05/03/2026
Kurdské skupiny v Íránu jsou v podstatě jedinou boje schopnou formací a od začátku docela s napětím sleduju, jak se k vývoji postaví. Sleduju to ještě s větším napětím poté, co se objevily zprávy že US už zase chtějí vyzbrojovat Kurdy. A samozřejmě každýho napadne, že je zase podělají. Jenže pochopit Kurdy není jednoduchých a nebo vlastně možná je. Kurdové nejsou Íránci, nejsou Syřani, nejsou Iráčani, nejsou Turci. Kurdové jsou Kurdové a každý Kurd chce Kurdistán. Ten co říká, že vlastně stát nepotřebuje a stačí mu když bude mít svoje práva zaručený, tak kecá. Kurdská menšina čelila útlaku ve všech čtyřech státech. Vraždil je Saddám, vraždil je Assad, vraždí je v Íránu, vraždí je v Turecku. V Turecku se jakákoliv zmínka o kurdské autonomii a propagace Kurdistánu trestá vězením. Stačí příspěvek na sítích. Potkala jsem takových ve vězení desítky. V Íránu jak je to větší aktivismus, tak rovnou popravují. Moje kamarádka, kterou nakonec vydalo Turecko do Íránu a počítala s tím, že jde na šibenici mi popisovala, jak to chodí. "Když jste Kurd, tak se neřeší". Říkala, že popravy jsou v mnohem větším měřítku, než jsou oficiálně známé údaje. So**ed, nebo spolužák prostě zmizí. V Sýrii za Assada neměli Kurdové většinou ani občanství. Kurdština byla zakázána, bavit se o Kurdistánu se trestalo zmizením ve věznici. Z pohledu Kurdů nemůže nic dopadnout hůř, hůř už je. Národní identita je pro mě zásadní a jsou odhodlaní si za svým snem jít přes jakékoli překážky a zkusit všechny způsoby.
Západ a US v první řadě tenhle sen mnohokrát využily pro svoje zájmy. V jednom příběh pro Kurdy dopadl dobře a to v Iráku - jižním Kurdistánu (Bašuru), kde vznikla po pádu Saddáma autonomní oblast KRG. I tahle cesta byla dlážděná zradou a krví, nakonec ale k cíli vedla. A tohle mají před očima i tři zbývající části, v to věří, proto "to dělají".
Každá část má samozřejmě trochu jiný příběh. U počátku Rojavy nebyl západ vůbec. PKK chytře využilo situace, kdy Assad oslabený povstáním neměl síly o kurdské oblasti bojovat. Zformovala se Rojava a její projekt demokratického konfederalismu, což je zjednodušeně rovnoprávnost žen, etnik a náboženství a co největší míra lokální autonomie. A taky samozřejmě sociálně - levicový směr. Některý prvky z toho jsou pro mě hodně nadčasový a inspirativní, zejména ta lokální autonomie. Každá vesnice má mít možnost co nejvíc rozhodovat o sobě a podílet se na fungováním celku a mít svoje vlastní zástupce. V Rojavě to bylo i z důvodu že etnické pestrosti, jedna vesnice je arabská, druhá kurdkská, třetí asyrská.
Ty vztahy ze Západem začaly spolu s bojem proti IS. Tehdejší letecká US podpora pomohla osvobodit města a ušetřit životy bojovníků. Zároveň, alespoň to co jsme zažili my byla výborná ukázka vedení války s ohleduplností k civilistům. Útočilo se jen a přesně na to, kde byl prokazatelně pouze IS a nemohlo to ohrozit civilisty. Tohle jsme zažili, Míry jednotka dělala průzkumy a předávala souřadnice, kde se má na IS zaútočit ze vzduchu. To US působení jsme tehdy vnímali strašně kladně, stejně jako spolubojovníci a místní. Rojava samozřejmě proti IS bojovala kvůli sobě, než kvůli US. Samozřejmě ale s očekáváním, že odměnou za spolupráci bude nakonec autonomie jako v Iráku. Kolečko pomoci a zrady se pootočilo 2017 a 2018 se US stáhli s kurdkských oblastí Afrinu a Serekanie a umožnili tím operaci svého spojence Turka. Co jsou nějací Kurdové se svojí chudou Rojavou proti profitu z dobrých vztahů s Tureckem. Turecké útoky a následná okupace vyhnaly z domovů 300 - 400 tisíc lidí, z nichž velká část dodnes žije ve stanových táborech u Hasaky. Úplné završení příběhu sledujeme letos, kdy US sdělily, že pro ně je praktické jednat s jednou centrální vládou a ať se Rojava s Damaškem nějak dohodne. Kurdové samozřejmě věřili v to, že US podpoří jejich úsilí o autonomii obdobně, jako v Iráku. Musíme uvést i to, že jsou to odlišné situace a "kurdské" území v Sýrii je skoro z půlky arabské a není celistvé, takže je to o dost složitější, nicméně cesty by se našly.
No a kurdkské strany v Íránu teď stojí před podobnou příležitostí, jakou dostala Rojava oslabením Assada, zároveň ale i před stejným rizikem. Nikdo neví, jak to v Íránu dopadne a kdyby režim padl, kdo bude vládnout. Existuje íránská exilová vláda, která má přímo v programu nápravu křivd vůči menšinám a kurdkskou autonomii. Jenomže kdo by nakonec zemi ovládl nikdo neví, bývá to většinou ne ten největší demokrat, ale ten nejsilnější, co tam dokáže celou pravděpodobně dlouhou válku přežít. Může to být podobný scénář, kdy kurdská autonomie Rojhelatu (íránský - východní Kurdistán) vznikne a bude všem dobrá do chvíle, dokud na zbytku území bude přežívat režim. Ve chvíli kdy za několik let nastoupí k západu vstřícnější vláda, zvítězí zase to pohodlí bavit se centrálně s nimi a Kurdové vy si to řešte sami. Ono si ale řekněme, že spoléhat se na sebe je rozhodně lepší, než se svým osudem záviset na někom jako je Amerika. Kurdové by se mohli z vývoje v Sýrii poučit a nespoléhat, že "US zařídí", ale aktivně už od začátku si budovat další vazby se stranami, co by jednou mohly mít ohledně uspořádání v Íránu slovo.
Rozhodně nejde předjímat, jak všechno dopadne a už vůbec ne se těšit, že vznikne další kurdská autonomie a nakonec i ten Kurdistán. V Íránu to bude mnohem těžší, bohužel mnohem krvavější a možná bez výsledku. Režim je silnější, než byl v Sýrii. Podle všeho se mají připojit i Kurdové z iracké Suleimanije s asi 10 tisíci bojovníky. Budou mít asi leteckou podporu, nebudou mít ale protivzdušnou obranu. Režim má hodně letadel a hodně bomb a narozdíl od Sýrie nemá povstání ve zbytku země, takže to všechno bude mít na Kurdy. Bojím se bohužel toho, že tam Kurdové vykrvácí aby se ukázalo, že zbytečně a že na režim sami se svoji výbavou nestačí. Je to ale připomínka, že všechny režimy co Kurdy utlačují jsou křehké a můžou skončit a příležitost může přijít. Kurdistán může být. V Turecku to taky přijde a největší roli sehraje ekonomika, až většina lidí zjistí, že z nacionalismu a boje a věznění lidí se nenajedí. To bude další příležitost pro to, aby dostaly prostor kurdkské počty - viz. obrázek. :)
Dodejme, že ani v Íránu nejsou Kurdové jednotní, koalici tvoří pět skupin, další dvě působí zvlášť. Nechci to ale dnes zatěžovat zkratkami a názvy.
