Archaia Brno z. ú.

Domů
Česko
Brno
Archaia Brno z. ú.

Trasa Web Kontaktovat organizace

Archaia Brno z. ú. je česká nestátní nezisková organizace s právním statutem zapsaného ústavu. Tématické přednášky o jednotlivých výzkumech pro investora.

Předmět činnosti

Výzkum a ochrana památek

Provádíme:

záchranné a předstihové archeologické výzkumy na území Jihomoravského, Olomouckého, Zlínského, Moravskoslezského, Pardubického kraje a kraje Vysočina. zjišťovací archeologické výzkumy na lokalitách ohrožených stavebním záměrem, územním plánem atd.. stavebně - historické průzkumy (SHP)
zpracování historického vývoje území nebo historické topografie objektu či parcely
konzultační, poradenskou a informační činnost v oblasti archeologie, historie a památkové péče

Prezentace pro veřejnost:

tématické přednášky pro školy, knihovny či zájmová sdružení o archeologii, jednotlivých archeologických výzkumech , dokumentovaných stavbách a historii jednotlivých lokalit (měst, domovních bloků aj.) výstavy a drobné instalace
dny otevřených dveří na právě prováděných výzkumech

Archeologický výzkum lze využít jako součást prezentace investorské firmy:

krátkodobé prezentace archeologických nálezů při slavnostních příležitostech (např. pokládání základního kamene, slavnostní otevření objektu)
dlouhodobé expozice z archeologických výzkumů v sídle či veřejných prostorách investorské firmy či uživatele zkoumaného objektu
bezplatnou prezentaci investorské firmy během zpravodajství o nálezech a výsledcích archeologického výzkumu v tisku, rozhlase a TV.

19/08/2026

Brněnská Malá Amerika: Haťová cesta, která čekala 600 let pod zemí!

Emil Holek – Lenka Sedláčková

To nejlepší nakonec! Jak už to tak bývá, ty nejlepší objevy přicházejí až na závěr výzkumu. Koryto vodoteče, které jsme tu už několikrát zmiňovali, ukrývalo na svém dně vskutku impozantní překvapení – haťovou cestu.

A jak taková cesta vlastně vypadala?
Byl to důmyslný dřevěný chodník, který umožňoval lidem projít podmáčeným terénem suchou nohou. Vedle sebe byly po směru toku položeny kmeny a větve. Celou konstrukci zpevňovaly příčně uložené trámy uchycené pomocí kůlů zaražených hluboko do země.

Jak tento nález přispěje k poznání dějin Brna?
To bude záležet především na jeho přesném stáří, které snad odhalí následné přírodovědné analýzy.

Nález nám však už teď vykresluje podobu krajiny před staletími. Tehdejší vodoteč nebyla dravou řekou, ale starým bočním ramenem Svratky, které se obnovovalo hlavně při povodních. Předpokládáme, že již na konci 15. století byla cesta pohřbena na dně koryta a následně postupně překryta vrstvami povodňových náplav.
Analýza použitých dřevin spolu s rozborem pylového spektra se stane základem pro detailní rekonstrukci tehdejší krajiny.

Odkryli jsme však i důležitý bod dobové komunikační sítě. Nešlo sice o hlavní tepnu, ale díky šířce téměř 3 m tudy dříve mohly klidně projet i vozy. A že tudy procházeli koně, dokládá i nález koňského udidla.

Tímto příspěvkem se s vámi z lokality Malá Amerika loučíme, archeologický výzkum jsme zde na konci července úspěšně ukončili. Děkujeme, že jste objevovali s námi!

17/08/2026

Zámek v Rosicích, renesanční perla u Brna
Michal Bučo-Marek Peška

V rámci probíhající rekonstrukce dostává zámek v Rosicích staronový šat. Zatímco nové návštěvnické centrum vítá příchozí již od března a nabízí expozice ve standardu národní kulturní památky, v dalších místnostech probíhá rozsáhlá revitalizace.
Její součástí je stavebně-historický a archeologický průzkum pod záštitou Národního památkového ústavu a naší společnosti Archaia Brno z.ú.

Původní sídlo vzniklo ve 13. století jako tvrz, která byla kvůli neustálým nájezdům a vypálení za Jošta Hechta přestavěna na opevněný hrad s věží, palácem a mohutným opevněním. Základní stavební dispozici získal hrad během 14. století a přes opakované útoky i dobytí husity sloužil jako hlavní panské sídlo až do pozdního středověku.

V druhé polovině 16. století byl hrad radikálně přestavěn pány z Lipé a Žerotíny na renesanční zámek. Z jeho původního gotického zdiva se na povrchu do dnešních dnů zachoval pouze západní trakt.

Původní hrad se nám v interiéru postupně odkrývá:

• JZ nároží (prostor bývalého divadla): Již v roce 1994 zde pod vedením prof. Ungera proběhl výzkum části hradební zdi a pyrotechnologického zařízení. V minulém roce jsme v této místnosti prozkoumali další část s relikty starších maltových podlah a několika fázemi hradního i zámeckého zdiva.

• Místnost ZUŠ (aktuální objev): V letošním roce se nám pod podsypem podlahy – kromě podlah starších, podařilo odkrýt další úsek středověkého hradebního zdiva.

Nejstarší fázi letošního nálezu představuje obvodová zeď navazující na výzkum prof. Ungera. Na ni kolmo dosedá mladší středověká přístavba, jež tvořila předsunutou konstrukci. Přesná interpretace tohoto prostoru zůstává zatím otevřená, neboť jeho pokračování probíhá pod mladší cihlovou podlahou.

Zajímavostí je, že prostor byl později druhotně využit k vedení cihlového kanálu. Ten směřoval z nádvoří skrz hradební zeď s využitím líce původní starší místnosti a následně prorážel i novější hradební zeď, dnes zakomponovanou do zámeckého zdiva.

Již v sobotu 22. srpna bude probíhat na zámku poprvé Hradozámecká noc. Vice informací : https://zamek-rosice.cz/2026/07/hradozamecka-noc-22-8-26-na-zamku-rosice/

11/08/2026

Čamrdářství na Táborské
Michal Bučo

Michal Bučo
V rámci archeologie Brna dohlížíme na stavební činnost nejen v centru a blízkém okolí, ale i v širším prostoru města.
I v na první pohled nevýznamné části je možné zachytit zajímavé situace. Jedním z takových příkladů je ulice Táborská. Při stavbě bytového domu zde byly zachyceny dvě odpadní jámy se zajímavým obsahem. Nacházely se v nich zbytky opracovaných říčních mušlí – velevrubů.
Někdy na přelomu 19. a 20. století zde pravděpodobně probíhala lokální výroba knoflíků. Výroba perleťových knoflíků byla vysoce specializovaným, prašným a hlučným řemeslem, které vyžadovalo specifické stroje (soustruhy na vyřezávání kroužků z mušlí, dírkovací stroje, brusky) a přísun suroviny – zámořských mušlí či sladkovodních velevrubů.
Tato výroba byla v českých zemích silně regionalizována a fungovala v uzavřených cechovních či cechovně-domáckých sítích. Hlavními centry byly:
Vysočina a Pelhřimovsko: Žirovnice (zdejší centrum zásobovalo celou monarchii), Počátky, Studená, Předín u Jihlavy,
Třebíčsko a Dačicko,
Podkrušnohoří.
V našem případě předpokládáme, že se jednalo o domáckou/neregistrovanou dílnu – tzv. čamrdářství. Jde o velmi cenný doklad brněnského příměstského malokapacitního řemesla, které zřejmě fungovalo jako neformální či subdodavatelská dílna pro židenický oděvní průmysl. Pro oficiální městské archivní statistiky bylo toto řemeslo příliš malé na to, aby zanechalo výraznější písemnou stopu.
Židenice a Zábrdovice byly v letech 1880–1910 centrem textilního a oděvního průmyslu. Místní krejčovství a konfekční dílny spotřebovávaly obrovské množství levných knoflíků. Mít malovýrobu přímo v místě spotřeby (bez nutnosti platit provize faktorům ze Žirovnice) dávalo z ekonomického hlediska velký smysl.
Použití sladkovodních mušlí (nejčastěji velevruba malířského či nadmutého) ukazuje na využití lokálních zdrojů. Velevrubi se masově vyskytovali v meandrujících a neregulovaných tocích Svitavy a Svratky i v přilehlých náhonech přímo v Židenicích a Zábrdovicích. Říční perleť byla levnější alternativou k drahé mořské perleti – knoflíky z ní byly menší a slabší, ale dostupné pro běžnou konfekci.
Jako odpadní jáma později sloužila i původní kamenná studna. Při hloubení stavební jámy se podařilo odhalit i její spodní část. V zásypu se objevilo několik skleněných lahví, které je možné spojit s perleťářskou výrobou.
Po vyvrtání a vyřezání polotovarů knoflíků ze škeblí byla perleť matná a drsná. Aby získala vysoký lesk, mořila se v lázních s kyselinami (nejčastěji kyselina chlorovodíková/solná nebo dusičná) nebo v lázních s peroxidy a čpavkem pro bělení.
Speciální láhev se dvěma otvory se nazývá průtoková láhev. Sloužila v lékárnictví a medicíně. Láhev se zavěsila za skleněné očko dnem vzhůru nad pracovní stůl nebo kadičku. V dlouhém hrdle byla gumová zátka s jemnou skleněnou trubičkou (nebo kapátkem). Uvolněním tlaku / odvzdušněním kapala kyselina přímo na knoflíky nebo do lázně, aniž by s ní dělník musel nebezpečně manipulovat rukama.

09/08/2026

Brněnská Malá Amerika: Technické památky baví vás i nás! Objevili jsme pozůstatky historické silniční váhy?
Emil Holek – Lenka Sedláčková

Zdá se, že novodobé technické památky se těší vaší oblibě, a tak pro vás máme další zajímavost z našeho výzkumu!

Při okraji plochy u ulice Hybešovy se nám podařilo odkrýt poněkud zvláštní zahloubenou stavbu. Její interiér tvořily čtyři mohutné pískovcové bloky v rozích a uprostřed jazykovitý sokl. Už při odkrývání jsme naráželi na neobvyklé kovové (železné a litinové) díly. Záhy jsme v nich rozpoznali součásti vážního zařízení – konkrétně vahadlo, táhlo, závaží, kotvicí patky a řadu dalších prvků.

Bohužel většinu kovových nálezů krátce po odkrytí odcizili sběrači kovů, a tak nám zůstalo jen několik pracovních fotografií…

Dodatečně jsme zjistili (za což děkujeme především panu Vašíčkovi), že v těchto místech ve 20. století skutečně stávala silniční váha. Odkrytou stavbu proto interpretujeme jako vážní šachtu tohoto zařízení.

A jak taková váha vypadala a fungovala?
• Plošina: V úrovni vozovky byla zapuštěna dřevěná nebo železná plošina, na kterou najel vůz.
• Šachta a páky: Pod plošinou se nacházela zděná šachta s promyšlenou soustavou převodových pák.
• Princip vážení: Po najetí vozidla na plošinu se jeho hmotnost přenesla na soustavu pák. Díky pákovému převodu se působící síla výrazně zmenšila a táhlem se přenesla k vahadlu (umístěnému ve vážním domku nebo na stojanu), kde obsluha pomocí posuvného závaží určila celkovou hmotnost vozu.

Pro lepší představu jsme nechali AI vytvořit ilustrační obrázek silniční váhy. Je určený především pro ty, kteří si pod pojmem „silniční váha“ nic konkrétního nepředstaví, tak prosím nehleďte na technické detaily…

Váha fungovala ještě ve 2. polovině 20. století, takže je dost možné, že si ji někteří z vás pamatují. Budeme velmi vděční za jakékoli vaše vzpomínky, informace nebo fotografie!

06/08/2026

Hrad Pernštejn – archeologický výzkum na 1. předhradí
Miroslav Dejmal – Ondřej Čmelák – Václav Kolařík (NPÚ, ÚOP Brno)
Již od konce dubna probíhá archeologický výzkum na prvním 1. předhradí hradu Pernštejna. Výzkum je prováděn v souvislosti s opravou a statickým zajištěním severovýchodní hradby 1. předhradí. Samotnému výzkumu předcházely záchranné práce v roce 2020 a zjišťovací sondáž v roce 2023.
Zkoumaná plocha je poměrně rozsáhlá, o rozměrech 45 x 5 m. A bezprostředně navazuje na hradbu předhradí. Výzkum doložil několik důležitých historických etap hradu. Pokud pomineme nálezy v druhotných polohách, nejstarším objevem je relikt velké hospodářské budovy z přelomu 15. a 16. století. Ta měla délku přes 30 m a šířku minimálně 5 m. Následovaly již situace související s výstavbou samotného opravovaného opevnění. Jde o vrstvy vyrovnávek z první poloviny 16. století, které obsahují i četné zlomky reliéfních komorových kachlů a odpad z železářské výroby.
Tato hradba je poměrně unikátní. Její součástí jsou totiž u nás v podstatě unikátní tzv. kalhotové střílny (jeden otvor na vnitřním líci, dva na vnějším líci). Navíc je součástí tohoto opevnění i přilehlá Nedvědická brána. Ta je také opatřena kalhotovými střílnami. Navíc má tvar bastionu a celá tato soustava představuje poměrně progresivní opevnění vzniklé v první polovině 16. století, upravené místním podmínkám. Opevnění snad vzniklo za Jana IV. z Pernštejna a snad jde o reakci na tehdejší turecké nebezpečí a souvisí také samozřejmě se sebereprezentací tehdejších majitelů hradu. Inspirace, pro opevnění lze asi hledat v tehdejších Uhrách, které byly tehdy silně ovlivněny italskými fortifikačními staviteli.
V 17. století, či na počátku 18. století došlo k destrukci severního úseku hradby. Následně zde vzniklo provizorní ohrazení/opevnění v podobě palisády, či plotu, které jsme zachytili jako žlab. Jak výzkum doložil, hradba byla následně v druhé polovině 18. století opravena. Kdy je s podivem, že tehdy byly znova vybudovány i kalhotové střílny. Patrně to souvisí s faktem, že hrad byl tehdy ještě zemskou pevností a proto bylo opevnění obnovováno ve stejné podobě, i když již nemohlo plnit reálnou vojenskou funkci.
Právě z mladších vyrovnávek vzniklých po opravě hradby pochází početný soubor zlomků kamenných dělových koulí. Těch je přes šedesát a patrně souvisejí se starším obléháním snad v 15. století, protože ráže a materiál koulí neodpovídají jedinému spolehlivě doloženému obléhaní v roce 1645. Z mladších situací jsme zachytily pozůstatky několika hospodářských staveb a zahradní horizont a stavby související se zdejší zahradou, která se zde nacházela ještě na začátku 20. století. Během výzkumu byla nalezena početná kolekce artefaktů, zlomky kuchyňské a stolní keramiky, drobné kovové nálezy (mince, přezky, kování, atd.), zlomky kamnářské a stavební keramiky, atd. Tento soubor artefaktů představuje prozatím největší kolekci nálezů, kterou máme z hradu Pernštejna k dispozici.

06/08/2026

Zločin ve Fussdorfu?

Jakub Těsnohlídek
Aleš Hoch
Kristýna Kuklová

Na první pohled šlo o běžný archeologický výzkum. Při dokumentaci stavební jámy pro novou čističku odpadních vod v obci Rantířov (německy Fussdorf) archeologové očekávali pozůstatky středověkého zpracování rud. Mlecí kameny, zbytky dřevěné plavící linky nebo hutnická struska nejsou v okolí někdejších hornických center na Vysočině ničím neobvyklým. Pak ale přišel objev, který nikdo nečekal.

Při odebírání geochemických vzorků se na dně jedné ze zahloubených jam začaly objevovat lidské kosti.

Přibližně dva metry široká jáma byla vyplněna hutnickou struskou. Na jejím dně ležela v natažené poloze na zádech lidská kostra, hlavou orientovaná k severu. Už první pohled naznačoval, že nejde o běžný pohřeb. Jak se lidské ostatky ocitly uprostřed průmyslového zázemí středověké úpravny rud? Šlo o nešťastnou náhodu, nebo se zde odehrál zločin?

Prvotní antropologická analýza ukázala, že kostra patřila mladému muži ve věku přibližně 24 až 30 let. Šlo o jedince středně robustní postavy s přiměřeně vyvinutým svalstvem. Jeho zuby vyprávějí překvapivě podrobný příběh. Výraznější opotřebení prvních stoliček i spodních řezáků vzhledem ke zbytku chrupu naznačuje, že jeho potrava obsahovala větší množství tvrdých nebo abrazivních částic. Mohly to být například drobné kamínky, které se do mouky dostávaly při mletí obilí.

Na zubech byly patrné také jemné linie v zubní sklovině (hypoplazie). Ty vznikají v období, kdy organismus čelí dlouhodobému stresu, například podvýživě nebo závažnějším nemocem. V tomto případě ukazují, že muž prodělal náročné období pravděpodobně mezi prvním až pátým rokem života, tedy zřejmě krátce po odstavení od mateřského mléka. Na jednom ze zubů se navíc zachoval drobný kaz – připomínka, že ani naši středověcí předkové se dentálním problémům nevyhnuli.

Příběh nalezeného muže ale zdaleka nekončí. Antropologický nález nyní čekají podrobnější analýzy, které snad pomohou objasnit jeho původ, způsob života i okolnosti smrti. Možná se nakonec ukáže, že šlo pouze o neobvyklý způsob uložení zemřelého. Stejně tak ale nelze vyloučit, že kostra ukrývá příběh tragické události nebo dokonce dávného zločinu. Odpověď zatím zůstává skrytá pod vrstvami strusky i času.

Po ukončení stavebních prací zde obec Rantířov plánuje vybudovat odpočinkové místo, doplněné deskou s nálezovými informacemi.

05/08/2026

Brno, Polyfunkční komplex Dornych:

Železniční spojka z hlavního nádraží na dolní nádraží

Aneta Krejčířová – David Zima

V předchozím příspěvku o záchranném archeologickém výzkumu v areálu budoucího polyfunkčního komplexu Dornych jsme slíbili příspěvek o málo známé železniční spojce - viaduktu.

S houstnoucí vlakovou dopravou v druhé polovině 19. století došlo v námi zkoumané lokalitě k vybudování železniční spojky (viaduktu) z horního nádraží (dnes hlavní) na Rosické nádraží (dnes dolní).
V květnu roku 1868 začaly stavební práce na novém viaduktu. Významným dnem bylo 15. září roku 1869, kdy po spojce projely první stavební vlaky. Mezi Úzkou a Uhelnou ulicí byl postaven viadukt s deseti cihelnými oblouky, kde jedním z nich (pátým ve směru od rosického nádraží) protékal Svratecký náhon. Pravidelný provoz na spojce byl zahájen ve čtvrtek 15. září roku 1870.
Ke zrušení spojky došlo v říjnu 1971. Vzápětí byly sneseny konstrukce mostů, železniční svršek a další železniční zařízení. Zbytky trati, které už tvořila pouze spodní stavba, a příslušné pozemky předala železniční správa městu. Pozůstatky spojky se postupně vytrácely v souvislosti se stavbami zasahujícími do trasy spojky.
Když v letech 1979 až 1984 probíhala v prostoru mezi ulicemi Úzká a Uhelná stavba obchodního domu Prior, zmizely veškeré připomínky spojky mezi těmito ulicemi. Obloukový cihelný viadukt byl zlikvidován již na jaře roku 1979.

Při záchranném archeologickém výzkumu byly odhaleny pouze zděné základy pilířů viaduktu. Pilíře byly založeny na dřevěném roštu, pod nímž byly ještě dřevěné piloty. Základy pilířů dosahovaly hloubky kolem 3 metrů.

Máme tu někoho, kdo si ještě stojící viadukt pamatuje?

Za poskytnutí historických fotografií z bourání viaduktu děkujeme autorům webových stránek: www.brnak.net.

V příštím příspěvku se dozvíte více o Svrateckém náhonu, rybích haltýřích a Haasově mlýně.

04/08/2026

Hledáme brigádníka...........

01/08/2026

R.I.P. (1250 – 29. 7. 2026) 😢
Ve středu 29. července 2026 byly zcela odstraněny zbytky základů. Je tomu něco málo přes rok, co bylo mezi ulicemi Veselá a Besední v Brně objeveno torzo kamenného domu. To, co se zpočátku zdálo být pouze pozdně středověkým či novověkým sklepem, bylo později identifikováno jako unikátně dochovaná nadzemní komora domu z 1. poloviny 13. století. Na západní straně se dokonce nacházel přizděný prevét (záchod), což je v našem prostředí naprostá rarita.
Zachovat tento dům na původním místě bohužel nebylo možné, protože by to kolidovalo s technologickým zázemím stavby Janáčkova kulturního centra, na které Brno čeká již dlouhé roky. Díky vstřícnosti investora a podpory vedení města však bylo nalezeno kompromisní řešení – část domu bude přemístěna a znovu sestavena na jiném místě. Dům byl rozřezán za použití diamantového lana, jednotlivé části opatrně vyzvednuty věžovým jeřábem a do budoucna se počítá s jeho sestavení v atriu nové budovy JKC. Do konce srpna máte příležitost navštívit výstavu v Urban centru BRNOmycity, která se věnuje nejen projektu JKC, ale také dvěma velkým archeologickým výzkumům na tomto místě. Torzo domu bylo díky svému historickému významu nominováno na prestižní cenu Národního památkového ústavu v kategorii Objev ,nález roku 2026. Pokud byste nás chtěli podpořit, hlasování probíhá do 20. září. Děkujeme vám za případnou podporu! Více informací o hlasování najdete zde: https://1url.cz/feCTU
Můžete si rovněž prohlédnou detailní 3D model domu, který byl pořízen pracovníky Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity: https://1url.cz/7eCTZ
Archeologický průzkum na místě bude pokračovat i v následujících týdnech souběžně s pokračující stavbou. Plánujeme vykopat zbylé hluboké objekty a odpadní jímky, což nám snad přinese další zajímavé nálezy, o kterých vás budeme určitě informovat.

26/07/2026

Brněnská Malá Amerika: Zapomeňte na střepy a kosti!
Dnes máme lahůdku pro milovníky železnice a technických památek!

Emil Holek – Lenka Sedláčková

Protože víme, že ne všichni jste fanoušky vodotečí, vývoje zástavby, studní, střepů či zvířecích kostí, odkryli jsme při výzkumu i něco speciálního pro milovníky vláčků a techniky — dvě historické železniční točny!

Obě točny byly součástí skladiště Severní dráhy císaře Ferdinanda (dnes lidově známého jako Amerika). Na přelomu 19. a 20. století patřil tento areál k absolutní technologické a logistické špičce tehdejšího Rakouska-Uherska. Šlo o unikátní, moderně řešenou třípodlažní stavbu, která původně sloužila k distribuci zboží - např. až z přístavu v Hamburku.

A k čemu taková točna vlastně sloužila? Zjednodušeně řečeno jde o otočnou plošinu, která umožňovala otáčení železničních vozidel. V tomto případě vagónů, které tak mohly vjet z vnější koleje přímo do suterénu skladiště. Protilehlé točny se nacházely uvnitř skladiště. Zda jsou dochovány dodnes, nevíme.

A jak točny vypadají? Obě mají téměř identickou konstrukci. Tvoří je betonový základ na kruhovém půdorysu o průměru téměř 7 metrů. Po obvodu jsou umístěny pískovcové bloky, v jejichž úrovni se nacházel otočný kolejový most. Uprostřed každé točny je pískovcový blok, na kterém se původně nacházelo středové ložisko – tzv. královský čep. Na něm byl umístěn samotný kolejový most s koly, která jezdila po kruhové kolejnici. Ta se bohužel dochovala pouze u jedné z točen.

Točny přestaly být využívány po roce 1947. Na leteckých snímcích z roku 1953 už po nich není ani památky. Někdy v tomto období byly zasypány a přímo přes ně položeny nové koleje…

Adresa

Bezručova 15
Brno
60200

Web

http://www.archaiabrno.org/

Upozornění

Buďte informováni jako první: pošleme vám e-mail, když Archaia Brno z. ú. zveřejní novinky a akce. Vaši e-mailovou adresu nepoužijeme k žádnému jinému účelu a odběr můžete kdykoli zrušit.