13/03/2026
Není snadné číst Havla – ale perly bývají hluboko
Zaprvé toho napsal strašně moc – básničky, hry, dopisy, odborné literární eseje, projevy, desítky až stovky rozhovorů s českými i světovými novináři, knihy… jeho texty vydají na více než 7 000 stran. Málokterý myslitel toho napsal tolik. Takže už jen z tohoto pohledu „přečíst Havla“ není snadný úkol. Vhodný však pro Rok Havla.
Zadruhé, není toho jen hodně, není to navíc úplně rychlé čtení. Vyžaduje soustředěného čtenáře. Některé jeho věty se táhnou s matematickou přesností ve složitých souvětích přes půl stránky. Obsahují často myšlenky tak krásné a delikátní, že ty věty skoro nejdou zkrátit. Vynechat jedno slovo a je z toho pahýl nebo kýč. To ovšem neznamená, že je Havel nepřístupný, naopak, číst jej může každý. Chce to ovšem pomalost a pokoru. Dvě vlastnosti, které se dnes nejen hodí, ale i těžko trénují.
Zatřetí, jsou to texty, které jsou sice přístupné, ale zároveň dodnes zajímavou potravou nejen pro duši, ale i pro profesionální filozofy. Havla sice celoživotně sužovala touha mluvit k běžným lidem, ale nevíme, jak úspěšně jej vedla. Havel se snažil (a později musel) být něčím, čím mnoho myslitelů opovrhuje: srozumitelným. Což (vědci vědí) mnoho věcí strašně komplikuje…
Začtvrté, jednotlivým tématům se málokdy věnuje odděleně, témata naopak propojuje. To možná souvisí s tím, že nikdy neprošel akademickým vzděláním, které by ho k tomu (možná špatně) vedlo. To mu ovšem nezabránilo jít v mnoha tématech až do pozoruhodné hloubky. Přidejte k tomu onu rozkročenost, jíž jsme se dotkli hned v prvním bodě, a vyjde vám z toho představa, kdy Aristotelés, který na desítkách stran řeší etiku a metafyziku, neváhá zaujmout konkrétní postoj k růstu HDP a reformám DPH. Zároveň to ovšem musí vysvětlit do Blesku a dbát na to, aby se mu kvůli jednomu nepozornému výroku později něco nerozpadlo nebo nezkomplikovalo (třeba vstup do NATO).
Zapáté, čerpá a staví na myšlenkách a autorech, kteří jsou sami o sobě dost těžko čitelní či srozumitelní – a to zejména člověku, který na jejich čtení není zvyklý.
Bytostně mimo
Šestou vlastností, která Havla doprovází – a opět trochu komplikuje, byť sympaticky – je jeho bytostná svoboda, která se ovšem též projevuje v tom, že se nehlásí k žádné škole. A ani žádná škola se nehlásí k němu (kromě „havlovské zahraniční politiky“). Nelze ho tedy nikam pořádně zaškatulkovat či zařadit – ale ani šmahem vysvětlit.
A tím se dostáváme k sedmé svízeli, která však již nenáleží k samotnému Havlovi, ale k tomu, co se z něj stalo. Skoro každý Čech na něj má řidičák, kor ten, kdo se s ním osobně potkal nebo dokonce znal. Narazil jsem osobně na skupiny, které mají pocit, že na něj mají monopol, který si ostražitě brání a reagují extrémně podrážděně – až emotivně či fanaticky – když jim na „jejich Havla“ někdo sáhne. Ať ve zlém, či dobrém.
A přesto!
Jenže taková svízel nebývá jen tak pro nic za nic. Přes veškeré texty, které jsem za život přečetl, mi žádný nemluvil tak z duše a do duše (s duší!) jako právě texty Havlovy. Je to české, je to ovšem světové, vychází to z věcí, kterým našinec rozumí, a přitom je to originální systém životní filozofie, která snad dokonce člověku může ukázat to nejcennější v životě: jak správně žít.
Havel se čte složitě, některé pasáže je třeba číst párkrát… ale kam ten spěch? Knihy se nečtou na počet. Nikdo po vás rychlé čtení co možná nejvíce knih nikdy chtít nebude. Knihy se nečtou na stránky, ale na hloubku. Tanec života se netančí tak, aby byl odtancován co nejrychleji, ale co nejkrásněji.
Škoda knih
Náš profesor filosofie, legendární Milan Machovec, vždy říkal, že pokud knihu chceme číst jen jednou, tak bychom ji neměli číst vůbec. Takové čtení je ztráta času.
Havel se ale zároveň čte dobře. Člověk totiž nemusí mít školy na jeho pochopení. Čte se dobře také proto, že mu o něco jde. Je to dobrodružství myšlenek, nikoliv dějové epičnosti. Ty texty mají tah na branku. Mají smysl. Poukazují na něj a hledají jej. Je tam naléhavost a ta naléhavost je skutečná, autentická. Protože jde o hodně. O revoluci, zrození umrtveného ducha.
Respektive je to snadné čtení pro člověka, který skutečně hledá. Který odpověď na tuto otázku nečeká v reklamních sloganech či jiných zaběhnutých systémech, kde to člověk má katolicky či ateisticky zprůměrované a obecně předpřipravené. To po člověku už nic nechce, natož skutečně přemýšlet. Natož odvahu.
Jednoduše, jestli chcete žít skutečný život, čtěte složitého Havla. Doporučuji začít posledními dvanácti dopisy Olze.
Není snadné číst Havla – ale perly bývají hluboko
Zaprvé toho napsal strašně moc – básničky, hry, dopisy, odborné literární eseje, projevy, desítky až stovky rozhovorů s českými i světovými novináři, knihy… jeho texty vydají na více než 7 000 stran. Málokterý myslitel toho napsal tolik. Takže už jen z tohoto pohledu „přečíst Havla“ není snadný úkol. Vhodný však pro Rok Havla.
Zadruhé, není toho jen hodně, není to navíc úplně rychlé čtení. Vyžaduje soustředěného čtenáře. Některé jeho věty se táhnou s matematickou přesností ve složitých souvětích přes půl stránky. Obsahují často myšlenky tak krásné a delikátní, že ty věty skoro nejdou zkrátit. Vynechat jedno slovo a je z toho pahýl nebo kýč. To ovšem neznamená, že je Havel nepřístupný, naopak, číst jej může každý. Chce to ovšem pomalost a pokoru. Dvě vlastnosti, které se dnes nejen hodí, ale i těžko trénují.
Zatřetí, jsou to texty, které jsou sice přístupné, ale zároveň dodnes zajímavou potravou nejen pro duši, ale i pro profesionální filozofy. Havla sice celoživotně sužovala touha mluvit k běžným lidem, ale nevíme, jak úspěšně jej vedla. Havel se snažil (a později musel) být něčím, čím mnoho myslitelů opovrhuje: srozumitelným. Což (vědci vědí) mnoho věcí strašně komplikuje…
Začtvrté, jednotlivým tématům se málokdy věnuje odděleně, témata naopak propojuje. To možná souvisí s tím, že nikdy neprošel akademickým vzděláním, které by ho k tomu (možná špatně) vedlo. To mu ovšem nezabránilo jít v mnoha tématech až do pozoruhodné hloubky. Přidejte k tomu onu rozkročenost, jíž jsme se dotkli hned v prvním bodě, a vyjde vám z toho představa, kdy Aristotelés, který na desítkách stran řeší etiku a metafyziku, neváhá zaujmout konkrétní postoj k růstu HDP a reformám DPH. Zároveň to ovšem musí vysvětlit do Blesku a dbát na to, aby se mu kvůli jednomu nepozornému výroku později něco nerozpadlo nebo nezkomplikovalo (třeba vstup do NATO).
Zapáté, čerpá a staví na myšlenkách a autorech, kteří jsou sami o sobě dost těžko čitelní či srozumitelní – a to zejména člověku, který na jejich čtení není zvyklý.
Bytostně mimo
Šestou vlastností, která Havla doprovází – a opět trochu komplikuje, byť sympaticky – je jeho bytostná svoboda, která se ovšem též projevuje v tom, že se nehlásí k žádné škole. A ani žádná škola se nehlásí k němu (kromě „havlovské zahraniční politiky“). Nelze ho tedy nikam pořádně zaškatulkovat či zařadit – ale ani šmahem vysvětlit.
A tím se dostáváme k sedmé svízeli, která však již nenáleží k samotnému Havlovi, ale k tomu, co se z něj stalo. Skoro každý Čech na něj má řidičák, kor ten, kdo se s ním osobně potkal nebo dokonce znal. Narazil jsem osobně na skupiny, které mají pocit, že na něj mají monopol, který si ostražitě brání a reagují extrémně podrážděně – až emotivně či fanaticky – když jim na „jejich Havla“ někdo sáhne. Ať ve zlém, či dobrém.
A přesto!
Jenže taková svízel nebývá jen tak pro nic za nic. Přes veškeré texty, které jsem za život přečetl, mi žádný nemluvil tak z duše a do duše (s duší!) jako právě texty Havlovy. Je to české, je to ovšem světové, vychází to z věcí, kterým našinec rozumí, a přitom je to originální systém životní filozofie, která snad dokonce člověku může ukázat to nejcennější v životě: jak správně žít.
Havel se čte složitě, některé pasáže je třeba číst párkrát… ale kam ten spěch? Knihy se nečtou na počet. Nikdo po vás rychlé čtení co možná nejvíce knih nikdy chtít nebude. Knihy se nečtou na stránky, ale na hloubku. Tanec života se netančí tak, aby byl odtancován co nejrychleji, ale co nejkrásněji.
Škoda knih
Náš profesor filosofie, legendární Milan Machovec, vždy říkal, že pokud knihu chceme číst jen jednou, tak bychom ji neměli číst vůbec. Takové čtení je ztráta času.
Havel se ale zároveň čte dobře. Člověk totiž nemusí mít školy na jeho pochopení. Čte se dobře také proto, že mu o něco jde. Je to dobrodružství myšlenek, nikoliv dějové epičnosti. Ty texty mají tah na branku. Mají smysl. Poukazují na něj a hledají jej. Je tam naléhavost a ta naléhavost je skutečná, autentická. Protože jde o hodně. O revoluci, zrození umrtveného ducha.
Respektive je to snadné čtení pro člověka, který skutečně hledá. Který odpověď na tuto otázku nečeká v reklamních sloganech či jiných zaběhnutých systémech, kde to člověk má katolicky či ateisticky zprůměrované a obecně předpřipravené. To po člověku už nic nechce, natož skutečně přemýšlet. Natož odvahu.
Jednoduše, jestli chcete žít skutečný život, čtěte složitého Havla. Doporučuji začít posledními dvanácti dopisy Olze.
