07/05/2026
Minulý týden proběhla schůzka u primátorky města Hradec Králové, která měla řešit dlouhodobý problém s odmítáním Městské policie přebírat toulavé a opuštěné kočky. Schůzka byla svolána na podnět Mgr. Pelíškové ze spolku Další šance, která je jednou z těch, kdo už delší dobu musí řešit podněty občanů na to, co má ze zákona zajišťovat město – tedy péči o zvířata, o která se nikdo jiný nepostará.
Paní Pelíšková čelí permanentnímu náporu lidí z Hradce, kteří se nemají kam obrátit, protože městský systém prostě nefunguje. A to není názor – to je realita, kterou si může ověřit každý, kdo někdy zkusil řešit nalezenou kočku přes Městskou policii.
Na schůzku jsem byla přizvána paní Pelíškovou proto, že se této problematice věnuji několik let a mám za sebou i konkrétní právní zkušenosti se spory s městem a jeho organizacemi. Možná i proto bylo od začátku patrné, že o skutečnou diskusi vlastně nikdo nestojí.
Schůzka nepřinesla vůbec nic nového. Ale jednu věc ukázala naprosto jasně: jak vypadá komunikace vedení města ve chvíli, kdy narazí na konkrétní otázky místo obecných frází.
Paní primátorka si sice vzala roli moderátorky, ale místo řízení diskuse jsme sledovali spíš snahu nepustit ke slovu nikoho, kdo se ptá příliš konkrétně. Na přímé otázky, jak město zajišťuje plnění svých zákonných povinností, jsem odpověď nedostala. Zato jsem měla možnost sledovat poměrně ukázkový příklad toho, jak se dá arogance vydávat za vedení jednání. Jestli někdo považuje za řešení problém ignorovat a překřičet každého, kdo se ptá, pak to není vedení města, ale spíš improvizované divadlo pro veřejnost.
Zástupce Městské policie – tedy klíčový člověk pro celou věc – na schůzce chyběl, přestože jeho účast byla přislíbena. To samo o sobě vypovídá dost. O to víc, že se následně jeho postupy vysvětlovaly lidmi, kteří za ně vůbec nenesou odpovědnost.
Z průběhu jednání přitom vyplynulo to podstatné: Městská policie kočky nepřebírá proto, že nemá kam, a město nemá funkční náhradní řešení. Zajímavé je, že systém „funguje“ vždy jen do chvíle, než ho někdo začne testovat v praxi – pak se velmi rychle ukáže, že ve skutečnosti nefunguje vůbec. Jinými slovy – systém existuje na papíře, ale ne v realitě.
A teď si to přeložme: zákonná povinnost města není „mít útulek“, ale zajistit, že zvíře bude převzato a bude o něj postaráno vždy. Pokud to nefunguje, není co řešit – povinnost není plněna. Zajímavé je, že ve chvíli, kdy někdo tuhle jednoduchou věc nahlas pojmenuje, přestává být partnerem k jednání.
Problém s kočkami v Hradci není nový. Trvá roky, nebo spíše již desetiletí. Město ho opakovaně „řeší“ tak, že ho ve skutečnosti neřeší. Funkci veřejné služby dlouhodobě suplují soukromé osoby a spolky na vlastní náklady, ve svém čase a často na hraně svých možností.
Současné vedení města přitom na začátku volebního období slibovalo rychlé a efektivní řešení. Výsledek? Problém trvá dál, systém nefunguje a odpovědnost nikde. A to i přesto, že v minulosti došlo k závažným kauzám v městském útulku, které skončily u soudu. Spory se vedly, rozsudky padly, náhrady se vyplácely. A osobní odpovědnost? Prakticky nulová.
Takže ano – když jde o to někoho překřičet nebo umlčet, jde to rychle. Když jde o řešení problému, najednou to nejde. Jednoduše řečeno: Kde není vůle, tam není cesta...
Došla mi trpělivost s tím, že se věci „nějak řeší“. Neřeší. A pokud město nebude schopné plnit své zákonné povinnosti dobrovolně, bude je muset plnit jinak.
Proto zcela otevřeně říkám: pokud vám Městská policie odmítne převzít nalezenou kočku, zdokumentujte to, postarejte se o zvíře, uchovejte si všechny náklady a následně je vymáhejte po městě, s tím jsme schopni vám i pomoci. Protože v okamžiku, kdy občané suplují zákonnou povinnost města, není důvod, aby to dělali na vlastní náklady.
Město je schopné vydat desítky milionů na oslavy. Ale najít adekvátní prostředky na řešení dlouhodobého problému? To už je problém. Ale ano – můžeme si zatleskat za 300 tisíc na kastrační program a tvářit se, že je vyřešeno.
Závěrem: Po čtyřech letech slibů je výsledek jasný. Systém nefunguje. Odpovědnost nikdo nenese. A komunikace s veřejností probíhá stylem „hlavně se mě proboha na nic neptejte“.
A pokud má někdo pocit, že za tohle nenese odpovědnost vedení města, tak je potřeba říct to naplno: právě vedení města, včetně primátorky, za nastavení a fungování systému odpovídá. A pokud místo řešení problému přichází arogance, vyhýbání se odpovědím a snaha umlčet nepříjemné otázky, pak je to bohužel také součást toho výsledku, který dnes vidíme.
Každý si teď může sám odpovědět na otázku, jestli tohle považuje za standard, který chce ve vedení města dál. Protože ano – blíží se volby. A tohle není abstraktní téma ani okrajový problém. Tohle je konkrétní ukázka toho, jak současné vedení města přistupuje k zákonným povinnostem, k veřejnosti i k odpovědnosti.
Jestli vám nevadí, že město neplní své povinnosti a spoléhá na to, že to za něj „nějak“ odpracují dobrovolníci, pak je všechno v pořádku. Pokud vám to vadí, tak je teď ten moment s tím něco udělat.
Volby nejsou o slibech. Jsou o výsledcích. A ty jsou v tomhle případě bohužel naprosto zřejmé.
