11/10/2026
Právě v těchto dnech si připomínáme 80 let od chvíle, kdy bylo mezi 9. a 11. říjnem 1946 (s výjimkou dvou rodin) kompletně vysídleno město Litrbachy. Završila se tím série tragédií spojených s válečným běsněním obou světových válek a s prosazováním nesmyslného nacionalismu, jehož svědky jsme bohužel ve světě i dnes.
U příležitosti tohoto smutného výročí jsme se rozhodli zahájit instalaci pamětních kufrů – pomníčků s jmenovkami a popisnými čísly domů, v nichž původní obyvatelé žili. Autorem skvělého konceptu je umělec Jakub Hadrava (Hadravci Fjej), kterému se dílo nesmírně povedlo.
Jako první jsme samozřejmě museli připomenout vůbec první nucené vyhnance z města. Ti museli Litrbachy, pod tlakem svých sousedů, kteří jim tam vypálili dům, opustit už v září 1938. Byla to rodina Rosenbaumova, které jsme věnovali část našeho letošního Setkání. Jejich příběh najdete zpracovaný zde: https://lauterbach.terra-incognita.cz/zastaveni.html #!6-Rosenbaumovi
Protože do posledního dne nebylo jasné, zda se vše stihne, instalaci jsme předem neavizovali. V blízké budoucnosti bychom rádi vyrobili a osadili další pomníčky. Ty budou připomínat další majitele zaniklých domů, jejichž příběhy známe a zároveň propojí náš internetový průvodce s konkrétními místy v terénu. Držte nám palce, ať se to podaří! O projektu vás budeme i nadále informovat.
Nyní již dobové vzpomínky na vysídlení Litrbachů z knihy od Josefa Neidharta, Lauterbach im Kaiserwald, z r. 1961:
"Hlavní část lauterbašského obyvatelstva byla odsunuta koncem roku 1946, poté co již v průběhu roku proběhlo několik menších transportů.
Sběrným místem pro všechny transporty z loketského okresu byla obecná škola v Neusattlu (Novém Sedle). První transport strávil v tomto táboře svátky Svatodušní svátky (9 .června 1946) a odešel do Bavorska, do oblasti Allgäu. Tento transport zahrnoval převážně práce neschopné, vdovy, penzisty a dobrovolně se hlásící osoby. Následoval transport antifašistů a několik menších transportů.
Všechny ostatní obyvatele nechali v nejistotě dál v klidu pracovat. Zejména zemědělské podniky byly pod různými šikanami nuceny k práci a musely pod střechu dostat téměř celou úrodu.
Na začátku října jsme obdrželi příkazy k vyhoštění a 9., 10. a 11. října to pak přišlo. Byl to stále stejný obraz. Majetek doma pečlivě zabalený do beden, kufrů a pytlů byl při kontrole víceméně zpřeházen a mnoho drahých věcí si Češi ponechali, takže nakonec lidem často nezbylo ani povolených 70 kg domácích potřeb na osobu. Poté byli lidé naloženi na koňské povozy a transportováni přes Schönfeld (Krásno), Schlaggenwald (Horní Slavkov) a Elbogen (Loket) do Neusattlu (Nového Sedla). V tomto táboře jsme se sešli s dalšími obyvateli loketského okresu, po několika dnech bylo vše naloženo do dobytčích vagónů a přes Eger (Cheb) odsunuto do Hofu.
Náš transport pokračoval přes Bamberk a Aschaffenburg do sběrného tábora Neustadt-Sandbach, odkud jsme byli 19. 10. 1946 rozděleni do okolních obcí. Po osmi dnech se toutéž cestou vydal stý a zároveň poslední transport z loketského okresu (z tábora v Novém Sedle). To, co jsme nikdy nepovažovali za možné – že naše vlast bude v krátké době vylidněna –, se stalo skutečností."
Další vzpomínka od H. Schimmera, zaznamenaná v knize z r. 1993: která se mírně liší:
"Když na začátku roku 1946 vešlo ve známost, že vyhnání postihne i naši obec, zavládl mezi lidmi neklid a strach. Mnozí věřili, ba doufali až do konce, že jde jen o dočasnou akci, a počítali s brzkým návratem.
V té době se někteří obyvatelé snažili převézt své zvláště cenné věci přes hranice do Bavorska, aby si je tam později mohli vyzvednout. Kvůli neustálým silničním kontrolám se tak muselo dít při dlouhých nočních pěších pochodech. Jiní zase své cennosti zakopávali a doufali, že je tak zachrání přes těžké časy.
Sestavování prvních transportů v rámci vyhnání proběhlo v květnu 1946. Na osobu bylo povoleno zabalit přibližně 50 kg zavazadel v co nejpevnějších obalech, jako jsou dřevěné kufry, bedny atd. V den odsunu lidé přinesli zavazadla k radnici, kde je Češi kontrolovali a – podle nálady a uvážení – lidem ponechali, nebo zcela či částečně zabavili. Následně byli lidé i se zavazadly naloženi na nákladní auta a odvezeni do velkého sběrného tábora v Novém Sedle (Neusattl).
Tam byli po několikadenním pobytu naloženi do dobytčích vagonů a v dlouhých vlacích transportováni do zničeného Německa.
Zbývající obyvatelé, kteří museli ještě zůstat, byli v roce 1947 přestěhováni do jiných obcí."
