12/03/2026
Uzlařská regata Ostrava 2026
Malá skupinka čtyř dětí s dvěma vedoucími se v páteční lednový podvečer sešla na kolínském nádraží, odkud vyrazila na dlouhou cestou přes půl republiky za reprezentací klubu. Do Ostravy na regatu je již průzkumnickou tradicí za odměnu vysílat nejlepší vazače ze svých řad. Třídenní výprava ale není jenom o závodění.
Již začátek výletu byl napínavý - vlak chytil více než půlhodinové zpoždění, snad kompenzací nám byla záměna kupé za pohodlný vůz první třídy, ve kterém nám tříhodinová cesta rychle utekla. Na ostravském hlavním nádraží jsme dlouho nepobyli, a už jsme si to pádili tramvají přímo na ubytování. Najedli jsme se, několikrát procvičili své vazačské dovednosti a odebrali se na kutě.
Dalšího dne jsme vstávali velmi časně, jen jsme posnídali a spěchali na tramvajovou zastávku. Dnes dopoledne na nás čeká zlatý hřeb celé akce, to je ostravská Uzlařská regata. Ta se každý rok koná ve Středisku volného času a ani letos tomu nebylo jinak. Místní prostředí nám tedy bylo známé, proto jsme se ihned zapojili do všeobecné předzávodní vřavy. A tak jsme prohodili několik přátelských slov, navštívili pověstného Indiána a popili trochu čaje.
V samotné soutěži zápolí každý závodník samostatně, my jsme soutěžili v kategoriích Mořští vlci (Duch), Kadeti (Proužek, Evelínka, Houbatik) a Lodníci (Jáchym, Amálka). Umístil se ale pouze Houbatix, který ve své kategorii vybojoval 3. místo.
Po vyčerpávající akci jsme vyrazili oddychnout si do města, počasí nebylo příliš přívětivé, a tak jsme brzy zaklouzli do malého podniku, kde jsme náležitě poobědvali. Ještě několik chvil jsme obdivovali Ostravu, pozorovali umění, pouliční výstavu i oblíbený betlém a nakonec si prohlédli budovu hlavní radnice. Jen na plánovanou vyhlídkovou věž jsme se nakonec vykašlali, přes mlhu nebylo vidět téměř ani přes ulici. Na zbytek odpoledne jsme se vrátili zpět na ubytování a věnovali se odpočinku, společenským hrám či “tanci”.
Neděle, byla věnována pouze balení a cestě domů, svižně jsme se rozloučili naposledy nastoupili do tramvaje. Ve vlaku jsme pak měli vlastní kupé, roztáhli jsme sedačky, abychom si vytvořili pohodlný kroužek, a uvelebili se na cestu domů.
