21/07/2026
Když jsme připravovali náš projekt Erasmus+ Vzdělávání pro Zdraví a Osvětu, Projekt číslo: 2024-2-CZ01-KA122-ADU-000290199, chtěli jsme, aby vzdělávací výjezdy přinášely nejen nové znalosti, ale také skutečné příležitosti pro členy našeho týmu, a to včetně lidí se zdravotním postižením. Kátina cesta do Portugalska ukazuje, že inkluze není jen slovo, ale hledání konkrétních cest, jak umožnit každému plnohodnotně se zapojit.
Děkujeme Kátě, že se s námi otevřeně podělila nejen o profesní přínos kurzu, ale také o zkušenosti s cestováním na elektrickém vozíku. Její pohled stojí za přečtení. 💙
🌍 Zdravím všechny!
Jmenuji se Kateřina Přikrylová. Mám dětskou mozkovou obrnu (DMO) – spastickou kvadruparézu. Pohybuji se na elektrickém invalidním vozíku. Od roku 2024 působím jako fundraiser organizace Ryzáček, z. s., kde se věnuji vyhledávání grantových příležitostí, komunikaci s dárci a partnery a hledání nových možností financování hiporehabilitace a dalších aktivit pro děti i dospělé se zdravotním postižením.
Ve své práci neustále hledám nové způsoby, jak ji dělat efektivněji. Měla jsem možnost zúčastnit se díky programu Erasmus+ kurzu „AI for All: Inclusion in Education and Work“ v portugalském Faru.
Intenzivní týden plný inspirace
Kurz byl velmi intenzivní a zároveň nesmírně inspirativní. Každý den jsme přibližně čtyři hodiny pracovali, diskutovali a zkoušeli nové nástroje umělé inteligence. Skupina byla komorní – čtyři účastníci a jeden osobní asistent – a setkali se zde lidé z České republiky, Polska, Maďarska a Španělska. Sdílení zkušeností z různých zemí bylo velkým přínosem kurzu.
Největším poznáním pro mě bylo, že umělá inteligence není náhradou člověka, ale jeho pomocníkem. Dokáže ušetřit čas, nabídnout nové nápady a usnadnit každodenní práci, ale lidská kreativita, zkušenosti a empatie zůstávají nenahraditelné.
Během kurzu jsme si vyzkoušeli například:
📸Google Lens pro okamžitý překlad textů pomocí fotoaparátu.
🎨Canvu a Leonardo AI pro tvorbu grafiky a vizuálního storytellingu.
💡 Velkou část kurzu jsme věnovali také etice umělé inteligence, jejím limitům, riziku předsudků a tomu, proč je lidská kontrola výsledků stále nezbytná.
Jako fundraiser vidím v AI obrovský potenciál. Pomůže mi efektivněji připravovat grantové žádosti, vytvářet materiály pro dárce a partnery, plánovat obsah na sociální sítě nebo připravovat vzdělávací materiály. Díky tomu budu moci více času věnovat tomu nejdůležitějšímu – lidem, kterým Ryzáček pomáhá.
Odpoledne po skončení výuky jsme měli prostor poznávat Faro a jeho okolí, takže jsme si kromě nových znalostí odvezli i mnoho krásných zážitků.
Cesta do Portugalska
Naše cesta začala na letišti v Krakově, kde jsme využili službu speciální asistence pro osoby se zdravotním postižením. Ještě před odletem ale nastala nepříjemná situace. Kvůli nejasnostem ohledně baterie mého elektrického vozíku chvíli hrozilo, že nás do letadla vůbec nepustí. Naštěstí se vše podařilo vysvětlit a mohli jsme odletět.
Méně příjemnou zkušeností bylo také cestování se společností Ryanair. Na rozdíl od jiných leteckých společností, se kterými jsem cestovala, probíhal nástup cestujících na vozíku až po usazení ostatních pasažérů. Zadními dveřmi jsme nastoupili do letadla a na úzké palubní přesouvací židli jsem musela projet celou uličkou až na své místo, přestože jsme měli sedadla rezervovaná předem. Takový způsob nástupu nepůsobí příliš důstojně a myslím si, že by mohl být organizován citlivěji.
Po příletu do Fara nás přivítala portugalská speciální asistence a bezbariérová taxislužba. Řidič byl velmi milý, ochotný a pomohl nám se vším potřebným.
Hotelový pokoj byl sice označen jako bezbariérový, ale pro člověka s DMO a spastickou kvadruparézou nebyl úplně praktický. Díky vlastním kompenzačním pomůckám jsme si jej ale dokázali přizpůsobit.
Hned první den pobytu mě bohužel potrápily zdravotní komplikace. Kvůli silné klimatizaci v letadle mě začalo bolet ucho, a ještě v neděli jsme museli vyhledat pohotovost. Naštěstí léčba zabrala a po zbytek týdne jsem se mohla kurzu účastnit naplno.
Faro očima člověka na elektrickém vozíku
Faro mě okouzlilo svou atmosférou, historickým centrem i výhledy na oceán. Zároveň jsem ho ale poznávala z pohledu uživatelky elektrického vozíku.
Modernější části města byly dobře přístupné, historické centrum však přineslo i řadu výzev. Kamenná dlažba, chybějící nájezdy na chodníky a vysoké obrubníky pohyb často komplikovaly.
Jedno odpoledne patřilo místní pláži Praia de Faro. Ačkoliv jsme našli jediný bezbariérový přístup k moři, dlouhý dřevěný chodník mi všechno vynahradil. Umožnil mi nejen pohodlnou procházku podél pobřeží s výhledem na oceán, ale dovedl nás i do restaurace, která pro nás byla z ulice napříč poloostrovem jinak nedostupná.
Podívali jsme se také do Marina de Vilamoura. Restaurace, obchody a luxusní jachty vytvořily úplně jinou atmosféru než historické centrum. Přestože na mě tato část působila více komerčně, bylo zajímavé poznat i jinou tvář Fara.
Co si odvážím domů?
Tento program Erasmus+ kurz „AI for All: Inclusion in Education and Work“ pro mě nebyla jen příležitostí naučit se pracovat s novými AI nástroji. Přinesla mi nové kontakty, inspiraci a přesvědčení, že moderní technologie mohou výrazně pomoci i neziskovým organizacím. Zároveň jsem si znovu ověřila, že skutečná inkluze nevzniká jen díky technologiím nebo bezbariérovému prostředí, ale především díky lidem, kteří jsou ochotni hledat řešení.
Děkuji programu Erasmus+ za možnost zúčastnit se tohoto programu. Byla to zkušenost, která mě profesně i osobně obohatila, a těším se, až získané znalosti využiji při své práci v Ryzáčku ve prospěch našich klientů, jejich rodin i našich čtyřnohých terapeutů.
