Spolek Českolipané

26/04/2026

autor Jiří Škrleta
https://www.instagram.com/p/DUY82SiDWN5/

16/03/2026

https://www.facebook.com/share/18C4UoiZRv/

11/03/2026

https://www.facebook.com/share/p/1GH12toChN/

T.G. Masaryk: „Území obývané Němci, je území naše…“

„…Pokud předně běží o Němce v našich zemích, je náš program znám dávno; území, obývané Němci, je území naše a zůstane naším. My jsme vybudovali svůj stát, my jsme jej udrželi, my jsme jej budovali znova; přál bych si, aby naši Němci při tom pracovali s námi - to by byla lepší politika než jejich pochybené úsilí nynější. Pochybuji ovšem, a počítám s tím, že jsou v těžké situaci; přiznávali, bohužel, pangermánský výbojný program protičeský příliš ochotně, nepochopili světovou situaci, byli zpiti prvotními zdánlivými úspěchy; naši Němci stali se obětí falešného prolhaného rakušáctví a krátkozrakých Habsburků. Je psychologicky pochopitelné, že teď nemile nesou, že se tak osudně zklamali a že jsme měli a máme pravdu my.

Opakuji: my jsme vytvořili náš stát; tím se určuje státoprávní postavení našich Němců, kteří původně do země přišli jako emigranti a kolonisté. Máme plné právo na bohatství našeho území, nezbytného pro průmysl náš i Němců mezi námi. My nechceme a nemůžeme obětovat naše značné menšiny české v takzvaném německém území. My jsme také přesvědčeni, že hospodářský prospěch odkazuje naše německé krajany k nám. Závisí na nich, aby se k nám postavili správně. Ať si vzpomenou, že roku 1861 spotu s námi žádali císaře, aby se dal korunovat na českého krále. Přeji si upřímně, abychom se co nejdříve dohodli. Přiznávám se, nám je těžko zapomenout, že naši Němci a Němci v Rakousku vůbec přijímali nelidské krutosti rakouské a maďarské soldatesky bez protestu, nám je těžko zapomenout, že naši Němci dávali nejzuřivější kontingent pangermanismu. Ale přesto je přijmeme rádi, jestliže se rozhodnou ke spolupráci. Nikdo nám nemůže zazlívat, budeme-li po tolika trpkých zkušenostech opatrní, ale ujišťuji, že minority v našem státě budou požívat úplných národních práva občanské rovnoprávnosti. Americká republika podjala se raději občanské války, než by byla připustila secesi svého Jihu. My nikdy nepřipustíme secesi našeho smíšeného severu. Vybudováním opravdu demokratické samosprávy máme vhodný prostředek pro rozřešení národnostní otázky. Přímočaré rozdělení pro velikou a zvláštní smíšenost není možné, a problém není pouze národnostní, nýbrž také a do značné míry sociální…“
T.G. Masaryk, Poselství Národnímu shromáždění , 22.12.1918
Připravil J. Skalský

02/03/2026

Před 158 roky, dne 1. března 1868, se ve Stuttgartu narodila Žofie Chotková, pozdější manželka rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Jejich svatba se konala 1. července 1900 v kapli zákupského zámku.

01/03/2026

Zítra to začne v Litoměřické ulici v Dubici bude částečná uzavírka kvůli výstavbě kruhového objezdu

01/03/2026

Počínaje dneškem se mění některé jízdní řády autobusů v Libereckém kraji více na idol.cz
https://share.google/Qy1zJQr7BjUdOSEug

21/02/2026

21/02/2026

21/02/2026

V sobotu 21. února všechny srdečně zveme na Českolipský masopust 👺👻🎃😺!

Centrum města obsadí masky a také stánky s různými dobrotami a řemeslnými výrobky

🤡 Budeme rádi, když přijdete v masce a přidáte se do průvodu, který vychází v cca 10:00 a ve 14:00 od OD Andy. Pro každou masku by měl být připravený malý dárek.

21/02/2026

02/11/2025

V roce 1938, když nacistické Německo postupovalo do Čech, se odehrál čin vzdoru, který popíral logiku, zvyklosti i samotný čas. Josef Mencík, český šlechtic, historik a romantický idealista, se rozhodl postavit postupujícím vojskům ne moderními zbraněmi ani politickým protestem, ale v duchu a zbroji středověkého rytíře. Jeho postoj nebyl vojenskou strategií – byl to symbolický čin, hluboce osobní odpor proti tyranii.

Mencíkův domov, hrad Hrádek, stál přímo v cestě německým jednotkám. Zatímco venkovem duněly tanky a strach zachvacoval kraj, Mencík se připravoval na bitvu způsobem, který všechny ohromil. Oblékl si plnou rytířskou zbroj, osedlal koně a vzal do ruky kopí. Sám vyjel vstříc mechanizované síle Třetí říše – obraz tak neskutečný, že působil jako vystřižený z legend.

Když na něj němečtí vojáci narazili, údajně byli zaskočeni. Někteří se smáli, jiní si ho fotili – a kupodivu ho nechali naživu. Možná ho považovali za neškodného podivína, nebo snad poznali hloubku jeho odvahy. Ať už byl důvod jakýkoli, Mencíkův život byl ušetřen, ale jeho poselství bylo jasné: svou zemi nevydá bez boje, i kdyby ten boj měl být jen symbolický.

Mencíkův čin neměl žádný vojenský dopad. Nezastavil invazi, ani nepovstal kvůli němu žádný odpor. Ale jeho ozvěna přesáhla hranice bitevního pole. V době, kdy se většina lidí cítila bezmocná, se jeho gesto stalo majákem odporu. Připomnělo, že odvaha může mít mnoho podob – že i osamělá postava ve staré zbroji může stát za něco většího než je ona sama.

Jeho vzdor byl zároveň tragický i inspirující. Tragický, protože ukazoval bezmoc národa čelícího drtivé síle. Inspirující, protože dokazoval, že důstojnost a přesvědčení mohou zářit i v těch nejtemnějších chvílích. Mencík nebojoval, aby zvítězil; bojoval, aby byl zapamatován – aby po sobě zanechal symbol české hrdosti a nezdolnosti 🖤