15/06/2026
Přesně před 108 lety, 15. června 1918, se rozhořely jedny z nejtěžších bojů první světové války na italské frontě.
Když se řekne „první světová válka“, mnoha Čechům se okamžitě vybaví jediné slovo: Piava. Tato severoitalská řeka se stala dějištěm krvavých a vyčerpávajících střetů mezi vojsky Rakousko-Uherska (a Německa) na jedné straně a Itálií s podporou států Dohody na straně druhé.
Celé tažení trvalo od listopadu 1917 až do počátku listopadu 1918.
Právě v tento den roku 1918 zahájilo Rakousko-Uhersko poslední velkou ofenzívu. Útok odstartovala masivní dělostřelba, při které Rakušané použili jak klasické, tak i plynové granáty. Italové však na to už byli lépe připraveni – díky vybavení novými typy plynových masek nebyly jejich ztráty z chemického útoku zdaleka tak hrozivé, jak útočníci doufali. Kvůli silnému italskému odporu, vyčerpání, nedostatku zásob i nečekaně rozvodněné řece rakousko-uherská ofenzíva brzy uvázla a předznamenala konec celé monarchie.Bitva se hluboce zapsala do naší národní paměti. V rakousko-uherských uniformách tam nuceně bojovaly (a umíraly) desetitisíce Čechů a Slováků. Na druhé straně barikády však již stáli i naši českoslovenští legionáři, kteří bojovali za vznik samostatného státu po boku Itálie.
Řeka Piava tak pro nás není jen kapitolou ze světových dějin, ale příběhem konkrétních lidí, našich pradědečků a prapradědečků. Téměř každá rodina u nás měla někoho, koho se boje na italské frontě dotkly.
Znáte rodinnou historii z první světové války? Bojoval někdo z vašich předků na Piavě nebo jinde na frontě? Budu rád, když se o jejich příběhy nebo dochované fotografie podělíte v komentářích!