Paměť národa Střední Morava

05/06/2026

Hledáte nevšední sobotní program? 👀

Sestupte do Krytu v Bezručových sadech. ⬇️
Každou sobotu od 14.00 do 18.00 vás čeká autentický protiatomový bunkr z 50. let 🏚️, kde ožívají silné příběhy pamětníků války a komunismu 🎙️

Audiovizuální výstava 🎬, velkoformátové projekce a atmosféra, na kterou nezapomenete 🕯️

Přijďte zažít historii jinak. ✨

Vstupenky: https://goout.net/cs/odkryte-pribehy-20-stoleti/eznqupg/

03/06/2026

🎥Už brzy se ve Zlíně představí deset silných lidských osudů pamětníků ze Zlínska a Uherskohradišťska.

🎙Jedním z nich bude i příběh dvaadevadesátiletého Zdeňka Botka z Ostrožské Nové Vsi, jehož rozhlasová reportáž zazní v premiéře v pondělí 15. června od 16 hodin v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně. Přijďte si poslechnout autentické vzpomínky generace, která prošla těžkými životními zkouškami, ale neztratila lidskost ani pokoru.

Pan Zdeněk Botek vyrůstal v chudých poměrech bez elektřiny, při světle petrolejek a s obživou z malého hospodářství. Jako malý kluk sledoval nad Slováckem bombardéry, zažil strach z gestapa i dramatické osvobození kraje. Silně v něm zůstaly vzpomínky na strýce, který přežil koncentrační tábor Dachau jen díky tomu, že uměl opravovat auta, i na kamaráda zastřeleného sovětským vojákem krátce po osvobození. Ve svém vyprávění popisuje také dobu, kdy si děti hrály mezi minami a troskami letadel, aniž by si uvědomovaly nebezpečí kolem sebe.

Jeho příběh ale není jen o těžkých chvílích. Pan Botek se vyučil automechanikem, stal se instruktorem vojenské autoškoly a později jako řidič autobusu procestoval téměř celou Evropu. Přestože ho život opakovaně těžce zkoušel, dodnes působí s obrovským nadhledem, humorem a vděčností za obyčejný život a lidské vztahy.

Pan Botek i celé Post Bellum se na Vás těší ve Zlíně.

01/06/2026

💛Odpoledne plné silných příběhů!✍️

👀Koncertní sál Městského klubu Litovel se včera zaplnil pestrou škálou účastníků od nejmladší až po tu nejstarší generaci. Žáci základních škol a studentky gymnázia prezentovali svou půlroční práci na dokumentaristickém projektu Příběhy našich sousedů a vyprávěli pamětnické příběhy z Litovelska, Šumperska i Rýmařovska.

🎧 Publikum se dozvědělo, kdo jsou to volyňští Češi a jak strastiplnou cestu museli absolvovat při návratu do své domoviny, jaké štěstí měl pan Vybíral i paní Večerková na konci války, co vše museli hospodáři odevzdat družstvu při zakládání jednotných zemědělských družstev, jak probíhaly námluvy v Písařově v první polovině 20. století, co znamenal pro malé živnostníky nástup komunismu, jaký vliv měly na rozvoj města Uničova Uničovské strojírny a mnoho dalšího.

Týmy a pamětnické příběhy najdete na webu projektu: https://www.pribehynasichsousedu.cz/litovel/litovelsko-sumpersko-a-rymarov-2025-2026/

Děkujeme všem, kteří projekt finančně podpořili a poskytli odměny pro zúčastněné žáky a studenty, tedy městu Město Litovel, Město Uničov, Město Loštice, Město Rýmařov - oficiální stránky a obcím Rohle a Dubicko.

29/05/2026

Zveme vás na slavnostní Závěrečnou prezentaci projektu Příběhy našich sousedů, která se uskuteční v pondělí 15. června v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně. Žáci z deseti škol ze Zlínska a Uherskohradišťska představí příběhy pamětníků, na kterých několik měsíců pracovali. Přijďte si poslechnout silné vzpomínky z minulosti i výsledky práce mladých dokumentaristů. Vstup na akci je zdarma a pro návštěvníky bude připraveno drobné občerstvení.

Do projektu se zapojili žáci ze ZŠ Zlín, Kvítková; ZŠ Křiby Zlín; Lesní komunitní školy Sýkorka; ZŠ Zlín 2ika; ZŠ Zlín, tř. Svobody v Malenovicích; ZŠ Ostrožská Nová Ves; ZŠ Fryšták; ZŠ Ostrožská Lhota; ScioŠkoly Zlín a ZŠ Dolní Němčí.

Finanční podporu projektu poskytla města Zlín a Fryšták, obce Ostrožská Nová Ves, Ostrožská Lhota a Dolní Němčí. Projekt mohl být realizován také díky podpoře Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Spoluorganizátorem závěrečné prezentace je Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně. Akci podpořily společnosti KOVOZOO Staré Město, Orkla Group, nadace Credo, KOMA Modular a Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně.

28/05/2026

Se zármutkem jsme přijali zprávu, že zemřel Jan Hraběta.

Narodil se v lednu roku 1940 ve Zlíně, tehdejším protektorátním městě Tomáše Bati. Jeho otec Bedřich Hraběta prošel Baťovou školou práce a pracoval v osobním oddělení se zaměřením na zahraniční styk, maminka Emanuella byla kadeřnice. Jan vyrůstal se svým starším bratrem Jiřím ve stínu druhé světové války a bombardování Zlína.

Od konce sedmdesátých let působil v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, kde se z osvětlovače díky šťastné náhodě stal herec a doplnil tak skupinu, která se stala českým fenoménem.

Listopad 1989 vítal s nadějí a stejně mluvil i o svém hereckém životě: „Budeme hrát, dokud to půjde. A když to nepůjde, tak se přestane.“

Životní příběh Jana Hraběty je zaznamenán v archivu Paměti národa a můžete si jej poslechnout nebo přečíst zde: https://www.pametnaroda.cz/cs/hrabeta-jan-1940

Čest jeho památce.

28/05/2026

Máme velkou radost! Město Olomouc letos udělilo Cenu města Olomouce naší pamětnici paní Květoslavě Princové a to Za společenský přínos. 💛🫶

Květoslava Princová je bývalá disidentka a se svým manželem poskytovala ve svém domě útočiště všem politicky pronásledovaným. Po sametové revoluci se stala sociální pracovnicí spojená s olomouckou charitou. Stála u zrodu nového oboru sociální a humanitární práce na Caritas Vyšší odborné škole sociální a na katedře křesťanské sociální práce na Univerzitě Palackého.

🎧Životní příběh paní Princové si můžete přečíst nebo poslechnout v našem online archivu: https://www.pametnaroda.cz/cs/princova-kvetoslava-1950

Paní Princové mnohokrát gratulujeme!

25/05/2026

Děkujeme a těšíme se příští rok! 💛

Přátelé, můj první závod v životě v podobě Běhu pro Paměť národa u nás v Olomouci byl naprosto parádní. 🙏

Za návrat k běhání po deseti letech jsem rád, neb mě učí naslouchat svému tělu a respektovat jeho potřeby ještě více než doposud.

V průběhu přípravy na půlmaraton jsem si našel udržitelné tempo 5:30-5:40 na km. A tak jsem si v sobotu vysnil: "Doběhnout těch 10 km v čase pod hodinu. Čas okolo 55 minut by byl super. Jakkoliv jej překonat by vzhledem ke statusu začátečníka, prodělané nemoci a různým limitujícím bolístkám (v čele s operovaným kolenem) bylo naprostým nadplánem."

A tak mám z výsledku (28. ze 68 běžců) a hlavně času velkou radost. I z toho, že mé poslední kolo bylo o více než minutu rychlejší než to první.

Půlmaraton samo bude úplně jiný level. U mě naštěstí vždy vítězí rozum nad pomyslným egem, a byť mě láká zaběhnout jej pod dvě hodiny, je pro mě nejdůležitější doběhnout do cíle ve zdraví.

Poté se už opět začnu mnohem více věnovat svým knihám, jejichž propagaci spojenou s pomocí pejskům z JVN letos těžce zanedbávám, což se taky "krásně" odráží na počtu prodaných výtisků.

Mj. vím, že se ze mě stal 41letý zaprděnec, co místo přežírání se jí podle Kalorických tabulek, vždy dá přednost vodě před chlastem, ovesným vločkám před grilovaným bůčkem a běhání a posilce před čímkoliv, co by mé tělo naopak dál ničilo, ale kurnik šopa - mně je takhle dobře.

Děkuji mockrát vám všem, kteří na směru této mé cesty máte zásluhu a jakkoliv mě (ne)vědomky motivujete a inspirujete. ❤

25/05/2026

🫶