17/04/2026
Dnes jsme se s dětmi domluvili, že zajedeme s Minižluťáskem koupit nějaké kytičky. Záměr, že ze zahrady u Domečku uděláme další Lednicko-Valtický areál jsme samozřejmě hned z počátku zavrhli, ale přece jen trochu jarních kytek by to venku rozveselilo. Naskákaly jsme tedy do vozu a jelo se.
Po příjezdu do zahradnictví bylo už při vystupování z vozu jasné, že to tak snadné nebude. Ostatní zákazníci vida, jaký cirkus na kolečkách dorazil, pro jistotu rychle naházeli do košíků, co zrovna drželi v ruce a urychleně opustili prodejnu. Ti, co zůstali, byli připraveni celé vystoupení shlédnout do konce a jistě by přihodili i něco do klobouku kdybychom nějaký nastavili.
První komplikace nastala již při vystoupení z vozu, kdy nejmenší dítě odmítlo opustit prostor, v tu chvíli poměrně intenzivně užívaného, parkoviště. Druhé dítě, jsa sledující komplikovanou situaci se rozhodlo zasáhnout a táhlo nejmladší kolegyni za kapuci bundy z místa činu. Tento způsob přesunu nebyl akceptován přičemž nejmladší soudružka to dala hlasitě ve všeobecnou známost. Celý incident se po krátké chvíli podařilo uklidnit, vše se vysvětlilo a již jsme mohli obdivovat první pestrobarevné macešky.
Zde ovšem nastal další bod zlomu. Kterou vybrat. Ty, které měly krásné květy, tudíž pro dětské oko nejlákavější, byly již předurčeny k blízkému skonu a ty zelené, nebyly oku lahodivé natolik, aby byly dětským osazenstvem akceptovány. Potají byly tedy během několika desítek opakovaných dotazů, zda si mohou děti také nasednout do košíku, do něj naházeny (macešky i děti) a s hlavami čouhajicími ze všech částí vozíku lehce minoucimu futra jsme vjely dovnitř.
Zde ovšem nastal další problém. Košíky v omezeném prostoru sloužící nyní jako dětská prolézačka statečně ohrožovaly jak regály s kytkami, tak zákazníky, kteří se přes všechna nebezpečenství odhodlali vstoupit dovnitř spolu s námi. Dospělé osoby, se pobaveně, leč v bezpečné vzdálenosti bavily naší snahou nakoupit ty správné květiny a dětmi snažícími se ze všech sil tento záměr zmařit.
Vidouce, že nejsme schopny květiny na seznamu ani přečíst, natož v zahradnictví najít, protože košík se stal již nezajímavým o to zajímavější bylo hrát si na závaží na nohou dospělých kamarádek, jsme se jaly užít podlé lsti a zahrát hru: "Najdi.." Mezitím, co děti hledaly dle pokynů salát, pak rajčata, papriky, muškáty, fialky, dále pak rostliny, rozlišujíce cuketu od dýně, okurek a dalších bylinek, dospělé osazenstvo rychle futrovalo do košíků, co p***o do ruky.
S pocitem vítězství jsme se všichni setkali u pokladny, přičemž bylo zjištěno, že jedna ze slečen nechala svou peněženku v autě. Tuto drobnost s ohledem na to, že auto parkovalo 10m od kasy by dospělý člověk vyřešil během několika vteřin. Netoliko však s uskupením, které bylo s námi. Zmíněnou peněženku se majitelka rozhodla vyzvednout si sama a vzhledem k tomu, že dámy nechodí nikdy samy a to ani na toaletu, jsme pro uvedený artikl vypravili expedici o 4kusech. Navíc dospělému doprovodu bylo již předem zcela jasně vysvětleno, že se nemá do celé situace vůbec míchat a že si ji majitelka z útrob kufru, kde byl umístěn kočárek, tři tašky s oblečením, jedna nezbytná mrkací panna a dva batohy, vytáhne zcela sama. Po zdárném vytunelování onoho prostoru jsme se bez větších komplikací dostali zpět ke kase.
Proces úhrady byl jeden z nejrychlejších jakého jsme toho dne zažily a my obratem odlehčeny celkově k několik set korun jsme stály před poslední výzvou a to naskládat vše do auta (děti i květiny).
S ohledem na množství věcí v kufru a počtu sedaček v pětimístném vozidle byl tento úkol trochu jako mistrovství republiky v Tetrisu, ale vidina blízkého konce celé anabáze starší část týmu natolik motivovala, že zúročila léta praxe a odříkání a vše bylo nehybně ukotveno na svém místě během pár minut. Poslední zamávání a paní prodavačka a ostatní preživší zakaznici si mohli již konečně s úlevou oddychnout. 😁
Sázení již proběhlo v plné tvořivé síle v bezpečí oplocené zahrady 😅
