22/11/2025
Vliv vysokých počtů včel medonosných na biodiverzitu v ČR.........................................................................................................................
Včela medonosná (Apis mellifera) je v České republice často vnímána jako symbol zdravé přírody. Realita je však složitější. Včela medonosná je v našich podmínkách především hospodářským zvířetem a její vysoká koncentrace může mít negativní dopady na volně žijící druhy hmyzu a následně i na rostlinná společenstva.
1. Situace v České republice
Česká republika patří k zemím s nejvyšší hustotou včelstev na čtvereční kilometr v Evropě.
● Počet včelstev se pohybuje kolem 600 000 až 700 000.
● Hustota v mnoha oblastech přesahuje 10 včelstev na km².
● Včelaření je zde silně zakořeněnou tradicí s hustou sítí hobby včelařů.
Tato "nasycenost" krajiny včelami medonosnými vytváří specifický tlak na ekosystémy, který v zemích s nižším zavčelením není tak patrný.
2. Hlavní problém: Konkurence o potravu
Jedno včelstvo včely medonosné má v sezóně 50 000 až 60 000 dělnic. Včely samotářky (kterých v ČR žije několik set druhů) nebo čmeláci žijí v mnohem menších počtech.
● Efekt vysavače: Když se na louce objeví desítky tisíc včel medonosných, dokáží velmi rychle a efektivně vybrat většinu nektaru a pylu.
● Nedostatek pro ostatní: Pro divoké opylovače, kteří mají menší dolet a jsou vázáni na konkrétní místo hnízdění, pak nezbývá dostatek potravy. To vede k jejich oslabení, menší reprodukci a lokálnímu vymírání.
3. Ohrožení biodiverzity rostlin
Otázka zněla, zda to ohrožuje rostliny. Odpověď souvisí s tím, kdo je opyluje.
● Generalista vs. specialista: Včela medonosná je generalista – navštěvuje to, co kvete nejvíce a dává nejvíce sladiny. Mnoho vzácných nebo specifických rostlin (např. některé orchideje, bobovité rostliny s hlubokými kalichy) ale včela medonosná opylovat neumí nebo to dělá neefektivně (např. má krátký sosák, "krade" nektar bez opylení).
● Dominový efekt: Pokud v lokalitě kvůli konkurenci včel medonosných vyhynou specializovaní opylovači (např. určité druhy čmeláků nebo samotářek), rostliny závislé na těchto specialistech se přestanou rozmnožovat a z lokality postupně zmizí.
Příklad: Čmeláci jsou mnohem efektivnějšími opylovači vojtěšky nebo jetele než včely medonosné. Pokud včely vytlačí čmeláky, klesá schopnost těchto rostlin se semenit.
4. Přenos nemocí
Vysoká hustota včelstev usnadňuje šíření patogenů, které se mohou přenášet i na divoké opylovače.
● Spillover efekt: Viry deformovaných křídel nebo parazitičtí roztoči se mohou přenášet z úlů na čmeláky a samotářky prostřednictvím společně navštěvovaných květů. Divocí opylovači přitom nemají péči včelaře, který by je léčil, a jsou tak náchylnější k úhynu.
5. Problém zvaný "Beewashing"
V ČR se často setkáváme s fenoménem, kdy firmy nebo obce umisťují úly na střechy budov nebo do parků pod záminkou "ochrany přírody" a "záchrany včel".
● Z hlediska ochrany biodiverzity je to často kontraproduktivní. Přidání dalších úlů do města, kde je již tak málo květin, pouze zvýší tlak na již existující (a ohrožené) populace divokých včel a motýlů.
● Skutečná ochrana: Spočívá v sázení nektarodárných rostlin, omezování sečení trávníků a vytváření hnízdních příležitostí pro divoký hmyz, nikoliv v navyšování počtu hospodářských včelstev.
Závěr
Vysoké počty včel medonosných v ČR mohou ohrožovat biodiverzitu, zejména v chráněných krajinných oblastech a na lokalitách s výskytem vzácných rostlin a specializovaného hmyzu.
Co je potřeba změnit?
1. Regulace v chráněných územích: Omezovat umisťování úlů přímo v rezervacích, kde chceme chránit vzácné druhy samotářek.
2. Podpora pastvy: Klíčem není méně včel obecně, ale více květin. Současná zemědělská krajina (řepka, pšenice, kukuřice) nabízí nárazovou pastvu, po které následuje "hladové období".
3. Vnímání včely: Je třeba chápat včelu medonosnou jako užitečné hospodářské zvíře (stejně jako krávu či ovci), nikoliv jako ohrožený divoký druh, který v ČR potřebuje zachraňovat navyšováním stavů.
