Z historie hasičského spolku v Malých Svatoňovicích – Studánce
Od roku 1849, jak psáno v Pamětní knize spolku, tvořila místní obec Malé Svatoňovice se Svatoňovicemi Velkými společnou obec katastrální a to až do roku 1882. V roce 1850 bylo zde 46 domů se 329 obyvateli a tato malá osada měla dle tehdejšího zvyku také svou vlastní, ovšem staromódní dřevěnou stříkačku, ta byla v panské kůlni vedle
„mašteli“ uschována a kde také vzala za své. To se zalíbilo tehdejšímu markscheiderovi zdejšího horního úřadu, panu Ludviku Kröschllovi, který měl příležitost častěji do Trutnova jezdit a za tou příčinou brával sebou v hornických službách zaměstnaného kovářského mistra pana Filipa Křičku, aby se v zařízení a vedení hasičské jednoty v Trutnově lépe informovati mohli. Zmíněný pan Ludvik Kröschell dal také podnět k tomu, že i v naší osadě v roku 1872 hasičský spolek se započal formovati a v roce 1873 již založený hasičský spolek pracovati počal. První členové ustavujícího hasičského spolku byli následující pánové:
- Karel Jirmann, tehdejší asistent horního úřadu
- Adolf Nykliček, obchodník a správec hornického consumu
- Augustin Kafka, pekař
- Ferdinand Kafka, kožešník a pozdější dozorce ve službách hor.úřadu
- Augustin Baudisch, syn zdejšího c.k. Poštmistra
- František Vihan, hostinský a řezník č.p. 12
- Josef Vihan, hostinský v Polsku
- Josef Nývlt, obuvník č.p.7
- Václav Nývlt, hostinský a řezník č.p. 3
- František Pavel, hostinský a řezník č.p. 4
- Josef Pavel, pekař
- Filip Křeček, kovářský mistr dolů
- Josef Hanuš, obuvník
- František Kábrt, horník
- Josef Škoda, obchodník
- Jan Nývlt, hostinský č.p. 9
- Eduard Dytrych, ženský krejčí
- Jan Šrol, zedník
- Tomek, horník (jméno nečitelné)
- Emanuel Adamec, strojník u dolů
- František Beneš, pekař
- Pavel Hermann, listonoš
- Bohumír Güptner, horník
- František Knapp, trafikant
- Josef Geltner, brusič skla č.p.35
- Mach, krejčovský tovaryš v zastoupení svého mistra Antonína Míla
Současně zakoupil horní úřad Prince Viléma ze Schanmburg Lippe od Smekala na Smíchově novou stříkačku za 600 zl., jakož i přilby, plachtu na skákání a záchranný pytel, žebříky pro lezce i část sekerek a karabin nechal horní úřad zhotoviti ve svých dílnách. Něco sekerek a karabin zhotoveno ve zdejší právě tehdáž založené válcovně železa ochotou hutního mistra pana Brotsacka. Mimo to se usnesli, že každý člen zaplatí zápisného 1 zl. a odváděti bude měsíční příspěvek 20 krejcarů. Jak byl spolek a to bez stanov – ustaven, počalo cvičení. K tomu byl dožádán obratný a zručný velitel dobrovolného hasičského spolku v Úpici – pan Čeněk Sodr. Cvičeno bylo velmi pilně třikrát týdně a to trvalo šest neděl. První funkcionáři volbou ustanoveni byli pánové: Karel Jirmann co velitel, Adolf Nykliček místovelitel, Augustin Kafka cvičitel a první lezec. Tito tři pánové byli duší celého spolku. Mimo to byl František Vihan druhým lezcem, Ferdinand Kafka třetím a Jan Nývlt čtvrtým, Filip Křeček co strojník stříkačky a jako trubači Josef Nývlt číslo 7 a František Kábrt číslo 25. (Po smrti tohoto stal se trubačem Václav Grošek). Po vykonaném výcviku usneseno panu Čenku Sodrovi korporativně poděkovati, což provedeno jednu neděli odpoledne a odevzdán mistru cvičiteli v uznání jeho zásluh čestný dar „hodinky“. K jejich zakoupení se členové společně složili. Ze všeho jest viděti, že u našich předchůdců byl pro hasičství nejen velký zájem nýbrž i obdivuhodná obětavost, povážíme-li, že tehdejší členové přinesli spolku nejen čas a namáhání, ale ještě k tomu mnohou značnou peněžitou obět. K tomu musíme ještě dodati, že dosud všichni pamětníci s radostí a chloubou vzpomínají na svorné a bratrské spolupůsobení hasičské. Však byla po celém dalekém okolí chvalná pověst hasičského spolku Malosvatoňovického rozšířená. Když v roce 1875 Jeho císařská Výsost Korunní prinz Rudolf zavítal do Trutnova i spolek náš se slavnostního uvítání také zúčastnil, byl od Trutnovských zvláště vyznamenán tím, že mu bylo vykázáno první místo a prohlášen veřejně za nejspořádanější spolek celého vůkolí a Německé obce měly již tehdáž více spolků hasičských než české obce. Na našem vůkolí žádného jiného spolku nebylo než v Úpici a Malých Svatoňovicích. Ačkoli byl první spolek hasičský opatřen veškerou řádnou výzbrojí a pomůckami, přece nebylo tu žádného zvláštního cvičiště. V nedostatku toho konalo se cvičení na tehdejší „Dřevěné hospodě“ pana Františka Vihana č.p. 4, kde byla pavlač hasičské cvičírně podobná – tu se nejdříve cvičilo ve skoku, sjíždění po smyčce a laně, pouštění záchranným pytlem apod., též na „consumu“ se vícekráte cvičilo, jednou také na „place“ na domě pana Josefa Geltnera č.p.35 a jednou dokonce na přádelně. Stojí za zaznamenání co důkazů odvahy tehdejších lezců, že se střechy továrny odvážili se smělého skoku pánové: Augustin Kafka,František Vihan, a Ferdinand Kafka. Pokud se veřejné činnosti týká musíme poznamenati, že nebylo na celém širokém okolí žádného ohně ku kterému by se hasiči z Malých Svatoňovic v krátké době nedostavili a zdárně nepůsobili. Větší a nebezpečné požáry pro hasiče, kterých se zúčastnili byly: Faltysova přádelna v Trutnově, prádelna na uhlí u „Buku“ a dva ohně zdejší přádelny. Jak již dříve podotknuto, při založení spolku žádných stanov tu nebylo, později horní úřad sice stanovy sepsal, ale v tom rozum, že vše i mužstvo přináleží „Bergamtu“ a podrobeno jest jeho vrchní správě. princ náchodský jmenoval spolek „Meine Feuerwehr“. Tyto stanovy však nebyly nikdy v právní platnosti. V prvních letech působení zdejšího hasičstva přihlásil se sbor za člena „ Geruverbandu(není přesné – zjistit) v Trutnově. To však trvalo asi jen dvě léta. Později si sbor přál, aby kvůli pojištění proti úrazu přináležel k zemské župní jednotě v Praze. Celou tuto akci nejvíce zastávali a vedli pánové Augustin Kafka a František Vihan. Tomu ale „Bergamt“ odpíral. Tyto neshody trvaly až do roku 1882. Když zmínění pánové se opět jednou dostavili do kanceláře „Bergamtu“, došlo v té příčině mezi zástupci „Bergamtu“ a panem Augustinem Kafkou k prudkému výstupu a následkem toho se ten vzorný hasičský spolek rozešel. „Bergamt“ si ponechal stříkačku, veškerou výzbroj i nářadí. O jmění spolkové chtěli se původně hasiči rozděliti, ale později usneseno aby se věnovalo vše na vystavení oltáře sv. Jana Nepomuckého v našem poutním kostele. A tak se i stalo. Poznamenati ještě dlužno, že v roce 1875 půjčil spolek nově vzkříšenému spolku divadelnímu jedno sto zlatých na věčnou oplátku. A ještě sluší uvésti členy, kteří během trvání tohoto prvního hasičského spolku v Malých Svatoňovicích dodatečně přistoupili. Jsou to pánové: Antonín Kult,, Václav Grošek hudebník, Antonín Teuchmann obchodník a pozdější lesní na panství „bišovštainském“, Bohuslav Jindra hostinský, Karel Baudisch důlní,Václav Peithner truhlář u dolů, František Řezníček klempíř, Špelda ponocný u horního úřadu, Adolf Herrmann pomocník v konsumu, Eduard Štěpán horník, Karel šrejber č.p.15, Adolf Tomek horník a Karel Hanuš obuvník. Tolik o vzniku a trvání, v historii malosvatoňovického hasičstva nazvaného, I. spolku dobrovolných hasičů, jež se rozešel v roce 1881.
