26/03/2026
Vzpomínka na PhDr. Pavla Nováka, CSc. (3. 3. 1960 – 19. 3. 2026)
Věřte, že tyto řádky bychom raději nepsali. Dne 19. března 2026 nás navždy opustil skvělý člověk, náš kamarád a dlouholetý člen spolku Denemark, Pavel Novák.
Jeho náhlý odchod ve věku 66 let nás všechny zasáhl. Pavel miloval přírodu, historii, lezectví, hru na banjo a manuální práci všemožných oborů.
S obrovským nadšením se věnoval výzkumům v oblasti historie zemědělství - řadu let byl vedoucím pracovníkem Národního zemědělského muzea na Kačině, zajímal se o geologii, jeskyňářství a důlní historii.
Byl mimo jiné i dlouholetým členem a předsedou Kutnohorského hornicko-historického spolku Barbora, kde využil své znalosti. Zároveň se nikdy nebál těžké manuální práce a byl neúnavným tahounem mnoha projektů, které bylo třeba doslova odřít.
V našem spolku, kde nějaký čas zastával funkci předsedy a po té až do dnešních dnů místopředsedy, se věnoval především pomologii. Mapováním starých ovocných odrůd na Kutnohorsku, které nechával u odborníků druhově určovat na základě vzorků plodů a listů.
Za ty roky jich bylo možná několik set!
Vymyslel projekt genofondových sadů a byl hlavním hnacím motorem k jeho úspěšné realizaci. Obnovili jsme společně starou ovocnou alej "Na Rovinách" a vysadili celkem 130 stromů starých ovocných odrůd, včetně těch místních,pro příští generace i na dalších lokalitách . Objevil též neznámou odrůdu třešně, kterou pak odborníci společně s ním nazvali "Sedlecká borůvka", díky jejím drobným a chutným plodům.
Neméně významně se podílel i na projektu připomínajícím zaniklé kostely v lese Na Rovinách. Navrhnul jejich symbolické portály a určil polohu místa, kde ve středověku přibližně stávaly. Připomenutí kostela na Kaňku už bohužel nezrealizuje. Bez Pavla by si obecně mnoho z těchto nápadů jen těžko našlo cestu z papíru do skutečnosti.
Pro nás všechny ale nebyl Pavel jen schopným organizátorem, zapáleným badatelem s obrovským množstvím znalostí, ale především kamarádem. Už se s námi nezúčastní dokončení obnovy studánky V Hutích, kde nechal obrovský kus těžké práce. Už nikdy nepřijde zahrát na Sešlost na banjo a už nikdy s námi nepojede na čundr.
Neodmítl podat pomocnou ruku a laskavým srdcem dokázal stmelovat naši různorodou partu. Jeho lezecké zkušenosti, získané za více než 45 let, například využil při odstraňování břečťanu ze skal u reliéfu Jaroslava Vrchlického na Královské procházce nebo při spouštění kamene ze skály na postavení menhiru, při jejichž stavbách se též angažoval, a to i psychotronicky. Uměl též vyhledávat prameny vody, patogenní zóny a další.
Tento celoživotní lezecký koníček se mu bohužel stal osudným a naplnil tak jedno z mnoha lezeckých rčení: "Věk nehraje roli, leze se až do smrti".
Odchod Pavla je pro nás obrovskou ztrátou a v našich řadách a srdcích po něm zůstane prázdné místo, které nepůjde zaplnit.
Za vše, co vykonal, mu patří náš hluboký obdiv, vděk a dík. Nikdy na něj nezapomeneme. Poslední rozloučení se uskuteční v pátek 27. března 2026 v 11:00 v obřadní síni v Kutné Hoře.
