06/10/2026
DEN 9🇧🇬
📍6. 8. 2026
Cesta dolů začíná. Čekají nás asi dva kilometry podél krásného potoka, ve kterém se cestou dokonce vykoupeme. Ťapkáme si pěkně na pohodu, občas si pískneme, aby o nás případný méďa věděl včas, a pomalu špacírujeme zpátky do civilizace. 🐻
Dalo nám to zabrat, ale jsme na tom dobře. Žádná další zranění nepřibyla, takže už to snad v klidu doklepeme. Po několika hodinách chůze se konečně objevujeme v osadě Sandanski, kde nás vítají přeplněné koše a odpadky všude kolem. Dole u hospody zjišťujeme, že Věruška s Bebou už sem přivezly naše dodávky. Můžeme si tak bez spěchu skočit na místní zmrzku a limču. 🍦
Další cesta měla směřovat k nedaleké řece Struma. Ještě před odjezdem jsme si tam domluvili jednodenní rafting jako rozlučku s Bulharskem. Reklama slibovala divokou řeku plnou peřejí, rychlou jízdu v neoprenech a pořádnou dávku balkánského adrenalinu.
Jenže když podél řeky několik kilometrů jedeme, nadšení rychle opadá. Tahle pomalá srajda připomíná spíš Berounku, a to je na vysněný rafting trochu slabota. Přijíždíme do kempu u hlavní silnice, kde nepřetržitě hučí náklaďáky. Ještě se pro jistotu ptáme, jestli je to opravdu ten úsek, který jsme právě viděli. Odpověď zní: „No fast, but good relax.“ A tak startujeme káry a vyrážíme rovnou směrem k hranicím, do kempu Blue Gate, který jsme mezitím našli na mapě.
Přijíždíme večer a hned víme, že jsme trefili správně. Milá paní domácí, krásná zahrada, bazén a spousta míst, kde se dá konečně vydechnout. Přesně takové místo jsme po téhle výpravě potřebovali. Tady se s Bulharskem loučí úplně samo. 🌿✨