28/04/2026
Dnešní příspěvek pojmu jinak, a to stylem „nad zprávami mých milých čtenářů“. Jo: a nebudu Vám slibovat novou rubriku podobně jako s „Nedělní chvilkou z Abruzza“, jejíž čtrnáctidenní frekvenci jsem nebyla schopna dodržet ani přesto, že mám kvantum materiálu. Bohužel mi trvá strašně dlouho, než ho celý zpracuji do nějaké srozumitelné podoby. 🤭 Já vím, ostuda, ale brzy se vrátím. Teď zpátky k tématu.
Když mi píšete, opakovaně se ptáte na jednu věc: jaké to je udělat tak zásadní životní rozhodnutí a po čtyřicítce se odstěhovat do cizí země? Spousta z Vás řeší něco podobného – má svůj sen, jen se bojí udělat první krok –, a tak teď zkusím sepsat svoje pocity.
Jestli mám strach? ANO, MÁM. 😱 A otevřeně: celou dobu je to legrace, do Abruzza stále jezdíme spíš „na návštěvu“, ale čím víc se blíží čas definitivního stěhování, tím častěji se mě jímají nejrůznější obavy. Jak se jich zbavit? Nemám na to žádný konkrétní recept, ale snažím se řídit heslem: hlavně se z ničeho nepos*at!
Občas se mnou emoce cloumají natolik silně, že se mě zhostí nejen obavy, ale dokonce pochyby. Kdy se mi to děje? Nejčastěji při pomyšlení, zda-li to tu beze mě všichni moji milovaní blízcí v pohodě zvládnou; pak v úplně obyčejných situacích: třeba, když potkám milé lidi, se kterými se dám do řeči (paní prodavačka, slečna v čekárně u zubaře, technik v autoservisu, obsluha v kavárně) nebo pohledem na krajinu. Ač jsem se rozhodla pro radikální restart svého života, nikdy nezapomenu, do jak nádherné země jsem se narodila. 💙 Zejména u nás na severu je božsky! Miluju všechny ty kopce, výhledy z nich, nekonečné procházky a dlouhé výšlapy s rodinou, bloumání lesem či obyčejné sezení na trávníku. A i přes všeobecně negativní náladu ve společnosti samozřejmě nejsou všichni Češi „špatní“.
Kdekdo by si mohl říct, že mě „pálí dobré bydlo“. Třeba ano, třeba ne. Já nevím, a proto to musím zkusit. Teď mě volá nová kapitola života. A rozhodně to není tak, že bych ze sebe najednou začala dělat „velkou Italku“, rozjela nadměrnou idealizaci Itálie a opovrhování Českem. Plně si uvědomuju, že v Itálii budu vždy cizinkou a zcela jistě mě čeká spousta překážek, o kterých aktuálně nemám tušení (naštěstí 🤩).
Co mě 💯% drží nad vodou, je nekonečná laskavost, ochota i pomoc našich nových přátel, které jsme na naší cestě za hledáním nového domova potkali. Průběžně poznáváme další a další. 🫂 Ač jsme introverti a neseznamujeme se úplně jednoduše, tady to jde tak nějak samo a člověk se tomu nesmí bránit (vlastně ani nemá šanci 🤣). Občas se stane, že se s někým zapovídáte na baru a o pár hodin později skončíte u něj doma při rodinné večeři. Vlastní zkušenost. Nám to přišlo zvláštní a když jsem namítla, jestli to není „hloupý“, okamžitě se mi dostalo odpovědi ve smyslu, ať neblázním. 😂 Ta nezištná vřelost tam na nás dýchá ze všech stran.
Co víc si přát? 🙏 Podařilo se nám najít vysněný dům na magickém místě, byť už jsme pochybovali, že k tomu někdy dojde. Máme vlastní olivový háj, výhled na krajinu a hory, jak jsme si vysnili. Kdykoliv si můžeme zajet k moři. Těšíme se na pěstování ovoce, zeleniny a obecně chceme být co nejvíce soběstační.
Jsou jen 2 možnosti: buď to vyjde nebo nevyjde.
Pokud i Vy máte nějaký sen, nebojte se najít veškerou odvahu k jeho uskutečnění. A jestli si ho momentálně z jakýchkoliv důvodů splnit nemůžete, nesmutněte a nesnažte se komukoliv, koho třeba sledujete na sociálních sítích, za každou cenu vyrovnat. Svět není černobílý a věřte, že i tvůrci/influenceři řeší starosti všedních dní, stejně jako já nebo Vy. 🤗
Pakliže má Váš čas dozrát, dozraje. A co když ne? I tak to bude v absolutním pořádku. ☯️ Udělejte si „svoji“ Itálii, Španělsko nebo jakoukoliv jinou oblíbenou zemi doma. Tam, kde se cítíte sami sebou. Ve chvíli, kdy začnete žít v jiném „módu“, začne se postupně měnit i Vaše blízké okolí. Věřte mi, nevymýšlím si. Zaměřte se na maličkosti, které se na první pohled můžou zdát až zbytečné. Víte, čím jsem před X lety začala já❓😍 Ve chvíli, kdy jsem někoho pouštěla na přechodu pro chodce, pokynula jsem mu a ještě jsem se na něj viditelně usmála. Reakce jsou naprosto boží a hřejí u srdce! Dělám to dodnes a stále s radostí.
Pravou lidskost nám totiž nenahradí žádné pokroky, inovace, automatizace, umělá inteligence... Pokud tedy do budoucna nechceme žít jen v iluzi. Už tak je společnost předigitalizovaná. Především proto jsem si za nový domov vybrala italský region, kde se stále žije jednoduše a „po staru“. Teda, že mi nikdo neodpovídá na e-maily, mě občas vytáčí 😂, ale co už, musím si za ním zkrátka zajet a vše vyjednat osobně.
👉 Na závěr moje doporučení pro opuštění jakési „bubliny pohodlnosti“: když někam jedete, nedávejte až tak úplně na zaručené rady ostatních a zkuste se spolehnout na vlastní intuici (vím, o čem píšu). Zkrátka vyrazte, ubytujte se u místních, komunikujte s nimi; sledujte, jak na místě plyne přirozený život; ochutnávejte, poznávejte tradice, zúčastněte se nějaké akce. Jasně, sem tam se „seknete“ a je to ta složitější varianta, pro jejíž realizaci budete muset vynaložit více úsilí, ale vězte, že si díky ní přirozenou cestou rozšíříte obzory a ještě podpoříte tamní ekonomiku. 💚
