05/02/2026
O masopustu z vyprávění v ČT
Co je masopust a jak ho naši předci slavili a prožívali, význam masopustu pro naše předky:
Název Masopust nebo fašank, ostaky nebo voračky, ale obecně se také říká karneval je odvozen od výrazu „opouštění – pouštění masa“, v italštině pak carne levare. Pro naše předky to bylo období zábavy, konaly se vesnické taneční veselice (ples je městská záležitost), svatby, zabíjačky. A na závěr tohoto období pak průvody masek. Kromě těch průvodů celý masopust je doslova protkán různými magickými až čarodějnými úkony, které měly především zajistit zdraví a bohatou úrodu v novém roce. Je to tedy období, mezi dvěma největšími a relativně dlouhými půsty – a to tím adventním a pak předvelikonočním.
Je to tradice velmi stará, praktikovali ji prý už staří slované, slovo masopust se nacházelo i ve slovníku z dob Cyrila a Metoděje a znamenalo poslední den před velikonočním půstem.
Proč se slaví každý rok jindy?
Začátek má pevný, začíná po svátku Tří králů a konec záleží na prvním jarním úplňku, takže Velikonoce jsou první neděli po prvním jarním úplňku. Tudíž máme masopust krátký nebo dlouhý. Končí 40 dnů před Velikonocemi, ale správně je to 46 dnů, protože se nezapočítávaly neděle, kdy se půst nedržel tak přísně. Takže ten konec masopustu, tak jak si jej představujeme dnes – to znamená průvody masek mohl být v únoru, ale klidně i v březnu.
Co všechno se během období masopustu odehrávalo na vesnici - co znamenalo toto období pro hospodáře?
V první řadě masopust znamenal konec zimy a počátku předjaří. V 15. století byly měsíce únor a březen považovány už za jarní. Konaly také přástky a dračky. Při těchto příležitostech se setkávaly celé vesnice, kdy ženy draly peří nebo spřádaly len nebo konopí, vlnu. Byla to příležitost představit svoje dospívající děti, uzavírat svatební smlouvy a námluvy. Ale také to byl čas pro opravdu rozpustilé taškařice. Církev se k těmto akcí nestavěla právě pozitivně a často byly i zakazovány. Hospodáři se připravovali na jarní práce, musely být připraveno všechno, stroje a také se počítaly zásoby v sýpkách. S tím souvisely i ty zabíjačky. No a navíc se uskladněné maso v zimě nekazilo.
Ale v průběhu celého masopustního období měli svátek nejrůznější světci, kteří dopomáhali k dobré úrodě.
Tak třeba Hromnice 2. února – my tento svátek spojujeme především se svíčkou, kterou lidé zapalovali při bouřce, dávala se do oken. Staří křesťané ale tento svátek nazývaly uvedení Páně do chrámu, Marie měla 40 dnů od porodu, takže mohla poprvé vstoupit do chrámu. Ten den se světí svíce, která mají ale i další použití. Obnášela se kolem nemocného a umírajícího, zapálené ulevovaly bolavým očím, hospodář pokropil osivo svěcenou vodou a zapíchl do něj zapálenou hromnici , chránila tak proti sněti, proti myším, s rozžatou svící se chodilo kolem včelína, aby jej uchránil proti zlodějům a podpořil výnos medu. Na Hromnici se také nesmělo šít – aby nebolely prsty. No a taky se říkalo – Na Hromnice půl krajíce a půl píce. V ten den se také teprve odnášely z kostelů betlémy.
3.2. svatý Blažej kdy především pastýři žádali tohoto světce, aby uzamkl tlamy všem škůdcům – vlkům, štírům, hadům, sršním ale i čarodějnicím, které by chtěly stádu ublížit. Pastýři vkládali do své hole taky cedulku se jménem nebo obrázkem sv. Blažeje – tím to stádo také ochraňovali. Na sv. Blažeje pije skřivan z koleje.
5.2. měla význam také svatá Agáta Háta), která v minulosti chránila před ohněm. Pekl se agátský chléb, který se vhazoval do ohně. Do kostelů se nosila voda, kterou kněz při bohoslužbě světil, tou se pak kropila uklizená světnice a dům se čistil od všelijaké havěti, především pak od pavouků. Světilo se také osivo, pole. Praktikovalo se zaříkadlo: Svatá Agátko, zavři svoje zvířátko, aby pokoj dalo a nás neštípalo.
6.2. měla svátek svatá Dorota, patronka zahradníků. Ten den se konaly dorotské obchůzky spojené s koledou nebo tzv. dorotské hry, které ztvárňovaly umučení sv. Doroty.
14.2. samozřejmě svátek sv. Valentýna, který ochraňoval dobytek před nemocemi. Byl to den tzv. nešťastný. Neodstavovala se od matky narozená zvířata, aby dobře rostla a taky se nenasazovaly slepice a husy na vejce, protože by z nich nic nebylo. Na svatého Valentina zamrzne i kolo mlýna.
A nesmíme zapomenout na svatého Matěje, který slaví svátek 24. února. Jeho svátkem začínal pozimek – oni totiž naši předkové znali dříve 8 ročních období a oddělovali je od sebe právě svátky svatých. A na svatého Matěje se věštilo – jaké bylo počasí při jeho svátku, takové vydrželo dalších 40 dnů. Obcházely se zahrady při východu slunce, tlouklo se holí do stromků, aby se vyhnaly škodlivé mrazy. Po svátku Matěje nejde liška více po ledě.
Kdy se masopust označil jako "prašivý" Když se v nekonala žádná svatba, tak byl masopust prašivý nebo jalový, od toho se odvíjela také pranostika, že pokud není svatba, husy ponesou jalový vejce – tedy nebudou žádná housata.
Fašaňkové dny - zvyky
Poslední dny masopustu jsou zasvěceny opravdu nevázanému veselí, tancovačkám a především průvodu masek. Je to kolektivní rituál, když se průvod zastavil u některých z hospodářů, byl to takový dar, že se podaří úroda, dobytek bude zdravý a všem se dobře povede.
Na fašangový neboli masopustní průvod musela být řádná příprava. Začínalo se tzv. tučným čtvrtkem, kdy mastnota musela téct z huby. Každý měl hodně jíst a pít, aby byl celý rok při síle. Smažily se koblihy „smažte šišky, až jsou červený jak lišky“. Zabíjelo se, aby byly jitrničky.
Sobota bývala oblíbená i ve městech, kde se pravidelně konávaly taneční zábavy v maskách - šibřinky, šlechta pak mívala tzv. reduty.
Masopustní neděle bývala velkým svátkem, kdy se, stejně jako poslední dny masopustu nepracovalo a jedinou činností bylo opravdu jídlo.
Masopustní pondělí patřilo ženatým a vdaným, kdy např. muži vyskakovali u muziky, aby předpověděli, jak vysoko jim vyroste obilí.
A nejhlavnějším dnem bylo úterý, kdy se konaly průvody masek, hojně se jedlo, popíjelo, shromažďovaly se výslužky. Kromě maskovaných účastníků průvodu se někde vyskytovaly i divadelní hry. Když ponocný zatroubil půlnoc, všechno utichlo. Někde se dokonce konal obřad pochovávání basy.
Nastala Popeleční středa, kdy byl udílen popelec – to znamená popelem namaloval křížek na čelo – jsi prach a v prach se obrátíš a začal půst. Ovšem po tomto zahájení velikonočního půstu se na některých místech konal pytlový čtvrtek, kdy se v hostincích dojídali vykoledované zbytky a maso se většinou jedlo tajně. Ovšem ne všude se konec masopustu takto dodržoval, vzpomínám, že se u nás ve středu holívali muži a to cukrovou vodou, bílkem a tupou stranou v podstatě čehokoliv. Bylo to takové soupeření mezi pohlavími, protože maškary byly mužskou záležitostí.
Poslední tři dny masopustu se nazývají také voračky. Někde táhly maškary pluh, kterým symbolicky vyoraly první jarní brázdu – což byl magický rituál obnovy vegetace na počátku polních prací. V průběhu celého masopustu se vařily speciální jídla – různé zabíjačkové speciality, pekly se třeba přástkové koláče – na ukončení přástek. I zabíjačky měly svůj ustálený průběh – prase se soudilo, za hříchy bylo odsouzeno ke snězení. Rozdávaly se polévky, jitrnice, jelita, tlačenky – v rámci dobrých rodinných i sousedských vztahů – a dalším významem bylo rozložení dostatku jídla v průběhu celého masopustu. Jelita měla taky svůj význam – pojídala se krev zabitého zvířete, čímž do člověka vstupovala plodivá síla a prase je symbolem blahobytu.
Masopustní obchůzky a maškary – význam
Jaká maska je na našem území zřejmě nejrozšířenější? Medvěd. Buď chodíval v pravé medvědí kůži nebo mladý muž, který mědvěda představoval, byl omotán hrachovinou, případně kombinace obojího. Tady je vidět, že se masky připravovaly opravdu dlouho dopředu. Rozdělovaly na ty, které představovaly zvířata a na ty, které představovaly nejrůznější lidské vlastnosti.
Tato maska, která rozhodně patřila v průvodu k nejrozpustilejším, představovala také plodnost. Takže s ní tančily ženy, strhávaly z medvěda hrachovinu, kterou dávaly drůbeži do hnízda. Taky, jak vysoko při tanci vyskakovaly, tak měly vysoký len. Tanec s medvědem nebylo možné odmítnout. Medvěda vodil medvědář, často oblečen v historizujícím kostýmu, ale vodily ho i jiné postavy. Jeho chování často napodobovalo opravdového medvěda, se kterým se venkovští obyvatelé setkávali v cirkusu.
Kůň, klibna – často ji představovali dva muži no a opět se některé scénky při průvodu inspirovaly cvičenými koňmi z cirkusu. Po ukončení průvodu řezník symbolicky kobylu zabíjel. Často tato postava vybírala peníze na místního kováře.
Postav v průvodu bývá opravdu hodně – např. Dědek, kterého nese v nůši stará baba, kominík – ten vymetal štěstí. Takovou zajímavou postavou byl pán s paní oblečení v městském oděvu, kdy tímto vraceli posměch, kterého se jim dostávalo od městských obyvatel, ženich a nevěsta, kdy nevěsta byla vysoká statná. Pro mě by byla vhodná postava flašinetáře, který přemílal staré baby na mladé.
Často se v průvodech objevoval fašankový kolotoč neboli páté kolo u vozu, kdy figury ze slámy se připevnily na kolo za vozem a jeho pohybem se figury točily. Bývaly oblečené do krojů nebo do zbytků uniforem. Jsou-li o masopustě dlouhé rampouchy, je úrodný rok na mouchy.
Naše asi nejznámější, dokonce zapsané v UNESCu jsou masopustní obchůzky na Hlinecku, pak samozřejmě mečové tance na UherskoBrodsku, masopust v Roztokách u Prahy, no a brněnský masopust, který se odehrává v režii folklorního souboru Šafrán.
Jak souvisel taneční rej masek s budoucí úrodou nebo proč se v poslední dny masopustu na poli a na zahradě nesmělo nic dělat.
Masopustní období jinde v Evropě - je to totožné?
V podstatě masopustní průvody vycházely ze stejné tradice. To už je dáno i tím názvem. Nejznámějším karnevalem je asi ten benátský, ale je i několik průvodů zapsaných na seznam UNESCO.
V první řadě je to náš hlinecký, pak třeba belgický Báž nebo holandsky Binče – Gillové.
Já jsem prožila období masopustu v německé části Švýcarska, a tam byl opravdu strašidelný. Jako dekorace byly hlavy klaunů. Průvod jsem neviděla. Pak v Belgii, v Antverpách, kosmopolitním městě plném nejrůznějších národností, které udržují svoje čtvrti, ale jinak jsou v udržování tradic velmi vlažní – včetně Vánoc.
