramvaje a jel...
19/12/2025

🔳 ZÁPAL 140

Na Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891 představil František Křižík projekt elektrické tramvaje a jelikož se v té době západočeská metropole překotně rozvíjela, městská rada rozhodla o zavedení tramvajového provozu právě pod vedením Křižíka.

Provoz byl zahájen v roce 1899 a dráha měla 3 trati: Bory–Lochotín, Skvrňany–Nepomucká třída a Náměstí–Plynárna. Zázemí pro dopravní podniky bylo vybudováno v areálu bývalého cukrovaru Cukrovarské ulici, kde v letech 1898–1899 vznikla tramvajová remíza podle plánů architekta městského stavebního úřadu Josefa Farkače.

Rozšiřování vozového parku vedlo v roce 1925 k rozšíření vozovny. Projektu se ujal Hanuš Zápal, který k původní hale připojil její dvojče. Použil přitom totožné čtyři vjezdy s nadpražím segmentového tvaru, průběžnou římsu a atikový štítek, některé historizující detaily však zjednodušil.

Nejdůležitějším prvkem novostavby byla Zápalova koncepce křižovatky Cukrovarské a Plovární ulice, v níž zohlednil i budoucí rozšíření ulice podél Benešovy školy. Areál dopravních podniků oddělil Zápal od Černické ulice zdí z režných cihel, která výtvarně navazovala na zdi protější školy, kterou architekt nedlouho předtím projektoval. Mezi dvěma vjezdy vznikla také budova vrátnice.

Když se ve 40. letech v Plzni rozšířila trolejbusová doprava, tramvajová remíza byla adpatována na průjezdnou trolejbusovou halu (tramvaje tehdy již využívaly novou vozovnu, postavenou v roce 1943 u Slovanské aleje).

Po přesunu dopravních podniků do nového depa se v roce 2014 areál transformoval na kreativní zónu DEPO2015. Někdejší tramvajové vozovny slouží již několik let jako muzeum historických vozidel, motocyklů a moderního umění. Předprostor objektu byl upraven, včetně demolice novodobé vrátnice.
Aktuální podobu ukazují fotografie 6–7 pořízené dnes.

Foto 1–2: Repro: Pavel Domanický, Historie a stavební vývoj areálu Dopravních podniků v Cukrovarské ulici, Dopravní novinky, 2014, s. 1–4.
Foto 3–4: Petr Jehlík
Foto 5: nedávná demolice přístaveb

Právě 10. prosince, před 155 lety se narodil Adolf Loos. 🥂Bez formálního architektonického vzdělání, a přesto zakladatel...
10/12/2025

Právě 10. prosince, před 155 lety se narodil Adolf Loos. 🥂

Bez formálního architektonického vzdělání, a přesto zakladatel moderní architektury. 👏

Přijďte do Semlerky na živý rozhovor s historikem architektury Petrem Domanickým, kde se podíváme na dvě plzeňské kapitoly z osobního i profesního života Adolfa Loose – na zdejší kulturní prostředí, realizace, klienty, spolupracovníky i další souvislosti.

🗓️ středa 17. 12. 2025
🕔 18:00
📍 Semlerova rezidence, Klatovská třída 110, Plzeň
🎟️ Vstupné 50 Kč (v komentářích 👇 najdete proklik na koupi vstupenek)

Foto: Adolf Loos | archiv Michala Brummela

Veřejné natáčení podcastu o architektuře Od Západu nefouká? připravujeme ve spolupráci se

Poznáte 📍DŮM, KTERÝ ČEKÁ NA SVOU BUDOUCNOST?Historie tohoto funkcionalistického domu v Prokopově ulici sahá do meziváleč...
05/12/2025

Poznáte 📍DŮM, KTERÝ ČEKÁ NA SVOU BUDOUCNOST?

Historie tohoto funkcionalistického domu v Prokopově ulici sahá do meziválečné doby. Roku 1927 město vykoupilo pozemky po rodině Halbmayerů, která zde vlastnila dnes již neexistující parní mlýn. Ačkoliv se toto místo zvažovalo pro umístění některé z městských veřejných budov, nakonec zde v letech 1938–1939 vznikl bytový dům s biografem pro Lidovou universitu Husovu. Úkolem této instituce bylo „doplniti praktické nebo vědní vzdělání“ pracujícím.

Škola vypsala architektonickou soutěž, projekt však posléze vypracoval Václav Klein, jeden z architektů městského stavebního úřadu. Klein, který se soutěže nezúčastnil, rozdělil provoz do 2 hlavních částí. Do ulice vsadil čtyřpatrovou obytnou budovu s plochou střechou, puristickou fasádou a celkem 10 byty. Do dvora situoval sál s kinem. Živý uliční parter objektu zajišťovaly 3 obchody přístupné ze 2 pasáží. V domě se nacházel i osobní a nákladní výtah.

V první polovině 60. let upravilo město objekt pro potřeby Komorního divadla, aby nahradil někdejší Německé divadlo. Podle projektu architekta Svatopluka Jankeho se pasáž změnila na vestibul a foyer, ke kinosálu přibyla přístavba jeviště s provazištěm a točnou a u jižní strany sálu vznikla nová kuřárna s bufetem. Byty v horních patrech budovy se proměnily na zázemí divadla.

ℹ️ Podrobnosti ve včerejším příspěvku Plzeň 2025. Odkaz přidáváme do komentářů.

Naposledy se v Komorním divadle hrálo v roce 2014, pak se budova veřejnosti uzavřela. Město se ji několikrát pokusilo bez úspěchu prodat.

Zářná budoucnost už dům podle všeho nečeká. Ve videu, které v říjnu 2025 zveřejnil na svém profilu, ukázal plzeňský primátor Roman Zarzycký studii dostavby celého bloku. Budova divadla zde chybí a je nahrazena všedním bytovým domem...

Foto 1: archiv Roberta Špalka
Foto 2, 4: Archiv města Plzně
Foto 3, 5–9: Petr Jehlík
Foto 10: printscreen videa 1/10/25

🥂 Heinrich Kulka (1900–1971)Další významná architektonická osobnost, která chvíli tvořila v Plzni, a nejbližší spoluprac...
25/11/2025

🥂 Heinrich Kulka (1900–1971)

Další významná architektonická osobnost, která chvíli tvořila v Plzni, a nejbližší spolupracovník Adolfa Loose – Heinrich Kulka a jeho 125. výročí narození.

Pocházel z Litovle, rodina se však přestěhovala do Vídně. Po neúspěšném studiu architektury na tamní technice začal navštěvovat Loosovu soukromou školu architektury. Loos jej brzy angažoval ve svém ateliéru jako kreslíře a později jako svého asistenta. Mezi lety 1924–1927 Kulka pobýval střídavě ve Stuttgartu, Paříži a ve Vídni, kde vedl Loosovu kancelář.

Kulka patřil mezi Loosovy nejvýraznější žáky a propagátory tzv. raumplanu. Byl to právě on, kdo v monografii k Loosovým 60. narozeninám tento pojem poprvé použil a dal tak název konceptu, kdy prostor není rozdělen do obvyklých pater, ale do prolínajících se prostorů odlišných výšek

V Plzni byl podle jeho projektu – patrně na základě Loosova konceptu – proveden mezonetový byt Oskara a Jany Semlerových na Klatovské třídě 110. Architekt zde uplatnil loosovské scénické řešení prostoru, který návštěvníka vede z menší a nižší předsíně do převýšené prosvětlené obytné haly. Rozměrnými okny, okázalejšími interiérovými detaily či naopak prostým fonolitovým obkladem krbu se však Kulka Loosovu učení vzdálil.

Kulka je také podepsaný pod přístavbou dvorního křídla domu manželů Hirschových v Plachého ulici.

Po roce 1938 Kulka kvůli židovskému původu nemohl vykonávat svou profesi, a tak i díky pomoci Semlerových emigroval nejprve do Velké Británie a v roce 1940 na Nový Zéland, kam jej následovala i manželka s dětmi.

V letech 1940–1960 v Aucklandu Kulka působil jako vedoucí architekt významné stavební firmy Fletcher Construction Company. Navrhl zde více než 100 soukromých i obchodních interiérů, kancelářských budov, výrobních objektů či sakrálních staveb a významně tak přispěl k rozšíření moderní architektury na ostrově. Zemřel roku 1971 v Aucklandu.

ℹ️ V komentářích najdete odkazy na další významné realizace z pera Heinricha Kulky.

Foto 1: jablonec-gablonz.net
Foto 2–8: Semlerova rezidence | Petr Jehlík

📍 Jezdíte po Karlovarské a říkáte si, jak to teď asi vypadá uvnitř hotelu CD?Původní hotelová část se využívá jako ubyto...
04/11/2025

📍 Jezdíte po Karlovarské a říkáte si, jak to teď asi vypadá uvnitř hotelu CD?

Původní hotelová část se využívá jako ubytovna. Část, kterou vám ukážeme na fotkách, je zavřená a DŮM ČEKÁ NA SVOU BUDOUCNOST.

Reprezentační komplex pro ubytování zahraničních návštěv přijíždějících do Plzně vystavěly mezi lety 1928–1931 Škodovy závody.

Nejprve došlo k adaptaci historizující vily v jihovýchodní části pozemku na ubytovací zařízení. V přibližně téže době vznikla i samostatná čtyřpodlažní novostavba hotelu. Moderní objekt s plochou střechou charakterizovaný skladbou horizontálních a vertikálních motivů a plastickými geometrickými prvky pláště navrhl zaměstnanec stavebního oddělení Škodovky Julius Kopp.

Nedlouho poté oba solitéry propojilo patrové reprezentační křídlo. Modernistickou stavbu navrhl architekt Jaroslav Fišer, tehdy rovněž zaměstnanec podniku. Celé 1. patro zaujímal reprezentační sál rozdělený do tří částí. Široké střední pole bylo osvětlené rozměrným, segmentově vyklenutým pásovým oknem v zahradním průčelí a valbovým světlíkem vsazeným do neckové klenby. Kvůli zajištění dostatečného osvětlení a oslunění byl hlavní sál od spojovací chodby směrem do ulice oddělen jen prosklenou příčkou.

V letech 1973–1975 podstoupil Cizinecký dům výrazné stavební zásahy, zejména v interiérech. Projekt vypracoval plzeňský architekt a malíř Klement Štícha. Nově vzniklé, výtvarně atypicky pojaté sály a salonky byly luxusně vybaveny a doplněny o kvalitní uměleckořemeslné prvky od plzeňských výtvarníků Ladislava Fládra, Stanislava Staňka, Zdeňka Kejzlara či Břetislava Holakovského. Interiér budovy se dlouho nacházel v takřka intaktním stavu a jako jedno z nejautentičtějších souborných uměleckých děl Československa první poloviny 70. let by si zasloužil památkovou ochranu.

Foto: Petr Jehlík

🔳 ZÁPAL 140Vodárna z roku 1890 v západním svahu vrchu Homolka přestávala stačit rostoucím potřebám města, a proto po 1. ...
28/10/2025

🔳 ZÁPAL 140

Vodárna z roku 1890 v západním svahu vrchu Homolka přestávala stačit rostoucím potřebám města, a proto po 1. světové válce rozhodli radní o její modernizaci. V roce 1921 město pověřilo francouzskou firmu inženýra Henriho Chabala vypracováním návrhu nového zařízení. Architektonické řešení stavby dostal na starosti Hanuš Zápal, který v areálu vodárny navrhl i nový vjezd s branou a objektem vrátnice.

Objekt filtrace o délce téměř 100 metrů a ploše 0,5 hektaru sestává ze tří na sebe navazujících traktů umístěných stupňovitě ve svahu Homolky. Každý z nich je krytý střechou segmentového tvaru s celkem 17 světlíky – obloukové ocelové nosníky spočívají na železobetonových sloupech a obvodových cihelných zdech.

Hlavní vstup je situovaný z boku k nejvýše položené části filtrační haly. Jeho důležitost Zápal podtrhl portálem se dvěma zdvojenými pilíři, rovným kladím a nízkou vykrajovanou atikou. Střecha ve tvaru lomeného oblouku s prosklenou věžičkou v hřebeni prosvětluje interiér s vtokovou kašnou.

Do středu nejdelší části budovy filtrace obrácené do údolí připojil Zápal reprezentativní portikus s arkádou o třech obloucích, jenž kryl dvouramenné schodiště a vstup do strojovny. Ve fasádách celého objektu Zápal zkombinoval barevné omítky s režnými cihelnými lizénami a šambránami oken. Stavbu provedla firma Müller & Kapsa.

Puech-Chabalův filtrační systém zaručoval denní objem 40 000 m3 vyčištěné vody. Systém byl uveden do provozu v roce 1926. Budova filtrů sloužila svému účelu až do roku 1997. Od ledna 2013 zde občanské sdružení Chabal chová ryby.

Foto 1–5: Petr Jehlík
Foto 6: František Kříž, Město Plzeň. Přehled složení a činnosti obecní správy za léta 1925–1928, Plzeň 1929.

Věděli byste, který kámen se při úderu rozezní kovovým tónem?Možná tento jemnozrnný sopečný kámen znáte pod názvem fonol...
24/10/2025

Věděli byste, který kámen se při úderu rozezní kovovým tónem?
Možná tento jemnozrnný sopečný kámen znáte pod názvem fonolit – znějící kámen.

⚫️ Znělec

Decentní šedozelené tóny a jemná struktura se skvěle uplatňují v architektuře. Znělec se díky své vrstvené struktuře dobře štípe do pravidelných desek a používá se jako obkladový kámen.

V Semlerově rezidenci v Plzni najdeme znělec v hlavní obytné hale. Heinrich Kulka, který podle konceptu Adolfa Loose vypracoval výsledný návrh včetně interiéru, kámen použil na obložení krbu. Robustní, hrubě opracované desky znělce odkazovaly k Loosově inspiraci v anglické a americké architektuře a rovněž podporovaly koncept obytných hal coby ústředních prostorů v interiéru a krbů jakožto symbolických center domácnosti. Využití tvrdého a odolného znělce kolem krbu bylo nejenom praktické, jeho struktura navíc vytvořila zajímavý kontrast s hladkým táflováním z finské břízy nebo podlahou z drahého makasarského ebenu.

V žádném jiném loosovském interiéru v Plzni byste znělec nenašli.

Západočeská galerie v Plzni

🥂 Václav Klein (1890–1960)Připomeňme 135 let od narození architekta Václava Kleina. Rodák z pražského Smíchova patřil k ...
21/10/2025

🥂 Václav Klein (1890–1960)

Připomeňme 135 let od narození architekta Václava Kleina. Rodák z pražského Smíchova patřil k mladší generaci zaměstnanců městského stavebního úřadu a po penzionování Hanuše Zápala v roce 1931 pracoval jako městský vrchní technický komisař na projektech školních a bytových staveb.

Do tváře města se zapsal jak mnoha projekty zdařilých modernistických budov, tak i návrhy dílčích úprav stávajících objektů. K samostatné tvůrčí práci se dostal až po letech služby na stavebním úřadě. Architektonické vzdělání totiž získal až v pozdějším věku – architekturu vystudoval na pražské technice mezi lety 1926 a 1932. U svých návrhů ze 30. let minulého století uplatňoval funkcionalistické principy, o čemž svědčí obytný dům pro Annu Kodymovou v Mánesově ulici, objekt Lidové university Husovy s biografem (pozdější Komorní divadlo), bytový trojdům zaměstnanců Elektrických podniků města Plzně ve Slovanské aleji, infekční pavilon nemocnice na Borech nebo jeho vrcholné dílo, chlapecká škola na Čapkově náměstí, nedlouho po dokončení adaptovaná na gynekologicko-porodnickou kliniku.

Přesvědčení Václava Kleina o možnostech soudobé architektury dokládá nerealizovaný projekt dětské ozdravovny u Šídlovského rybníka nebo dnes již neexistující modernistická adaptace části přízemí jižního křídla někdejšího kláštera dominikánek (posléze gymnázia) ve Smetanových sadech pro potřeby městských Elektrických podniků.

Foto 1: Pavlačový obytný dům | Petr Jehlík
Foto 2: Dům A. Kodymové | Petr Jehlík
Foto 3: Dům Lidové university Husovy s biografem | Petr Jehlík
Foto 4: Vila A. Čipery | Petr Jehlík
Foto 5: Bytový trojdům | Matěj Hošek
Foto 6: Pavilon infekčních chorob | Petr Jehlík
Foto 7: Prodejna Elektroslužeb (dnešní Studijní a vědecká knihovna) | Archiv města Plzně
Foto 8: Interiér Kleinovy vily | Archiv města Plzně
Foto 9: Návrh ozdravovny | Archiv města Plzně
Foto 10: Václav Klein | Archiv města Plzně

Přejeme krásné 140. narozeniny Střední průmyslová škola stavební, Plzeň  🥂Její historie se začala psát roku 1885, kdy pl...
15/10/2025

Přejeme krásné 140. narozeniny Střední průmyslová škola stavební, Plzeň 🥂

Její historie se začala psát roku 1885, kdy plzeňská radnice s většinou českých radních založila Českou státní průmyslovou školu. Německá průmyslovka byla zřízena 9 let před tím.

Město v roce 1906 vypsalo soutěž na postavení nového sídla školy se stavebními i strojnickými obory na dnešním Chodském náměstí. Zvítězil v ní architekt Ladislav Skřivánek, který ve škole mezi lety 1900 a 1902 působil jako asistent. Svůj projekt dokončil v roce 1913 a kvůli 1. světové válce se uskutečnění záměru odsunulo do let 1915–1920. Během války sloužila nedokončená stavba i pro ubytování vojáků a válečných zajatců.

Třípodlažní objekt koncipoval Skřivánek na půdorysu písmene U. V symetrické hlavní fasádě s dvojicí půlválcových arkýřů vyniká ústřední rizalit korunovaný stupňovitým štítem, typickým prvkem české novorenesance. Stavba tak vypovídá o svém jazykovém založení a vymezuje se vůči své německé konkurenci. Zatímco štít, věžičky arkýřů, lucerny nebo sokl z kyklopského zdiva odkazují k historismům v architektuře, čistě pojaté fasády s alegorickými reliéfy Architektury a Průmyslu prozrazují Skřivánkův opatrný příklon k moderně.

V hlavním traktu se nacházely společné prostory s velkorysou schodišťovou halou. Učebny, kreslírny a dílny soustředil Skřivánek do postranních křídel. Modelovnu a sprchy umístil do suterénu, v podkroví se nacházel fotoateliér. Do zadního křídla, které uzavřelo volnou stranu písmene U, Skřivánek situoval tělocvičnu. Nová, větší tělocvična pak vznikla v 60. letech na nádvoří, následovaná přístavbou bazénu v Kozinově ulici.

Už od roku 1922 sloužila školní budova jen stavebním oborům. Ty strojnické se přesunuly do novostavby v Majerově ulici, jejíž projekt se začal připravovat v roce 1914 ještě pro německou průmyslovku. Od roku 2016 je budova stavební průmyslovky kulturní památkou.

Foto 1–6: Petr Jehlík
Foto 7: Archiv SPŠ stavební
Foto 8: Archiv města Plzně

Adresa

Plzen
30100

Telefon

+420777839925

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Plzeňský architektonický manuál - PAM zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Ta Organizace

Pošlete zprávu Plzeňský architektonický manuál - PAM:

Sdílet