20/05/2026
„Nejnáročnější je pro mě asi komunikace s klienty a jejich blízkými v těžkých chvílích. My totiž často naskakujeme do už rozjetého vlaku – přicházíme do rodin, které mají své obavy, zvyky i tempo, a musíme se přizpůsobit my jim, ne oni nám. To vyžaduje velkou citlivost, respekt a schopnost naslouchat,” říká Lucie pro seriál Den v mobilním hospici.
👩⚕️ Lucie Odcházelová, vrchní zdravotní sestra v Hospic Mezi břehy
💬 Jak vypadá Váš běžný den?
Můj den začíná dobrou kávou a chvílí, kdy si srovnám, co nás čeká. Pak už řeším rozpis služeb, volám s lékaři, nemocnicemi i rodinami pacientů a často vyrážím do terénu. Každý den je jiný – někdy náročný, někdy dojemný, ale vždycky hodně lidský. A i když pracujeme s těžkými tématy, u nás nechybí humor, blízkost a obyčejné lidské chvíle.
💬 Co vám přinesla práce v mobilním hospici?
Práce v mobilním hospici mi hodně přehodnotila priority. Člověk si mnohem víc váží času, zdraví a obyčejných věcí v životě. Připomíná mi, co je opravdu důležité.
Pořád mě také překvapuje, jak jsou lidé za naši péči vděční. Zároveň ale vidím, jak malá je stále informovanost o paliativní péči a co všechno může rodinám přinést.
💬 Na kterého klienta vzpomínáte nejčastěji?
Silně ve mně zůstal příběh jedné paní, o kterou doma pečovala její dcera se synem. Do jejich života jsme vstoupili až v úplném závěru, paní ještě ten večer zemřela.
Její dcera nám ale potom se slzami v očích děkovala za péči, klid a podporu, kterou jsme jim dali. Říkala, že díky tomu mohla maminka odejít přesně tak, jak si přála – doma, bez bolesti, obklopená láskou svých nejbližších. A že i ona sama měla poprvé pocit, že na to není sama. To jsou chvíle, kdy si člověk uvědomí, jak hluboký smysl naše práce má.
