04/05/2026
Poklízet internet v dětských očích může začít snahou o nedívání se na krátká videa. Jejich sledování je rozhodně špatně, rozbíjí pozornost i schopnost myslet, vytváří závislost vychytanou produkcí dopaminu, generuje ohromné množství datových bodů, z nichž se dá o sledujícím člověku vypočítat, jak ho k proudu nasekané nereality přišpendlit ještě hlouběji.
Brainrot, hniloba mozku. Slovo původně označovalo mlhu, jež popadne mysl, kdykoli se člověk (klidně dospělý) nechá unést doomscrollingem krátkých videí. Dnes si děti ve hře Steal brainrot na Robloxu hnilobu mozku navzájem kradou.
Rychlá videa se dají vypnout v prohlížeči nějakým rozšířením. Já tu třeba nevidím žádné reelsy díky Facebook Reels Blocker. Existuje ShortsBlocker nebo Remove Youtube Shorts... Vypínat stories z Instagramu nedává smysl, protože celý instagram je strojem na brainroty, totéž TikTok a Snapchat, ale můžete to zkusit, třeba to bude lepší.
Děti dříve či později přijdou na to, že se to dá zase vypnout, ale alespoň u prvostupňových dětí to může pár let fungovat, budou-li sledovat Youtube jen na počítači, co máte pod kontrolou. A dívat se delší videa...
O tom, jak totéž udělat na telefonu, se smí diskutovat v komentářích, ale já nebudu do středy na netu, tak se neuzúčastním, děkuji za pochopení a díky za ty praktické rady pro ostatní. Nejlepší je, když děti žádný telefon nemají a poznávají internety na jiných zařízeních...
Z autodokumentárního textu o scrollování Michaely Švandové v Druhá: směna (odkaz v komentářích):
"Nadměrná konzumace krátkého obsahu mi vaří mozek. Často mám problém vzpomenout si na slovo, dát dohromady větu. Ještě před pár lety jsem při sebemenším náznaku násilí odvracela oči. Nezvládala jsem se dívat na krev, trosky, chudobu, utrpení. Teď už nic moc necítím.
Na letargii ale není čas. Zdroje dál tečou zespoda nahoru, Palestinci*ky jsou každý den stále vražděni*y, nájmy pořád stoupají. Ano, někdy si poležím v posteli a budu koukat na týpka, který své tělo postupně photoshopuje do tvaru všech Pokémonů. A odmítám se kvůli tomu cítit špatně. Já ani ty si ale nemůžeme dovolit zploštit se a znecitlivět. Nechat své neurony zapadnout až na dno kompostu. Nebo se opít představou, že správnou kombinací memísků porazíme systém. Hurá do reality, posíleni*y klidně portfoliem vtípků s Melanií Trump. Tralalero tralala."
https://www.facebook.com/share/p/1UHFgbtQCa/
Poklízet internet v dětských očích může začít snahou o nedívání se na krátká videa. Jejich sledování je rozhodně špatně, rozbíjí pozornost i schopnost myslet, vytváří závislost vychytanou produkcí dopaminu, generuje ohromné množství datových bodů, z nichž se dá o sledujícím člověku vypočítat, jak ho k proudu nasekané nereality přišpendlit ještě hlouběji.
Brainrot, hniloba mozku. Slovo původně označovalo mlhu, jež popadne mysl, kdykoli se člověk (klidně dospělý) nechá unést doomscrollingem krátkých videí. Dnes si děti ve hře Steal brainrot na Robloxu hnilobu mozku navzájem kradou.
Rychlá videa se dají vypnout v prohlížeči nějakým rozšířením. Já tu třeba nevidím žádné reelsy díky Facebook Reels Blocker. Existuje ShortsBlocker nebo Remove Youtube Shorts... Vypínat stories z Instagramu nedává smysl, protože celý instagram je strojem na brainroty, totéž TikTok a Snapchat, ale můžete to zkusit, třeba to bude lepší.
Děti dříve či později přijdou na to, že se to dá zase vypnout, ale alespoň u prvostupňových dětí to může pár let fungovat, budou-li sledovat Youtube jen na počítači, co máte pod kontrolou. A dívat se delší videa...
O tom, jak totéž udělat na telefonu, se smí diskutovat v komentářích, ale já nebudu do středy na netu, tak se neuzúčastním, děkuji za pochopení a díky za ty praktické rady pro ostatní. Nejlepší je, když děti žádný telefon nemají a poznávají internety na jiných zařízeních...
Z autodokumentárního textu o scrollování Michaely Švandové v Druhá: směna (odkaz v komentářích):
"Nadměrná konzumace krátkého obsahu mi vaří mozek. Často mám problém vzpomenout si na slovo, dát dohromady větu. Ještě před pár lety jsem při sebemenším náznaku násilí odvracela oči. Nezvládala jsem se dívat na krev, trosky, chudobu, utrpení. Teď už nic moc necítím.
Na letargii ale není čas. Zdroje dál tečou zespoda nahoru, Palestinci*ky jsou každý den stále vražděni*y, nájmy pořád stoupají. Ano, někdy si poležím v posteli a budu koukat na týpka, který své tělo postupně photoshopuje do tvaru všech Pokémonů. A odmítám se kvůli tomu cítit špatně. Já ani ty si ale nemůžeme dovolit zploštit se a znecitlivět. Nechat své neurony zapadnout až na dno kompostu. Nebo se opít představou, že správnou kombinací memísků porazíme systém. Hurá do reality, posíleni*y klidně portfoliem vtípků s Melanií Trump. Tralalero tralala."
