21/08/2026
"K rukám kompetentním představitelům města Dobrý den, vážení představitelé města Olomouce.
Již přes pět let sleduji úsilí Vojenského spolku rehabilitovaných AČR Olomouc, jehož členové se snaží o instalaci důstojného pomníku, který by připomínal začátek hrůzné okupace naši země vojsky Varšavské smlouvy.
My, starši ročníky obyvatel města, nemůžeme zapomenout, jak to 21. srpna 1968 v Olomouci vypadalo. Těžká vojenská technika v ulicích, nad hlavami nám duněly motory vrtulníků, plně vyzbrojených. Nebyli jsme si jisti vůbec ničím, obyvatelé Olomouce se báli vyjít do ulic. Zděšení z nečekaného vstupu cizich vojsk ovládlo úplně všechno civilní neinformované obyvatelstvo. Postupně byla obsazena téměř všechna česká kasárna v Olomouci, vznikala sídliště pro rodinné příslušníky sovětských šarží, Armádní dům byl přebudován na "univermag", kam jsme se ze zvědavosti šli jako všichni zvidavi mladi lidé, podívat na u nás neznáme "sčoty-počítadla", na nichž byla sčítána cena zboží, které ve velkém odjíždělo denně vlaky do SSSR, zatímco Olomoučáci se ani přes dlouhé fronty mnohdy k základním a běžným produktům vůbec nedostali. Vše bylo skoupeno a odvezeno.
Vzpomínám na přehlíživé a povýšené pohledy ruských navoněných paniček, které dávaly najevo, jaký jsme pro ně, my Češi, plebs. A co pro nás, studenty vysokých škol bylo nejhorší, z vysokoškolských kolejí jsme s nevoli, smutkem, ba i vztekem museli chodit na tramvaje a do města k budovám univerzity kolem velitelstvi na Žižkově náměstí, kde bylo v době po r. 1968 umístěno nejvyšší velení sovětských vojsk.
Paradoxně do této budovy byla přestěhována po pádu totality a odsunutí sovětských posádek Pedagogická fakulta Univerzity Palackého. Já jsem ji v letech 1971-1975 vystudovala také, i když v prostorách, které patřily původně kněžskému semináři na Michalskem vršku.
Život mne pak jako kantorku (také díky totalitní zvůli) zavál do úplně jiných končin, ale Olomoučankou jsem se cítila stále, protože v Olomouci, kde jsem prožila dětství a mládí, chodila do škol a studovala také VŠ, mám stále rodinu a hrob svých rodičů. Nemohu proto pochopit, že mnohem mladší generaci ve vedení města trvá tak dlouho vybudovat trvalou připomínku sovětské invaze a zlovolného obsazení Olomouce, která se stala baštou Sovětů. Právě na tomto náměstí a před budovou, z níž šly všechny rozkazy sovětským posádkám, by důstojná připomínka měla stát. My staří máme nevymazatelné vzpomínky na ony krušné časy v tomto krásném historickém městě.
Celá Olomouc je dnes k nepoznání, historické památky opraveny, ale nedávná historie, jejíž pamětníci ještě žijí, stále trvalou připomínku nemá. Dožijí se jí ještě členové Spolku rehabilitovaných příslušníků ČSA? Mnozí z nich již nejsou mezi námi a tolik usilovali a usilují o to, aby si i běžný občan mohl dnes a denně připomínat stále to, co by pro nás všechny mělo být mementem i pro budoucí časy. Nevzpomínat jen jeden den v roce 21. srpna 1968. Tak jsem to aspoň vštěpovala do hlav svým studentům, kdekoliv jsem učila.
Jsem šťastná, že jsem se dožila politické svobody, a právě proto nechápu, proč hmatatelná připomínka období 1968-1989 stále v Olomouci nestojí.
Je to jen neúcta a liknavost, nebo záměr, nebo zákazy odněkud??????
Běžnému občanovi se v mysli rodí ledasco, ale nejvíc slovíčko PROČ?
Dostanu odpověď a vysvětlení?
Mgr. Marie Chalupová Veličková
26.6.2026"
Nepochopili jsem, proč je akce tak skrytá, nevýznamná, nikde se o pietním aktu nepsalo kromě jedné zmínky na webu Olomouc turism.
Pod Radostnou Olomoucí jsme k tomu udělali událost, přeposlali jsme pozvání na různé skupiny lidí a sešli jsme se také.
Obrovský potlesk byl za proslov pana předsedy olomouckého Vojenského spolku rehabilitovaných VČR plk.v.v. MUDr. Bohumila Redla.
Velmi si vážíme jeho slov a dlouholeté snahy připomínat pamětní deskou a žulovým balvanem události roku 1968.
Za nás je to připomínka, že zlo nikdy nespí a okupace menší země jinou zemí, omezování svobod lidí a jejich zatýkání, mučení a zabíjení se nesmí stát normou, naopak máme mít vždy na paměti, že slabším a těm v ohrožení máme pomáhat.
Přikládáme dopis, který město Olomouc neotisklo ve svých Radničních listech (asi tam mají málo místa), vzpomínku na okupaci očima tehdejší studentky, paní magistry Marie Chalupové Veličkové.
Děkujeme za plakát ZLU SE NEUSTUPUJE 🇨🇿♥️
Děkujeme za fotografie Petr Palarčík 📸
