05/05/2026
Dnes si připomínáme Evropský den pro rovnoprávnost osob se zdravotním postižením.
Probíhající kampaň „Bojím se, co bude dál“ velmi přesně ukazuje realitu lidí s vysokou potřebou podpory i jejich blízkých. 27 000 lidí s nejtěžším postižením u nás žije doma. To je důležité a správné – lidé mají mít možnost žít v přirozeném prostředí, mezi svými blízkými a podle svých potřeb. Domácí péče ale nemůže dlouhodobě stát hlavně na síle a výdrži rodin. Potřebuje oporu v dostupných službách, osobní asistenci a spravedlivě nastavené podpoře.
Z výzkumu PAQ Research pro tuto kampaň vyplývá, že třetina pečujících se obává, co bude dál, až péči nebudou zvládat. Za těmito čísly jsou konkrétní lidské příběhy, které kampaň otevírá – paní Marta pečuje o svého syna Martina už 35 let. Martin potřebuje péči ve dne i v noci a paní Marta se obává chvíle, kdy už na ni nebude mít dost sil. Kampaň připomíná i zkušenosti lidí, kteří kvůli nedostupné asistenci musí plánovat i základní věci – kdy se nají, napijí nebo dostanou na toaletu. To není otázka komfortu, nýbrž důstojnosti.
Vážím si práce Asistence, Jednota pro deinstitucionalizaci, Aliance pro individualizovanou podporu, Česká asociace paraplegiků, Centrum Paraple, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením, Rytmus a řady dalších, kteří neúnavně usilují o změny systému a důslednější, kvalitnější přístup k ochraně práv lidí se zdravotním postižením či vážným onemocněním žijících v naší zemi.
Spravedlivá, přístupná společnost, kde každý může žít důstojný, kvalitní život a naplnit svůj potenciál, je společností skutečně odolnou a rovnoprávnou – má smysl o takovou společnost usilovat. Každý člověk má mít takovou formu a intenzitu podpory, jakou pro důstojný a stabilní život potřebuje.
www.cobudedal.info
www.hlasujemepro.cz
