20/08/2026
Malo je poznata činjenica da Češka (zajedno sa Slovačkom) ima autokefalnu pravoslavnu crkvu, pod nazivom Pravoslavna crkva čeških zemalja i Slovačke, koja je prvobitno bila pod jurisdikcijom Srpske pravoslavne crkve. Naime, istorijski posmatrano, pod uticajem niškog episkopa Dositeja, koji je 1920-1921. boravio u Čehoslovačkoj, Matej Pavlik (1879-1942), tada član Čehoslovačke narodne crkve, okrenuo se pravoslavlju. Došavši u Srbiju, zamonašio se u manastiru Krušedol na Fruškoj Gori, 21. septembra 1921, uzevši duhovno ime Gorazd, a već 25. septembra iste godine u Sabornoj crkvi u Beogradu hirotonisan je u moravsko-šleskog episkopa Srpske pravoslavne crkve. Gorazd je 1925. svoju delatnost preneo u Prag, postavši duhovni vođa Češke pravoslavne opštine. Taktičnim radom, oslanjajući se na ugled i pomoć Srpske pravoslavne crkve i dobre političke odnose Čehoslovačke sa Kraljevinom Jugoslavijom, uspeo je da ga čehoslovačka vlada prizna za episkopa nad pravoslavnima u Bohemiji i Moravskoj, postavši tako prvi episkop novonastale Češko-moravske eparhije Srpske pravoslavne crkve, koja je 1951. dobila i autokefalnost. Zbog mučeničke smrti (surovo mučen i ubijen od nacista 1942. godine) proglašen je 1987. pravoslavnim svecem – Sveti Gorazd Češki.
O ovim i drugim interesantnim detaljima iz istorije srpsko-čeških verskih spona, studiozno se bavi sveštenik Šumadijske mitropolije i član Udruženja „Česi Šumadijeˮ iz Kragujevca Saša Antonijević, koji je nakon dugogodišnjeg istraživanja objavio monografiju Češko-moravska eparhija Srpske pravoslavne crkve 1921-1942. godine. Knjiga je upravo prevedena na češki jezik, a uskoro očekujemo i njenu štampu i promociju – sve uz podršku Ministarstva za ljudska i manjinska prava i društveni dijalog Republike Srbije, Ministarstva spoljnih poslova Republike Češke i Nacionalnog saveta češke nacionalne manjine u Srbiji. Realizacija ovog projekta doprineće kako očuvanju maternjeg jezika pripadnika češke zajednice u Srbiji (pre svega u Banatu), tako i upoznavanju šireg građanstva Srbije i Češke sa ovom malo poznatom pričom iz istorije srpsko-češke uzajamnosti. Time se aktivno radi i na očuvanju i jačanju savremenih srpsko-čeških kulturnih veza.
Málo známou skutečností je, že Česká republika (společně se Slovenskem) má autokefální pravoslavnou církev s názvem Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku, která původně spadala pod jurisdikci Srbské pravoslavné církve. Její historický vývoj byl následující. Pod vlivem nišského biskupa Dositeje, který v letech 1920-1921 pobýval v Československu, Matěj Pavlík (1879-1942), tehdejší člen Československé národní církve, se přiklonil k pravoslaví. Po příchodu do Srbska se 21. září 1921 stal mnichem v klášteře Krušedol, ležícím v pohoří Fruška Gora. Zde přijal duchovní jméno Gorazd. Již 25. září téhož roku v katedrálním kostele v Bělehradě byl vysvěcen na moravsko-slezského biskupa Srbské pravoslavné církve. V roce 1925 přenesl Gorazd svou činnost do Prahy a stal se duchovním vůdcem české pravoslavné obce. Taktickou prací, opírající se o reputaci a pomoc Srbské pravoslavné církve a dobré politické vztahy mezi Československem a Jugoslávským královstvím, se mu podařilo dosáhnout toho, že jej československá vláda uznala za biskupa nad pravoslavnými v Čechách a na Moravě. Stal se tak prvním biskupem nově vytvořené Českomoravské eparchie Srbské pravoslavné církve, která získala autokefalii v roce 1951. Kvůli své mučednické smrti (byl krutě mučen a zabit nacisty v roce 1942) byl v roce 1987 prohlášen za pravoslavného svatého - svatého Gorazda Českého.
Těmito a dalšími zajímavosti z historie srbsko-českých náboženských vazeb se důkladně zabývá kněz šumadijské metropole a člen sdružení „Česi Šumadijeˮ z Kragujevace, Saša Antonijević, který po dlouholetém výzkumu vydal monografii Českomoravská eparchie Srbské pravoslavné církve 1921–1942. Kniha byla právě přeložena do češtiny a brzy očekáváme její tisk a propagaci – to vše za podpory Ministerstva pro lidská a menšinová práva a sociální dialog Republiky Srbsko, Ministerstva zahraničních věcí České republiky a Národní rady české národnostní menšiny v Srbsku. Realizace tohoto projektu přispěje jak k zachování mateřského jazyka příslušníků české komunity v Srbsku (především v Banátu), tak k seznámení širší veřejnosti Srbska a České republiky s tímto málo známým příběhem z historie srbsko-české vzájemnosti. Aktivně se tak pracuje na zachování a posílení současných srbsko-českých kulturních vazeb.
