21/05/2026
Máme vážné obavy z plánovaného přesunu Odboru rovnosti žen a mužů z Úřadu vlády pod Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Jako organizace, která pracuje s oběťmi domácího násilí, víme, že násilí v blízkých vztazích není problém, který lze řešit pouze v rámci jedné agendy nebo jednoho ministerstva.
Domácí násilí zasahuje do mnoha oblastí života člověka. Týká se bezpečí, trestního řízení, péče o děti, sociální pomoci, zdravotnictví, školství i dostupnosti specializovaných služeb. V praxi to znamená, že o bezpečí oběti často rozhoduje to, zda spolu jednotlivé části systému dokážou včas a správně spolupracovat.
Když koordinace selhává, důsledky nenese systém. Nese je člověk, který hledá pomoc.
Oběti domácího násilí se často ocitají v situaci, kdy musí opakovaně vysvětlovat, co se jim stalo, procházet různými institucemi, nést důkazní břemeno a zároveň se snažit ochránit sebe nebo své děti. Právě proto je nezbytné, aby stát měl silné koordinační místo, které dokáže propojovat jednotlivé resorty, upozorňovat na systémové mezery a prosazovat změny napříč institucemi.
Přesun této agendy pod jedno ministerstvo podle nás nese riziko, že se problematika domácího a genderově podmíněného násilí zúží především na sociální oblast. To ale neodpovídá realitě. Bez policie, justice, zdravotnictví, školství a dalších aktérů nemůže být ochrana obětí účinná.
V době, kdy Česká republika potřebuje posilovat důvěru obětí v systém, zrychlovat reakci institucí a zlepšovat spolupráci napříč státem, považujeme oslabení meziresortní koordinace za nebezpečný krok zpět.
Žádáme vládu, aby plánovaný přesun přehodnotila a zajistila, že agenda rovnosti žen a mužů, prevence domácího násilí a ochrany obětí zůstane odborně silná, nezávislá a ukotvená na úrovni, která umožňuje skutečnou spolupráci napříč státem.
Nejde o technickou reorganizaci.
Jde o bezpečí lidí, kteří jsou vystaveni násilí.
Bez silné koordinace se z pomoci stává náhoda. A oběti domácího násilí si nemohou dovolit, aby jejich bezpečí záviselo na náhodě.