19/12/2024
Udělal jsem malý, ale o to zajímavější rozhovor s panem Kosem na záchraných vykopávkách ve Vorličkách.
Rozhovor (přednáška) s archeologem Petrem Kosem
Je výzkum lokality v Boleradicích něčím zajímavější či výjimečnější oproti jiným záchranným výzkumům?
Výzkum, vyvolaný výstavbou nových rodinných domů, je zajímavý umístěním v terénu. Nikdy se v těchto místech nic tak zásadního neprovádělo. V minulosti se lokalitou „Vorlíčky“ zaobíral profesor J. Unger, známý svým dlouholetým výzkumem hlavně v Divákách, kde se mu podařilo v poloze „Padělky za humny“ odkrýt mladohradištní a středohradištní pohřebiště. V Divákách to zároveň fungovalo i jako praxe pro studenty antropologie. Ve vaší oblasti se profesor Unger věnoval navíc i několika opevněným místům, v Divákách provedl několik sond na hradisku Burberk, aby zjistil, že se jedná o hradisko ze starší doby železné. Dalším byl Hrádek v katastru Morkůvek, kde Unger doložil opět osídlení z doby halštatské. To znamená, že v šestém století před naším letopočtem (mladší až pozdní době halštatské) se tu budovala převážně drobná hradiska, jejichž význam je spatřován v postupné separaci zástupců vyšší společenské vrstvy.
V lokalitě „Vorlíčky“ jsme našli převážně keramiku, která se však neváže k době vzniku halštatských hradisek, ale předchází jí. V 8.-7. století před naším letopočtem se sem dostavují první vlivy podunajské halštatské kultury (jihomoravská skupina horákovská), na jejichž základech se vyděluje regionální podskupina ždánická. V Boleradicích se tedy podařilo objevit sídlištní objekt, který naznačuje, že Boleradice byly osídleny již ve starším úseku doby halštatské. K tomu období se oganicky váže i následné osídlení z doby laténské, tedy historických Keltů, kteří zde zanechali dvě polozahloubená obydlí.
Právě odkrýváme hospodářské odpadní a skladovací objekty, v jejichž případě se jedná o zřejmé doklady života obyvatelstva usedlého zemědělského charakteru. Kromě výšin využivalo místní společenství v době železné i přístupnější polohy, kde se rozvíjelo hlavně agrární hospodářství. Podstatou úspěšnosti místního zemědělství v pravěku až středověku jsou spraše, na nichž se vyvinuly během pleistocénu a holocénu kvalitní zemědělské půdy, lze tedy předpokládat, že další doklady podobného osídlení lze očekávat také v širším okolí. V době Keltů, na konci čtvrtého století před naším letopočtem, se tu již intenzivně zemědělničilo.
Zjištěné osídlení v poloze „Vorlíčky“ je poměrně důležité, neboť zde profesor Unger objevil i pozůstatky dvojitého rondelu, tvořeného dvěma kruhovými příkopy s palisádovým žlabem uvnitř. Popsaný druh sociokultovního areálu je typický pro kulturu s moravskou malovanou keramikou mladšího neolitu, a právě z této doby bylo na trase aktuální stavby prozkoumáno asi šest menších objektů. Byly tak získány další indicie, že rondel může pocházet právě z této doby. Během následující etapy záchranného výzkumu se dosavadní situace dá ale ještě ověřit, neboť jeden z rodinných domů, které se tu budou stavět, má stát přímo v jeho okrajové části.
Váš hrad „Bolehrad“ je i pro mě částečně důležitý, protože se zabývám s kolegy stavebními technologiemi, konkrétně experimentem s výrobou vápna a snažíme se přijít i na jeho aplikaci do historických malt a omítek. Váš boleradický hrad mě zaujal proto, že jeho existence je kladena do třináctého až šestnáctého století, což znamená, že kolem musely existovat i výrobny vápna, tedy vypalovací pece. Hrad, než byl zcela rozebrán, stál až do šestnáctého století, musela tedy existovat i kontinuita v jeho stavební údržbě. Jestliže hrad náležel pánům z Klobouk, kteří ve své době patřili k předním feudálním morvským rodům (Lev z Klobouk založil známý klášter premonstrátů v Zábrdovicích), lze předpokládat, že ve vrcholném středověku tu již měli pevné kamenné sídlo. Profesor Unger odkryl v lese nad Diváky vápenickou pec, která se datuje do devatenáctého století. Pec souvisela s jezuity, kteří tady měli panství, a pec využívala lokálního zdroje vápence, který byl lámán “U Skaly” (horniny flyšového pásma ždánické jednotky). I v lokalitě, kterou právě zkoumáme, se vyskytuje velké množství vápenců, jsou bílé až narůžovělé, místy velmi kvalitní a dají se datovat přibližně do období třetihor. Lze předpokládat, že byly dopraveny z blízkého okolí, nebo jsou možná dokonce i součástí zdejšího geologického podloží. Je pravděpodobné, že u Divák se časem naleznou další technologické objekty, u kterých se bude dále vyvíjet souvislost s hradem a přes ně se bude dát snad dojít i k celkem přesné dataci jeho vzniku. To jsou další důvody, proč mě tato oblast zaujala. Vraťme se k lokalitě „Vorlíčky“, která je velmi zajímavá. Díky bohatství nálezů a dlouhodobému vývoji osídlení tohoto místa je pravděpodobné, že se v jeho blízkosti nachází i soudobá pohřebiště. Z leteckého mapování lze odhadnout, že tu v budoucnu ještě bude možné něco objevit.
Rozhovor (přednášku) prováděl Radim Koráb s Mgr. Petrem Kosem a usilovně u toho kopal Jan Němec. Vedoucí výzkumu se jmenuje Mgr. Richard Bíško. Průzkum provádí Ústav archeologické památkové péče Brno.
